Otevřít hlavní menu

Václav Staněk (lékař)

český básník, lékař a spisovatel

Václav Staněk (4. září 1804 Jarpice[1]19. března 1871 Praha)[2][3][4] byl český a rakouský lékař, vysokoškolský pedagog a politik, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.

Václav Staněk
Václav Staněk r. 1869 (kreslil Friedrich Kriehuber, z archivu ÚČL AV ČR)
Václav Staněk r. 1869 (kreslil Friedrich Kriehuber, z archivu ÚČL AV ČR)

Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Stranická příslušnost
Členství Národní str. (staročeši)

Narození 4. září 1804
Jarpice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. března 1871 (ve věku 66 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Alma mater Karlo-Ferdinand. univerzita
Commons Kategorie Václav Staněk
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dům na nároží Palackého a Jungmannovy ulice čp.738/II na Novém Městě pražském se Staňkovým salónem v 1.patře

BiografieEditovat

Pocházel z české rodiny, obecnou školu absolvoval v rodné vesnici, pak se učil němčině v Litoměřicích a Chomutově. Vystudoval německojazyčné piaristické gymnázium ve Slaném. Od roku 1824 studoval filozofickou a pak i lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Působil pak jako asistent v porodnici u profesora Antonína Jungmanna. Od roku 1832 vykonával funkci okresního lékaře pro epidemii cholery, nejprve v Nymburku a Turnově, pak v Třebenicích, Bílině, Davli a Blatné. Od roku 1833 pracoval jako soukromý praktický lékař v Praze. Byl spoluzakladatelem Spolku českých lékařů (r. 1862) a redaktorem Časopisu lékařů českých (od roku 1865). Byl aktivní veřejně jako český obrozenec. Vliv na něj v tomto ohledu měl Karel Alois Vinařický. Byl stoupencem rovnosti češtiny a němčiny na pražské univerzitě. Podílel se na kultivaci českého odborného názvosloví v medicíně (roku 1851 pracoval ve státní komisi pro českou odbornou terminologii, kterou vedl Pavel Josef Šafařík). Napsal slovník lékařského názvosloví, první českou učebnici anatomie Základové pitvy (1840) a vydal četné odborné studie. Psal i beletrii a básně. V roce 1845 byl povolán jako osobní lékař srbského knížete Alexandra Karađorđeviće. Vycestoval kvůli tomu do Bělehradu, ale z rodinných důvodů místo nepřijal. Pro své kontakty se slovanskými zeměmi byl před rokem 1848 dvakrát vyšetřován policií.[2][3][4]

Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politiky. V zemských volbách byl zvolen na Český zemský sněm za obvod Budyně nad Ohří. Sněm se ale nikdy nesešel.[4] V celostátních volbách roku 1848 byl zároveň zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Zlonice. Uvádí se jako doktor lékařství.[5] Patřil ke sněmovnímu bloku pravice, do kterého náležel český politický tábor, Národní strana (staročeši).[6]

Rodina a společnostEditovat

Jeho manželkou byla Karolina (Lotty) Reissová (1814–1868), prostřední ze tří dcer Antonína Mikuláše Reisse, hutního mistra salmovské železárny v Rožmitále pod Třemšínem. Její starší sestra Johanna (1809–1849) se provdala za právníka a politika Josefa Františka Friče.[4] Nejmladší sestra Antonie (1817–1852), která užívala umělecké jméno Bohuslava Rajská, byla druhou manželkou Františka Ladislava Čelakovského a po určitou dobu u manželů Staňkových bydlela.

Staňkovi měli pět dětí, čtyři syny a jednu dceru; z nich jeden syn zemřel jako čtyřletý, ostatní se dožily dospělého věku[7]. K potomkům rodiny patřil přírodovědec Václav Jan Staněk a hlásí se k nim archeolog Ladislav Špaček (*1941)[8], který uchovává některé rodinné památky.

Václav Staněk se přátelsky stýkal s mnoha obrozenci, básníky, hudebníky, intelektuály i kulturními činiteli, jimiž byli například Jan Evangelista Purkyně, František Palacký, František Ladislav Rieger, Josef Vojtěch Hellich či Božena Němcová aj. V domě čp. 738/II na nároží ulic Jungmannovy a Palackého v 1. patře měl rozlehlý pokoj, ve kterém pořádal proslulý českojazyčný společenský salón. Na fasádě domu do Jungmannovy ulice je bronzová pamětní deska.

Roku 1870 byl jmenován děkanem lékařské fakulty pražské univerzity.[4]

Zemřel v březnu 1871 na ochrnutí plic.[4] Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze.[3]

DíloEditovat

  • STANĚK, Václav. Dra Wáclawa Staňka Pitewnj Atlas. Praha: V. Staněk, 1840. Dostupné online. 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Staněk, Václav, 1804–1871 [online]. svkkl.cz [cit. 2014-09-12]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c Staněk, Václav, 1804–1871 [online]. medvik.cz [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e f Václav Staněk. Moravská orlice. Březen 1871, roč. 9, čís. 67, s. 1. Dostupné online. 
  5. Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  6. Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. (česky) 
  7. Pobytová přihláška Pražského magistrátuv AhMP: [1]
  8. O něm viz:[2]

Externí odkazyEditovat