Wikipedie

Velká mše c moll (Mozart)

Zhudebnění mše od Wolfaganga Amadea Mozarta

Velká mše c moll (Große Messe in c-Moll), K. 427/417a, je slavnostní mše (missa solemnis), kterou zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart ve Vídni v letech 1782 a 1783. První provedení se uskutečnilo v Salcburku 26. října 1783[1]. Dílo pro dva sólové soprány, tenor, bas, dva sbory a rozsáhlý orchestr zůstalo nedokončené, chybějí velké části Creda a celé Agnus Dei.

Velká mše c moll
Umístění
Katalogové čísloK.427
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a první provedení editovat

 
Interiér chrámu opatství sv. Petra

Mozart zkomponoval mši c moll v letech 1782-83, poté, co v roce 1781 opustil svoji pozici chrámového skladatele Salcburské katedrály, přestěhoval se do Vídně, a věnoval se především světské hudbě – skládal symfonie, koncerty a opery. Ve svém dopise otci Leopoldovi datovaném 4. ledna 1783 zmiňuje starší slib, že napíše mši, když svou tehdejší snoubenku Constanze přiveze jako svou ženu do Salcburku.

Premiéra mše c moll se uskutečnila 26. října 1783 při návštěvě Mozarta a jeho ženy Constanze v Salcburku, kde se Constanze poprvé setkala s Mozartovým otcem a sestrou (Nannerl). Provedení v chrámu arciopatství sv. Petra v Salcburku v rámci římskokatolické mše sestávalo z Kyrie, Gloria a Sanctus. Constanze při premiéře zpívala sólo „Et incarnatus est“.[2] Účinkující byly členy Hofmusik – hudebníci ze Salcburského knížecího arcibiskupství knížete-arcibiskupa Jeronýma z Colloreda, tedy Mozartovi bývalí kolegové[3]. Generální zkouška se konala v blízkém Kapellhaus 23. října 1783[3].

Zdroje a úpravy editovat

Dílo je neúplné, chybí část Creda po árii „Et incarnatus est“ (orchestrace Creda je také neúplná) a celé Agnus Dei. Sanctus je částečně ztracený a vyžaduje rekonstrukci. Vzhledem k absolutní nezbytnosti úplného textu pro liturgické účely Mozart pravděpodobně spojil pro premiéru skladby ze svých dřívějších mší,[4], ačkoli Richard Maunder zmínil, že zachovalé části (včetně varhanní části) obsahují pouze dokončené věty skladby. Hudbu z Kyrie a Gloria Mozart znovu použil téměř beze změn v kantátě Davidde penitente, K. 469. Existuje řada spekulací zabývajících se důvody, proč dílo zůstalo nedokončené.

Pro účely moderního provedení jsou dostupné edice a dokončení jejichž autory jsou H. C. Robbins Landon (Eulenburg), Helmut Eder (Bärenreiter), Richard Maunder (Oxford University Press), Philip Wilby (Novello), Robert Levin (Carus-Verlag) a Benjamin-Gunnar Cohrs (Musikproduktion Höflich). Agnus Dei také dopsal Robert Xavier Rodriguez.[5] Zatímco Robbins Landon, Eder a Maunder se pouze snažili doplnit chybějící orchestraci a sborové části v Krédu a Sanctus, Wilby, Levin a Cohrs zkomponovali tyto části znovu použitím parafrází a rozvinutím zlomků vytvořených Mozartem.

Rukopis dvou stránek mše („Kyrie“)
Větší verze stránka 1 (recto) a stránka 2 (verso)

Struktura editovat

  • Kyrie (Andante moderato: Sbor a Soprán)
  • Gloria
    • Gloria v excelsis Deo (Allegro vivace: Sbor)
    • Laudamus te (Allegro aperto: Soprán II)
    • Gratias agimus tibi (Adagio: Sbor)
    • Domine Deus (Allegro moderato: Soprány I a II)
    • Qui tollis (Largo: Dva sbory)
    • Quoniam tu solus (Allegro: Soprány I a II, Tenor)
    • Jesu Christe (Adagio: Sbor) – Cum Sancto Spiritu (Sbor)
  • Credo
    • Credo v unum Deum (Allegro maestoso: Sbor)
    • Et incarnatus est (Andante: Soprán I)
  • Sanctus (Largo: Dva sbory)
    • Benedictus qui venit (Allegro comodo: Kvartet a Dva sbory)

Vliv editovat

Dílo ztělesňuje okázalost a slavnostnost spojenou se salcburskou tradicí té doby, ale také anticipuje symfonické mše Josepha Haydna, které kombinují sólové části se sborovými. Rozpoznatelný je vliv Bacha a Händela, jejichž hudbu Mozart v té době studoval (viz Gottfried van Swieten).[1]

Papež František v červnu 2015 prohlásil, že část Et incarnatus est „je jedinečná; pozvedá vás k Bohu!“[6]

Dne 20. srpna 2016 provedl dirigent Ilan Volkov s BBC Scottish Symphony Orchestra, BBC Symphony Chorus a sólisty Louisem Alderer, Carolyn Sampson, Benjamin Hulett a Matthew Rose rokonstruovanou verzi, jejímž autorem je Helmut Eder.[7]

Nahrávky editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Great Mass in C minor, K. 427 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b MOZART, W. A. Mass in C minor (Urtext). Kassel: Bärenreiter-Verlag, 2006.  ISMN M-0006-20223-2
  2. ↑ Mozart. Sein Charakter, sein Werk. Zurich, Stuttgart: [s.n.], 1953. Dostupné online. Kapitola Kirchenmusik. (německý) 
  3. ↑ a b Deutsch 1965, 219
  4. ↑ Solomon 1995
  5. ↑ "Robert Xavier Rodríguez: Agnus Dei (dokončení Mozartovy Mše C moll), G. Schirmer Inc.
  6. ↑ http://www.wqxr.org/#!/story/pope-reveals-his-tastes-classical-music/
  7. ↑ Prom 46: Mahler's Ruckert-Lieder and Mozart's Mass in C minor, 2016, BBC Proms [online]. bbc.co.uk, 20 August 2016 [cit. 2016-08-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Beethoven Missa Solemnis. Mozart Mass in C minor [online]. Gramophone. Dostupné online. 
  9. ↑ NUC MED TECH. Mozart: Great Choral Works, Mozart's greatest Masses, plus the Divine Requiem [online]. July 27, 2014. Dostupné online. 
  10. ↑ Mozart: Great Mass in C minor K.427 [online]. Deutsche Grammophon, 1991. Dostupné online. 
  11. ↑ Mass in C minor K427 [online]. Christopher Hogwood [cit. 2017-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-02. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Velká_mše_c_moll_(Mozart)&oldid=21510528“