Otevřít hlavní menu

Uniplet Třebíč

společnost sídlící v Třebíči

Uniplet Třebíč, a.s., dříve též Elitex Třebíč a Západomoravské strojírny (ZMS) je akciová společnost vyrábějící maloprůměrové pletací stroje, sídlící v Praze a s provozovnou v Průmyslové čtvrti v Třebíči-Jejkově.

UNIPLET Třebíč
Trebic jejkov uniplet.jpg
Základní údaje
Právní forma akciová společnost
Datum založení 1949
Zakladatel Západomoravské strojírny
Sídlo Praha, Česká republika
Adresa sídla Kloknerova 2249/9, Praha, 148 00, Česko
Souřadnice sídla
Klíčoví lidé Jaroslav Košut
Charakteristika firmy
Rozsah působení nadnárodní
Oblast činnosti strojírenství
Produkty pletací stroje
Mateřská společnost Trustfin
Identifikátory
Oficiální web http://www.uniplet.com
IČO 00010898
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Administrativní budova UNIPLETU Třebíč

HistorieEditovat

Historie Unipletu Třebíč se počíná jako historie Západomoravských strojíren v roce 1949; zprvu byly nesamostatným podnikem při Závodech Gustava Klimenta v Třebíči-Borovině, později spadly pod Kovosvit Sezimovo Ústí.[1] Samostatným národním podnikem se staly roku 1953. U zrodu Západomoravských strojíren stál mimo jiné Augustin Kliment, tehdejší ministr průmyslu. Stalo se tak v rámci zájmu rozšiřování průmyslu v některých krajích a s předpokladem budoucí těsné spolupráce nového podniku s pletárnami borovinských závodů.[2]

Pletací automaty byly předtím, než jejich výrobu převzaly Západomoravské strojírny, vyráběny v podmínkách Československé republiky firmou Baťa ve Zlíně; vzorem byly anglické stroje Komet. Po druhé světové válce byla výroba z nedostatku kapacit přesunuta do pobočky Baťových závodů v Sezimově Ústí, od roku 1948 nazývaných Kovosvit.[3] Roku 1949 se původně borovinský závod začal specializovat na výrobu náhradních dílů k textilním strojům. Za tím účelem do Třebíče přešli společně s úkoly i někteří odborníci ze Zlína a Sezimova Ústí. První ucelený automat podnik vyrobil v roce 1952 – byly to pletací jednoválcové, jednosystémové automaty JVa 16 na pletení vzorovaného punčochového a ponožkového zboží.[4]

Národní podnik Západomoravské strojírny vznikl 1. ledna 1953 z dosavadního závodu v Třebíči na Stařečce, jehož prostory sloužily v letech 1912–1949 výrobě obuvi, a s ním sloučeného závodu MEZ Drásov, majícího novou provozovnu v Průmyslové čtvrti, který se zabýval elektrotechnickou výrobou. Do roku 1955 Západomoravské strojírny zcela převzaly výrobu doposud realizovanou též v Sezimově Ústí. Nové technologie, zejména umělá vlákna, daly v roce 1956 vzniknout prvnímu československému pletacímu automatu na bezešvé dámské punčochy typu JDa 34; tímto strojem se Západomoravské strojírny prezentovaly též na veletrhu v anglickém Leicesteru. Díky dalším typům automatů se Západomoravské strojírny staly účastníkem zahraničních trhů; v roce 1970 podnik vyvážel do 65 zemí světa a měl asi 2000 zaměstnanců.[5][1]

Rozvoj podniku si vyžádal i podstatné rozšiřování jeho výrobních prostor. V letech 19581964 a v druhé etapě v letech 19661974 byl budován areál v Průmyslové čtvrti v Třebíči. Prostory na Stařečce podnik uvolnil roku 1959. Od počátku 50. let 20. století fungovalo při Západomoravských strojírnách i vlastní učiliště. Nejprve poskytovalo vzdělání ve čtyřech oborech: strojní zámečník, soustružník kovů, frézař a mechanik pletacích strojů; později byly tyto obory sloučeny do dvou: strojního zámečníka a soustružníka. Mimo to realizoval podnik pro své zaměstnance i rozsáhlou bytovou výstavbu v Domcích, v ulici Družstevní zřídil (1974) i vlastní internát pro svobodné zaměstnance (předtím tomuto účelu sloužily prostory zrušeného kapucínského kláštera, Lorenzovy Staleté vinárny na Stařečce a na Karlově náměstí), mateřskou školu a jesle. Pro rekreaci zaměstnanců zřídil podnik rekreační středisko Březová 49°11′11″ s. š., 15°44′47″ v. d. (od roku 1968).[6] Západomoravské strojírny se též zapojily do vybudování třebíčského zimního stadionu.[7] Společným podnikem místní správy a Západomoravských strojíren byla společná výtopna v Domcích (1970).[8]

Roku 1976 byly Západomoravské strojírny začleněny do koncernu Elitex se sídlem v Liberci jako jeho nižší organizační jednotka s názvem ELITEX, koncernový podnik Třebíč.[9] Státní podnik UNIPLET Třebíč byl zrušen bez likvidace dnem 31. prosince 1990 a veškerý jeho hmotný majetek přešel na akciovou společnost UNIPLET, a.s. dnem 1. ledna 1991.[10] O prodeji UNIPLETU Třebíč zahraničnímu vlastníku – Monarch Machinery LLC – rozhodla vláda Vladimíra Špidly dne 28. dubna 2004.[11][12] Firma propustila dalších 50 zaměstnanců k září roku 2010, těm neproplatila odstupné a poslední tři platy. Ti se později obrátili na ombudsmana. Firma však požádala o reorganizaci a prohlásila, že se chce s 15 – 20 zaměstnanci věnovat produkci náhradních dílů pletacích strojů.[13]

ReferenceEditovat

  1. a b 25 let okresu Třebíč. 1945--1970. 1. vyd. Třebíč: Okresní národní výbor v Třebíči, 1970. 63 s. S. 21. Vydáno v dubnu 1970 k 25. výročí osvobození okresu Sovětskou armádou. 
  2. Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 9. 
  3. Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 11. 
  4. Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 12. 
  5. Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 13–15. 
  6. Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 47, 59–61. 
  7. KOUDELA, Karel. Západomoravské strojírny Třebíč. Praha: REFO-ČTK, 1974. 72 s. S. 8. 
  8. DOČEKAL, Jan. Elitex, koncernový podnik Třebíč. Třebíč: Elitex, koncernový podnik Třebíč, 1979. 94 s. S. 24. 
  9. DOČEKAL, Jan. Elitex, koncernový podnik Třebíč. Třebíč: Elitex, koncernový podnik Třebíč, 1979. 94 s. S. 15. 
  10. Rozhodnutí Ministerstva strojírenství a elektrotechniky České republiky č. 113/1990 ze dne 19. 12. 1990.
  11. Usnesení vlády České republiky ze dne 28. dubna 2004 č. 399
  12. Město Třebíč. Kronika města Třebíče. Příprava vydání Joura, Jiří. Třebíč: [s.n.], 2004. 101 s. S. 36. 
  13. čtk. Uniplet nevyplatil tři platy a odstupné. Třebíčský deník. 29. 10. 2010, čís. 251, s. 1, 5.