Vejstupný syn (opera)

komorní opera Tomáše Hály

Vejstupný syn je komorní opera o jednom dějství českého skladatele Tomáše Hály na slova stejnojmenné staročeské hry Tobiáše Mouřenína z Litomyšle z roku 1604.

Vejstupný syn
Žánrkomorní opera
SkladatelTomáš Hála
LibretistaTobiáš Mouřenín z Litomyšle
Počet dějství1
Originální jazykčeština
Premiéra17. května 1983, Praha, Pražská konzervatoř (foyer Rudolfina)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a historie opery editovat

Komorní operu Vejstupný syn napsal skladatel Tomáš Hála (* 1963) ještě jako student Pražské konzervatoře. Na Mouřenínovu hru podle svých slov narazil při studiu v Městské knihovně v Praze, u téměř pětisetleté komedie ho zaujal „spád a dodnes nadčasový vtip“ i vhodný rozměr pro komorní kompozici.[1]

Premiéra Vejstupného syna se konala ve foyer Rudolfina 17. května 1983, a byla pro Hálu, který ji i dirigoval, jeho absolventským představením, stejně jako pro absolventa oboru operní režie Tomáše Šimerdu.[2] Rovněž komorní soubor pouhých pěti nástrojů, pro které Hála svou operu instrumentoval, tvořili žáci konzervatoře, zatímco pěvecké úlohy ztvárnili profesionální zpěváci, především Miroslav Frydlewicz a Bohuslav Maršík z Národního divadla.[3][1] Týž kolektiv uvedl Vejstupného syna při několika jiných příležitostech, tak 14. dubna 1984 v Divadle Jiřího Wolkera v rámci Dnů hudební mládeže, 21. září 1984 na festivalu Mladá Smetanova Litomyšl[4] a roku 1985 při televizním natáčení v Třeboni.[1]

Novinář Jiří Vejvoda v rozhovoru s Hálou o Vejstupném synovi napsal, že je to „svérázná operní hudba, ilustrující dávný humorný příběh s nutnou úctou k jeho historickému odkazu, ale zároveň s peprně studentskou poťouchlostí; především ovšem – chtě nechtě – plná moderních klasických vlivů.“ Hála sám řekl, že chtěl, „aby komorní zvuk orchestru byl někdy až parodický a podtrhoval komičnost staročeského textu.“ Ke klíčovému vykreslení hospody jako doupěte neřesti využil staročeskou píseň z první poloviny 15. století Vzel ďábel babu na plece.[1]

Kritické ohlasy na operní prvotinu mladého studenta byly strohé, ale příznivé. „Tento mladý hudebník po vytvoření několika komorních skladeb osvědčil i ve své operní prvotině spontánnost svého talentu, dobrou profesionální vybavenost i smysl pro komediálnost, ukrytou v literární předloze díla,“ psal recenzent Oldřich Rynt v Hudebních rozhledech při příležitosti uvedení v Litomyšli. Dosvědčuje také nadšené přijetí diváky, kteří sledovali představení „s opravdovým zájmem a odměnili všechny jeho aktéry bouřlivým potleskem“; Jiří Pilka rovněž v Hudebních rozhledech poznamenává, že Vejstupný syn byl jak formou, tak hudebním jazykem mnohem bližší mladým posluchačům než týž den provedená hudební komedie Kolébka pro hříšné panny zkušeného skladatele Otmara Máchy.[4] I Ivan Ruml v referátu pro Rudé právo označil toto dílo za „bonbónek“.[5]

Československý rozhlas pořídil již roku 1983 také záznam opery v premiérovém obsazení.[6] V roce 1985 Vejstupného syna rovněž natočila Československá televize[1] a jeho partituru vydala DILIA.[7]

Roku 1986 v anketě časopisu Mladý svět Hála uváděl, že hledá libreto pro další operu;[8] následně se však věnoval především dirigentské činnosti a Vejstupný syn zůstal jeho jedinou uvedenou operou.

Jinou z pozdně renesančních českých komedií již dříve úspěšně zhudebnil právě zmíněný Otmar Mácha; jeho Polapená nevěra (1956/57) je napsána na text anonymní komedie z roku 1608.

Osoby a první obsazení editovat

osoba hlasový obor premiéra (17. května 1983)[3]
Náman, otec bas Bohuslav Maršík
Ruprecht, jeho syn tenor Miloslav Čížek
Ramínko, pochlebník baryton Miroslav Frydlewicz
Davnuška, děvečka soprán Věra Nováková
Tanečnice Mahulena Křenková, Helena Jandová
Dirigent: Tomáš Hála
Režie: Tomáš Šimerda
Scéna: Pavel Kašlík
Choreografie: Marcela Benoniová

Děj opery editovat

(1. výstup) Otec Náman zdržuje syna Ruprechta doma, aby poobědval v rodině, ale syn se doma nudí a táhne ho to ven. K jejich sporu se přichomýtne podvodník ramínko. Dává synovi ve všem za pravdu, lichotí mu a láká ho do hospody, kde bude jídlo lepší než doma a navíc tam je spanilá a nadaná ženská obsluha. Otec s posledním varováním odchází domů a syn sleduje Ramínka ke dveřím hospody, kde je vítá Davnuška.

(2. výstup) Ramínko vychází z hospody. Vypráví, že už prohnané ženy v hospodě Ruprechta obehrály, ošidily nebo přímo okradly. Ruprecht Ramínka poslal zastavit u žida jeho zlatý řetěz, ale Ramínko zmizí i s klenotem.

Náman se zatím strachuje o svého syna. A to důvodně: záhy se připotácí Ruprecht, ožebračený, polosvlečený a hrubě zmlácený, naříkaje a volaje po bradýři. Otec se ho ujímá, ale kárá ho za to, že neposlechl jeho naučení a dopadl podle toho. Posílá pro bradýře, aby syna ošetřil, a poučený Ruprecht slibuje otci do budoucna poslušnost.

Instrumentace editovat

Housle, viola, violoncello, bicí souprava, cembalo.[1]

Nahrávky editovat

  • 1983 (záznam Československého rozhlasu s premiérovým obsazením, dosud nevydán).[6]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d e f VEJVODA, Jiří. Vetřít se do hudby. Mladý svět. 1985-09-03, roč. 27, čís. 37, s. 20–21. Dostupné online [cit. 2022-01-09]. ISSN 0323-2042. 
  2. Představujeme mladé umělce – Tomáš Šimerda. Tvorba. 1988-01-13, roč. 31, čís. 2, s. [3]. Dostupné online [cit. 2022-01-09]. ISSN 0139-5513. 
  3. a b Virtuální studovna – Inscenace – Vejstupný syn [online]. Praha: Institut umění - Divadelní ústav [cit. 2022-01-09]. Dostupné online. 
  4. a b RYNT, Oldřich; PILKA, Jiří. Mladá Smetanova Litomyšl. Hudební rozhledy. 1984-11-10, roč. 38, čís. 1, s. 6–8. Dostupné online [cit. 2022-01-09]. ISSN 0018-6996. 
  5. RUML, Ivan. Setkání v městě hudby. Rudé právo. 1984-09-26, roč. 65, čís. 228, s. 5. Dostupné online [cit. 2022-01-09]. ISSN 0032-6569. 
  6. a b Hudební snímky – Vejstupný syn [online]. Praha: Český rozhlas [cit. 2022-01-09]. Dostupné online. 
  7. Různé –Hudební oddělení Dilia. Hudební rozhledy. 1986-09-16, roč. 39, čís. 11, s. 509. Dostupné online [cit. 2022-01-09]. ISSN 0018-6996. 
  8. Co chcete dokázat v roce 1986?. Mladý svět. 1985-12-20, roč. 28, čís. 1, s. 10. Dostupné online [cit. 2022-01-09]. ISSN 0323-2042. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat