Vítězslava Kaprálová

česká skladatelka a dirigentka (1915-1940)

Vítězslava Kaprálová (24. ledna 1915 Brno[1]16. června 1940 Montpellier) byla česká hudební skladatelka a dirigentka.

Vítězslava Kaprálová
Vítězslava Kaprálová (1935)
Vítězslava Kaprálová (1935)
Základní informace
Narození24. ledna 1915
Brno, Morava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. června 1940 (ve věku 25 let)
Montpellier
FrancieFrancie Francie
Příčina úmrtínení známo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
Žánryklasická hudba
Povolánídirigentka a hudební skladatelka
Manžel(ka)Jiří Mucha
RodičeVáclav Kaprál
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Vítězslava Kaprálová se narodila v hudební rodině. Otec Václav Kaprál byl majitel hudební školy v Králově Poli, hudební skladatel a profesor skladby na brněnské konzervatoři. Její matka, Vítězslava Kaprálová, rozená Viktorie Uhlířová, byla aprobovaná učitelka zpěvu. Velký talent Vítězslavy Kaprálové (dcery) se projevil již v dětství. V devíti letech napsala svou první skladbu V říši bájí.

 
Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová а Bohuslav Martinů

V roce 1930 začala studovat na brněnské konzervatoři skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Viléma Steinmana a Zdeňka Chalabaly. Konzervatoř absolvovala v červnu 1935 Klavírním koncertem d-moll, který vzbudil značný ohlas již tím, že svou skladbu na absolventském koncertě také dirigovala. Pokračovala studiem na mistrovské škole pražské konzervatoře (profesoři Vítězslav Novák a Václav Talich). Graduovala svou nejznámější orchestrální skladbou Vojenská symfonieta, kterou provedla v listopadu 1937 v Praze s Českou filharmonií. S pomocí francouzského státního stipendia odjela studovat v roce 1937 na École normale de musique do Paříže, kde se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha. Soukromě pak ještě studovala skladbu u Bohuslava Martinů, jehož cembalový koncert dirigovala 2. června 1938 v Paříži. Krátce poté odjela na festival Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu, který se konal v Londýně a jenž 17. června zahájila svou symfonietou, kterou opět dirigovala - tentokrát byl jejím orchestrem BBC Orchestra.[2] Poté odjela na několik měsíců zpět do Brna. Tehdy ovšem nemohla tušit, že to bude její poslední návštěva domova a že jí byly odměřeny již jen dva roky života, který se ukončí v exilu ve Francii.

Do Paříže se vrátila v lednu 1939. Ve francouzské metropoli se Kaprálová pohybovala v prostředí české umělecké kolonie a zde také poznala svého budoucího muže Jiřího Muchu, syna malíře Alfonse Muchy. Jejich svatba se konala 23. dubna 1940. Jiří Mucha jejich velice krátkému soužití věnoval knihu Podivné lásky (1988).

V době, kdy již Paříž byla ohrožována německými vojsky, se u Kaprálové objevily první příznaky nemoci, na kterou mladá skladatelka 16. června 1940 v jihofrancouzském Montpellieru, kam byla evakuována svým manželem, v pětadvaceti letech zemřela. Jednou z nejpravděpodobnějších příčin jejího úmrtí je udávána tyfoidní horečka.[3] V minulosti často udávané diagnóze miliární tuberkulózy, nesprávně prohlašované za oficiální, neodpovídá lékařská zpráva, která se zachovala v dobové korespondenci.[4]

V roce 1946 udělila Česká akademie věd Vítězslavě Kaprálové členství in memoriam. V té době se členstvím této instituce mohlo vykázat pouhých deset žen, z celkových 648 členů Akademie.[5]

Odkaz editovat

 
Vítězslava Kaprálová a Jiří Mucha

I přesto, že se dožila pouhých 25 let, stačila složit více než čtyřicet mimořádně hodnotných skladeb (klavírní, komorní, orchestrální, vokální). Už za skladatelčina života byla její hudba vysoce ceněna (vyhrála několik skladatelských soutěží a obdržela řadu ocenění a několik finančních cen, například Smetanovu cenu v roce 1938 a v roce 1939 cenu Svatoboru).[6][7] Všechny skladby Vítězslavy Kaprálové byly vydány tiskem, některé ještě za jejího života. V současné době mezi její hlavní vydavatele patří Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu, Amos Editio a Editio Bärenreiter. [8] Nahrávky jejích skladeb dosud vydala česká hudební vydavatelství Supraphon, Radioservis (Český rozhlas), Studio Matouš a ArcoDiva, v zahraničí především Naxos a dále Koch International Classics, Delos Music, Gramola, Albany Records, Centaur Records, Db Productions, Claves Records, Orchid Classics, IBS Classical, EuroArts, Analekta, Prospero Classical, Querstand Records, Alba Records a Slovart Music.

Patří k nejhranějším českým skladatelkám, a to nejen doma, ale zvláště v zahraničí[9] a její hudba k nejvysílanějším – pravidelně ji do programu zařazuje např. stanice Vltava (Český rozhlas 3). U příležitosti stého výročí skladatelčina narození v roce 2015 jí BBC Radio 3 věnovalo pětihodinový rozhlasový dokument v rámci prestižního pořadu Skladatel týdne. [10] V r. 2021 ji zařadilo muzeum Musée de l'homme na výstavu Portréty Francie, která proběhla pod záštitou Emanuela Macrona ve dnech 1.12.2021-14.2.2022 v Paříži.[11]

V Brně je po Vítězslavě Kaprálové pojmenována ulice v Černovicích a Základní umělecká škola na Palackého ulici v Králově Poli.[12] Od roku 2001 nosí její jméno i smyčcové kvarteto.[13] Dne 20. ledna 2015 byla ke stému výročí jejího narození vydána příležitostná poštovní známka z emise „Osobnosti“ s jejím portrétem, v nominální hodnotě 17 Kč.[14][15]

The Kapralova Society editovat

O skladatelčin hudební odkaz pečuje od roku 1998 kanadská hudební společnost The Kapralova Society se sídlem v Torontu.[16] Společnost umožnila či podpořila vydání veškerého díla Vítězslavy Kaprálové tiskem a na hudebním nosiči, podporuje provedení skladatelčina díla, a to zvláště ve světových premiérách, k nimž nezřídka dává podnět, spolupracuje na přípravě rozhlasových dokumentů o skladatelce, provozuje webové stránky, vydává odborné periodikum a antologii skladatelčiny korespondence.[17][18]

Dílo (výběr) editovat

[19][20]

  • Suite en miniature, op. 1, pro klavír/malý orchestr
  • Dvě skladby pro housle a klavír, op. 3
  • Cyklus Dvě písně, op. 4 pro zpěv a klavír
  • Leden pro vyšší hlas, flétnu, dvoje housle, violoncello a klavír
  • Cyklus písní Jiskry z popele, op. 5 pro zpěv a klavír
  • Sonáta appassionata, op. 6, pro klavír
  • Klavírní koncert d-moll, op. 7
  • Smyčcový kvartet, op. 8
  • Groteskní passacaglia pro klavír
  • Tři klavírní skladby, op. 9
  • Cyklus písní Jablko s klína, op. 10
  • Smutný večer, pro zpěv a symfonický orchestr
  • Vojenská symfonieta op. 11, pro symfonický orchestr
  • Cyklus písní Navždy, op. 12
  • Dubnová preludia, op. 13, pro klavír
  • Sbohem a šáteček, op. 14, pro vyšší hlas a klavír/symfonický orchestr
  • Ilena, op. 15. Kantáta pro sóla, smíšený sbor, orchestr a recitátora
  • Variace na zvony kostela St-Etienne-du-Mont, op. 16, pro klavír
  • Dva ženské sbory a cappella, op. 17
  • Trio pro hoboj, klarinet a fagot
  • Elegie pro housle a klavír
  • Vteřiny roku, op. 18 pro zpěv a klavír
  • Suita rustica, op. 19 pro symfonický orchestr
  • Partita, op. 20, pro smyčcový orchestr a klavír
  • Concertino pro housle, klarinet a orchestr, op. 21
  • Cyklus písní Zpíváno do dálky, op. 22 pro vyšší hlas a klavír
  • Deux ritournelles op. 25, pro violoncello a klavír

Diskografie (výběr) editovat

[21]

  • Vítězslava Kaprálová: Klavírní dílo. EuroArts (2022).
  • Vítězslava Kaprálová: Kompletní dílo pro sólový klavír. Naxos (Grand Piano) GP 708
  • Vítězslava Kaprálová: Smyčcový kvartet. Radioservis CRO618-2
  • Vítězslava Kaprálová: Klavírní koncert a další skladby pro klavír. Radioservis CRO577-2
  • Vítězslava Kaprálová: Písně. Supraphon SU 3752-2 231
  • Vítězslava Kaprálová: Orchestrální dílo. Radioservis CRO791-2
  • Vítězslava Kaprálová: Orchestrální písně, Suite en miniature, Vánoční preludium pro orchestr, atd. Naxos 8.574144

Odraz v umění editovat

[22]

v hudbě (výběr) editovat

  • Václav Kaprál: Ukolébavky jara, Dvě vzpomínky, Předtucha, Milodějné kvítí
  • Bohuslav Martinů: Smyčcový kvartet č. 5, Adagio
  • Miloš Sokola: Variace na téma Vítězslavy Kaprálové pro velký orchestr
  • Pavel Blatný: Podivné lásky (Dramatické scény)
  • Kateřina Růžičková: Life Attitudes pro klavír a smyčcový orchestr
  • Daniela Kosinová: Omnia vincit amor, pro nižší hlas a smyčcový kvartet
  • Jaroslav Svěcený: Skladba pro sólové housle na motiv Vítězslavy Kaprálové
  • Wolfgang Mastnak: Klangmomente für klavier solo nach motiven von Vítězslava Kaprálová
  • Milica Paranosic: New Bohemian Suite on melodies of Vítězslava Kaprálová and Alma Mahler
  • Erik Entwistle: 6 Variations on a Theme by Vita Kaprálová[23]

v literatuře (výběr) editovat

ve výtvarném umění (výběr) editovat

  • Marina Richterová : návrh poštovní známky k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové [24]
  • Martin Hlavatý: výtvarná pohlednice k výročí 100 let narození Vítězslavy Kaprálové [25]

ve filmu, divadle, rozhlasové hře (výběr) editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Matrika 17379, sn. 7 [online]. MZA [cit. 2022-12-07]. Dostupné online. 
  2. Hartl, Karla and Erik Entwistle, eds., The Kaprálová Companion. Lanham, MD: Lexington Books, 2011, s. 133.
  3. Hartl, Karla, ed., Kauza Kaprálová v dobové korespondenci a dokumentech. Praha: Nakladatelství Klíč, 2021, s. 7–16
  4. Hartl, Karla, ed., Kauza Kaprálová v dobové korespondenci a dokumentech. Praha: Nakladatelství Klíč, 2021, s. 7–16
  5. Sayer, Derek. The Coasts of Bohemia. Princeton University Press, 1998, s.343
  6. Hartl, Karla and Erik Entwistle, eds., The Kaprálová Companion. Lanham, MD: Lexington Books, 2011
  7. Hartl, Karla. Tematický katalog skladeb a korespondence s nakladateli. Praha: Český rozhlas, 2020, s. 101.
  8. http://www.kapralova.org/EDITION.htm
  9. viz aktualizovaný Kalendář akcí [1]
  10. BBC Radio 3 Composer of the Week
  11. Portraits de France https://www.museedelhomme.fr/fr/programme/expositions-galerie-lhomme/portraits-france-autre-histoire-france-4306
  12. Mladá fronta Dnes. 8. 6. 2007 (brněnské vydání).
  13. webové stránky souboru Kapralova Quartet
  14. BÁRTL, Vladimír. Vydání příležitostné poštovní známky „Osobnosti: Vítězslava Kaprálová“. Poštovní věstník. 2015, částka 1, s. 2. Přístup také z: https://www.ctu.cz/postovni-vestnik-za-rok-2015
  15. ČESKÁ REPUBLIKA. Osobnosti: Vítězslava Kaprálová. [Sdělení Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.] 20. ledna 2015. Odbor 41500. Dostupné také z: https://www.mpo.cz/cz/e-komunikace-a-posta/postovni-sluzby/emise-znamek/znamky-vydavane-v-roce-2015/osobnosti-vitezslava-kapralova--155277/
  16. Šablona:Citace elektronické encyklopedie
  17. pořad Českého rozhlasu (Vltava): 20 let činnosti The Kapralova Society v Torontu. Rozhlasová premiéra 13.11.2018
  18. Antologie korespondence Vítězslavy Kaprálové
  19. HARTL, Karla. Catalogue of Works [online]. The Kapralova Society [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  20. Hartl, Karla. Tematický katalog skladeb a korespondence s nakladateli. Praha: Český rozhlas, 2020.
  21. Vitezslava Kapralova - Discography [online]. The Kapralova Society [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  22. Kapralova - the Muse: The works she inspired. [online]. The Kapralova Society [cit. 2018-11-30]. Dostupné online. 
  23. Šest variací na téma Vity Kaprálové
  24. zpráva MPO [2]
  25. cartesmaximum.blogspot.ca
  26. dostupné online
  27. pes. Vitka diriguje v Huse na provázku. Tučková představuje v divadelní hře osud Vítězslavy Kaprálové. ČT24 [online]. 2018-02-23 [cit. 2018-02-26]. Dostupné online. 
  28. ZAVŘELOVÁ, Monika. RECENZE: Kateřina Tučková si odskočila od románu. Je to škoda - iDNES.cz. iDNES.cz [online]. 2018-02-25 [cit. 2018-02-26]. Dostupné online. 
  29. DLASK, Vojtěch. RECENZE: Hana dramaturgie (viz sekce "Na téma"). Revolver revue [online]. 2020-05-04 [cit. 2020-12-09]. Dostupné online. 

Literatura editovat

Korespondence

  • HARTL, Karla (ed.). Kauza Kaprálová v dobové korespondenci a dokumentech. Praha: Nakladatelství Klíč, 2021. 104 s. ISBN 978-80-907421-3-0.
  • KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy domů: korespondence rodičům z let 1935–1940. Toronto: Kapralova Society, ©2015. 311 s. ISBN 978-0-9940425-0-7.
  • KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy láskám: Rudolfu Kopcovi a Jiřímu Muchovi: korespondence z let 1938–1940. Toronto: Kapralova Society, 2016. 135 s. ISBN 978-0-9940425-2-1.
  • KAPRÁLOVÁ, Vítězslava; HARTL, Karla (ed.). Dopisy přátelům a jiná korespondence: 1935–1940. Toronto: Kapralova Society, 2017. 103 s. ISBN 978-0-9940425-3-8.

Monografie a kolektivní monografie

  • DERNY, Nicolas. Vítězslava Kaprálová: Portrait musical et amoureux. 1. vyd. Paříž: Editions Le Jardin d'Essai, 2015. ISBN 978-2-911822-85-8.
  • FISCHER, Christine (ed.). Vítězslava Kaprálová (1915–1940). Zeitbilder, Lebensbilder, Klangbilder. Zürich: Chronos Verlag, 2017. 192 s. Zwischentöne. ISBN 978-3-0340-1383-3.
  • HARTL, Karla a ENTWISTLE, Erik Anthony (eds.). The Kaprálová Companion. Lanham, MD: Lexington Books, 2011. xi, 228 s. ISBN 978-0-7391-6723-6.
  • MACEK, Jiří. Vítězslava Kaprálová. 1. vyd. Praha: Svaz čs. skladatelů, 1958. 2. (rozšířené a upr. vyd.) Průhonice: Litera Proxima, 2014. 272 s. ISBN 978-80-260-7065-8.
  • PRAŽÁK, Přemysl (ed.). Vítězslava Kaprálová, studie a vzpomínky. 1. vyd. Praha: HMUB, 1949.

Katalog díla

  • HARTL, Karla. Vítězslava Kaprálová: Tematický katalog skladeb a korespondence s nakladateli. Praha: Hudební nakladatelství Českého rozhlasu, 2020. 384 s., 163 incipitů. ISBN 978-0-9940425-5-2.

Externí odkazy editovat