Urmijské jezero

slané jezero v Íránu

Urmijské jezero (persky دریاچه ارومیه, Daryāče-ye Orūmīye, ázerbájdžánsky اورمو گؤلو, Urmiya gölü, arménsky Ուրմիա, Ourmia, latinsky Lacus Matianus) je bezodtoké jezero mezi provinciemi Východní a Západní Ázerbájdžán na severozápadě Íránu. Má rozlohu 5800 km². Je 140 km dlouhé a maximálně 55 km široké. Průměrně je hluboké 6 m a dosahuje maximální hloubky 15 m. Rozloha povodí je 50 000 km². Leží v jižní části Arménské vysočiny v nadmořské výšce 1275 m.

Urmijské jezero
دریاچه ارومیه
اورمو گؤلو
Poloha
SvětadílAsie
StátÍránÍrán Írán
ProvincieVýchodní, Západní Ázerbájdžán
Urmijské jezero (Írán)
Zeměpisné souřadnice
Rozměry
Rozloha5800 km²
Délka140 km
Šířka55 km
Objem45 km³
Povodí50 000 km²
Max. hloubka15 m
Ostatní
Nadm. výška1275 m n. m.
Přítok vodyDžagatu
OstrovyKabudan, Pishva
SídlaUrmija, Tabríz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostrovy

editovat

Na jezeře se nachází 102 ostrovů, převážně v jižní části. Jsou to Arezu, Ashk, Espir, Kabudan, Shahi (Eslami), Espiro, Espirak, Azin, Mehr, Mehran, Mehrdad, Borzu, Borz, Siyavash, Siyah-Tappeh, Tanjeh, Tanjak, Bon-Ashk, Ashksar, Ashku, Chak-Tappeh, Day, Magh, Meydan, Cheshmeh-kenar, Miyaneh, Samani, Azar, Sangan, Sangu, Tak, Jowzar, Jovin, Jodarreh, Sepid, Bastvar, Zirabeh, Bahram, Gorz, Ardeshir, Nahid, Penhan, Shahin, Kenarak, Zartappeh, Khersak, Naviyan, Omid, Garivak, Gordeh, Giv, Kalsang, Golgun, Aram, Panah, Kariveh, Zagh, Meshkin, Sahran, Pishva, Kam, Kameh, Sorush, Sorkh, Shabdiz, Nakhoda, Kuchek-Tappeh, Tus, Borzin, Arash, Atash, Siyah-sang, Karkas, Shurtappeh, Navi, Nahoft, Shush-Tappeh, Iran-Nezhad, Shamshiran, Mahdis, Kakayi-e Bala, Kakayi-ye Miyaneh, Kakayi-e Pain, Takht, Takhtan, Markid, Kaveh, Mahvar, Nadid, Kaman, Zarkaman, Zarkanak, Nahan, Bard, Bardin, Bardak, Tir, Tashbal, Sarijeh, Bon, Kafchehnok.

Vodní režim

editovat

Do jezera ústí velké množství řek. Největší z nich je Džagatu. Delty jsou většinou bažinaté. Úroveň hladiny se zvyšuje na jaře.

Vlastnosti vody

editovat

Slanost vody je 150 až 230 ‰. Na pobřeží se vyskytují místy slaniska.

Historie

editovat

Jedna z nejstarších zmínek o Urmijském jezeře byla nalezena v asyrských záznamech z 9. století př. n. l. V záznamech Salmanassara III. (vládl 858 až 824 př. n. l.) se objevují dva názvy v oblasti Urmijského jezera: Parsuwash a Matai.

 
Urmijské jezero na snímku švýcarské fotografky a novinářky Annemarie Schwarzenbachové (1935)

Není úplně zřejmé, zda mělo jít o názvy míst, nebo kmenů, v záznamech následuje seznam „králů“. Ale Matai byli Médové a název „Parsuwash“ lingvisticky odpovídá staroperskému slovu pārsa, čili etnolingvistickému označení Achaimenovců.[1]

Římané jezeru říkali Lacus Matianus. Nacházelo se uprostřed Mannajského království; zbytky mannajského osídlení byly odkryty v pahorku Hasanlu na jižním břehu jezera. Mannajci byli později poraženi íránským národem zvaným Matiani, který bývá ztotožňován se Skythy, Šaky, Sarmaty nebo Kimmerijci. Zemi se začalo říkat Matiane nebo Matiene; není jasné, zda byla země pojmenována podle jezera, nebo obráceně.

Dnešní název dostalo jezero podle města Urmia na západním břehu. Jméno Urmia pochází ze syrštiny a znamená „město vody“. Na počátku 30. let 20. století bylo jezero pojmenováno دریاچه رضائیه (Darjáče-je Rezá'ije) podle Rezášáha Pahlavího, ale po íránské revoluci koncem 70. let bylo přejmenováno na دریاچه ارومیه (Darjáče-je Orúmíje). Jeho staré perské jméno bylo Čičast, což znamená „třpytivé“, kvůli třpytícím se částečkám minerálů rozpuštěných ve vodě a usazených na březích. Ve středověku bylo jezero známé pod názvem Kabuda (arménsky Gabod), což persky znamená „Azurové“.

Využití

editovat

Ryby v jezeře nežijí, vyskytují se v něm pouze drobní korýši. Na jezeře je rozvinutá místní vodní doprava. V blízkosti jezera leží města Urmija a Tabríz. V listopadu 2008 byl dokončen most přes Urmijské jezero spojující západní a východní břeh jezera v nejužším místě.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lake Urmia na anglické Wikipedii.

  1. cf. Skjærvø, Prods Oktor (2006), „Iran, vi(1). Earliest Evidence“, Encyclopaedia Iranica, Vol. 13

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat