Ukradený měsíc (Kovaříček)
Ukradený měsíc je opera (autorským žánrovým označením „lyricko-komické scény“) o sedmi scénách českého skladatele Františka Kovaříčka na libreto Vladimíra Mikeše podle stejnojmenné knížky pro děti spisovatele Ludvíka Aškenazyho. Poprvé ji uvedl 1. července 1970 Československý rozhlas v Praze.[1]
| Ukradený měsíc | |
|---|---|
| Žánr | „lyricko-komické scény“ |
| Skladatel | František Kovaříček |
| Libretista | Vladimír Mikeš |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | čeština |
| Literární předloha | Ludvík Aškenazy: Ukradený měsíc |
| Datum vzniku | 1966–1967 |
| Premiéra | 1. července 1970, Praha, Československý rozhlas |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznikl, charakteristika a historie opery
editovatSkladatel František Kovaříček (1924–2003) pracoval po ukončení studia na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze nejprve jako hudební režisér Československého rozhlasu v Praze, od roku 1966 vyučoval skladbu na Pražské konzervatoři. Ve stejné době napsal svou první a jedinou operu, určenou primárně pro televizi.[2][3] Za námět posloužila Aškenazyho pohádka Ukradený měsíc, která se stala od svého prvního vydání v roce 1956 dosti populární – zejména po inscenaci v divadle Semafor v dramatizaci Ladislava Smoljaka roku 1963. Libreto v sedmi scénách pro Kovaříčka napsal spisovatel a básník Vladimír Mikeš. Opera trvající zhruba 72 minut je mířena na mladého diváka, je však napsána pro dospělé, profesionální interprety; dvě hlavní role chlapců jsou kalhotkové role.
O opeře se hovořilo již v roce 1966 jako o čekající na uvedení;[4] její definitivní dokončení ohlašovaly Hudební rozhledy v srpnu 1967[5]. Před televizním uvedením byl roku 1968 pořízen rozhlasový záznam (televizní opery byly v té době vesměs hrány činoherci na playback rozhlasového záznamu); rozhlasový orchestr a sólisty Národního divadla přitom řídil tehdejší šéf opery v Státního divadla v Ústí nad Labem František Vajnar.[6] V dubnu 1970 byl Ukradený měsíc představen na „burze operních novinek“; zpravodaj listu Lidová demokracie přitom poněkud pochyboval o textu: „…jak vyjádřit dětský svět? S užitím říkadlových průpovídek se to, zdá se, podařilo, s „prózou“ klukovského dialogu bude už asi více problémů.“[7] Konečně 1. července 1970 byl Kovaříčkův Ukradený měsíc poprvé vysílán na třetím programu Československého rozhlasu.[8]
Kovaříčkova opera získala roku 1969 hlavní cenu v celostátní soutěži k 50. výročí Československé republiky[9] a roku 1971 cenu v oblasti televizní tvorby hudebně dramatické v soutěži vypsané Ministerstvem kultury ČSR a Československou televizí u příležitosti 100. výročí narození V. I. Lenina a 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou.[10] Ještě v roce 1972 vydalo klavírní výtah Kovaříčkovy jediné opery nakladatelství DILIA.[2] Přes všechna ocenění nebyl Ukradený měsíc nastudován v divadle ani natočen pro televizi, jak bylo plánováno, a po roce 1970 ho nevysílal ani rozhlas; za doby normalizace bylo uvedení díla vycházejícího z knihy posrpnového emigranta Ludvíka Aškenazyho obtížné. Až po změně režimu Československý, resp. Český rozhlas Ukradený měsíc opět vysílal (například v letech 1991[11] a 1994[12]). Od té doby uváděna není. Partituru ze skladatelovy pozůstalosti věnovala vdova po Kovaříčkovi Jana Klimentová Národnímu muzeu.[13]
Na přelomu 80. a 90. let 20. století napsal operu Ukradený měsíc na týž námět rovněž ostravský skladatel Jiří Pekárek (1933–2011).[1]
Osoby a první obsazení
editovat| osoba | hlasový obor | rozhlasová premiéra (1. srpna 1970)[14] |
|---|---|---|
| Vavřinec, uličník a bezmála kladný hrdina | soprán | Věra Starková |
| Filip, rovněž kvítko z čertovy zahrádky | alt | Ludmila Erbenová |
| Měsíc | tenor/baryton | Viktor Kočí |
| Andělka Ducháčková, dívka z vesnice | soprán | Marta Boháčová |
| František Muzika, účetní odjinud | tenor | Oldřich Lindauer |
| Profesor Azimut | basbaryton | Karel Berman |
| Jeho asistent | tenor | Milan Karpíšek |
| Dědeček Mikota | bas | Dalibor Jedlička |
| Dirigent: | František Vajnar[6] | |
Děj opery
editovatVavřinec a Filip, uličníci a záškoláci ze Zelené Kupky, loví v rybníce Rákosníku mřenky. Vidí, jak se v noci do rybníka chodí koupat Měsíc, a rozhodnou se ho ulovit a uvěznit, aby ho mohli ukazovat za peníze. Skutečně Měsíc lapí do sítě a odkutálejí do jeskyně v blízkém lese, načež zavalí vchod kamenem a nechají mu jen škvíru. Zmizení Měsíce vyvolá na zemi pozdvižení; zvláště profesor Azimut, chystající výpravu raketou na Měsíc, a jeho asistent se musí se situací vypořádat. Kluci chtějí raději Měsíc opět osvobodit, ale nemohou kámen odvalit; chodí ho alespoň navštěvovat.
Krmička vepřů ze Zelené Kupky Anděla Ducháčková mívá vždy o úplňku schůzku se svým milým, družstevním účetním Františkem Muzikou, a vydává se na ni do lesa, byť nebe zeje prázdnotou. Anděla málem zabloudí, ale pak nalezne Měsíc v jeskyni a s Františkem ho osvobodí. Měsíc se ještě okoupe v rybníku, vrátí se na ztemnělou oblohu a všichni, i Vavřinec s Filipem, se radují, že to dobře dopadlo.[15]
Instrumentace
editovatDvě flétny (dvě pikoly), dva hoboje, dva klarinety, fagot; dva lesní rohy, dvě trubky, tři pozouny, tuba; tympány, malý buben, činely, bicí souprava; housle, violy, violoncella, kontrabasy.[14]
Diskografie
editovat- Nahrávka Československého rozhlasu z roku 1968/70, komerčně nevydaná. Zpívají: (Měsíc) Viktor Kočí, (Anděla) Marta Boháčová, (František) Oldřich Lindauer, (Filip) Ludmila Erbenová, (Vavřinec) Věra Starková, (profesor Azimut) Karel Berman, (asistent profesora) Milan Karpíšek, (děda) Dalibor Jedlička. Průvodní slovo Vladimír Fišer.[14] Orchestr Československého rozhlasu v Praze řídí František Vajnar.[6]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. 348 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 278.
- ↑ a b SPÁČILOVÁ, Jana. Kovaříček, František. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Dostupné online.
- ↑ TAMCHYNA, Robert. Témata – Ludvík Aškenazy [online]. Praha: Český rozhlas, 2001-02-27 [cit. 2023-05-06]. Dostupné online.
- ↑ VBR. Malé zamyšlení – tentokrát nad operou. Lidová demokracie. 1966-05-08, roč. 22, čís. 126, s. 5. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 0323-1143. (omezený přístup)
- ↑ Zprávy z domova – Nové skladby. Hudební rozhledy. 1967-08-23, roč. 20, čís. 16, s. 502. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 0018-6996. (omezený přístup)
- ↑ a b c JM. Šéf ústecké opery F. Vajnar. Průboj. 1968-11-14, roč. 20, čís. 307, s. 4. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 1804-5782. (omezený přístup)
- ↑ VBR. Burza: Sedm nových oper. Lidová demokracie. 1970-04-16, roč. 26, čís. 89, s. 5. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 0323-1143. (omezený přístup)
- ↑ Rozhlas. Rudé právo. 1970-06-27, roč. 50, čís. 151, s. 5. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 0032-6569. (omezený přístup)
- ↑ KVASNIČKA, Libor. 200 let Pražské konzervatoře – XI. František Kovaříček a Věroslav Neumann. Hudební rozhledy. 2009-11, roč. 62, čís. 11, s. 48. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 0018-6996. (omezený přístup)
- ↑ VEDRALOVÁ, Tereza. František Kovaříček, život s Hudební mládeží. Olomouc, 2022 [cit. 2023-05-06]. 111 s. bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kopecký. s. 14, 16, 105. Dostupné online.
- ↑ Rozhlas. Rudé právo. 1991-05-16, roč. 71, čís. 113, s. 4. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 0032-6569. (omezený přístup)
- ↑ ČRo 3 – Vltava. Český deník. 1994-04-22, roč. 4, čís. 94, s. 4. Dostupné online [cit. 2023-05-06]. ISSN 1210-0854. (omezený přístup)
- ↑ Vedralová, c. d., s. 7, 90.
- ↑ a b c Vedralová, c. d., s. 49–50.
- ↑ AŠKENAZY, Ludvík. Ukradený měsíc. Praha: Československý spisovatel, 1956. 146 s. Dostupné online. S. 25–69.
Literatura
editovat- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. 348 s. ISBN 80-7185-236-8. S. 278.
- VEDRALOVÁ, Tereza. František Kovaříček, život s Hudební mládeží. Olomouc, 2022 [cit. 2023-05-06]. 111 s. bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kopecký. Dostupné online.