Wikipedie

Východní Turkestán

(přesměrováno z Ujgursko)

Východní Turkestán (také Čínský Turkestán, Ujguristán či Ujgursko, (ujgursky شەرقىي تۈركىستان, Шәрқий Түркистан, Shərqiy Turkistan), (čínsky tradičními znaky 東土耳其斯坦, zjednodušeně 东土耳其斯坦) je politický termín s více významy v závislosti na kontextu a použití[1] a zároveň je územím, které tvořily v minulosti část Džungárie a nyní Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang, největší oblast Čínské lidové republiky.

Navrhovaná vlajka Východního Turkestánu (Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang)
Města v oblasti Tarimské pánve v roce 1 př. n. l.

Středověké perské toponymum „Turkestán“ a jeho deriváty nebyly používány místním obyvatelstvem a Čína měla svůj vlastní název pro tuto oblast již od dynastie Chan jako Si-jü (pchin-jin: Xiyu) tzv. „Západní oblasti”. V 18. století bylo toto území spolu s ostatními regiony kontrolovanými Čínou nazýváno Sin-ťiang . Historický název Ujgurů pro Tarimskou pánev je Altishahr, což znamená v ujgurštině „šest měst“ a souhrnně označuje šest nejasně definovaných měst jižně od pohoří Ťan-šan.[2] Před dobytím Džúngarského Chanátu a dobytí Altishahr byl „Východní Turkestán“ nazýván Moghulistán („země Mongolů“) a byl ovládán potomky Čingischána. Ujgurové požadovali, aby je dynastie Čching osvobodila od nadvlády Džungarů. Říše Čching se spojila s muslimským vládcem a porazila Džúngarský Chanát.

Termín Východní Turkestán byl vytvořen ruskými Turkologisty např. Nikitou Bichurinem v 19. století s cílem nahradit pojem „Čínský Turkestán“, který odkazoval na Tarimskou pánev v jihozápadní části Sin-ťiang v provincii Říše Čching.[3]

Na počátku 20. století používali ujgurští separatisté a jejich podporovatelé pojmenování „Východní Turkestán“ (nebo „Ujguristán“) jako označení pro celou oblast Sin-ťiangu a také pro budoucí nezávislý stát v dnešním Sin-ťiangu (Ujgurské autonomní oblasti s potenciálním hlavním městem Urumči). Dávají přednost označení „Východní Turkestán“, aby zdůraznili spojení s jinými západními turkickými skupinami. V národních písemnostech si „Východní Turkestán“ udržel starší geografický význam. V Číně má tento termín negativní ohlas, protože jej užívají militantní skupiny. Čínská vláda aktivně odrazuje od jeho používání.
[4]

Historie termínuEditovat

V Číně termín „Západní oblasti“ (čínsky: 西域 ; pchin-jin: Xiyu ; Wade-Giles: Hsi 1 -yü 4 ; ujgursky: Қуриғар; Qurighar) odkazoval na oblast Nefritové brány - průsmyku Jü-men, konkrétně Tarimská pánev v Sin-ťiangu přešla v roce 60 př. n. l. pod kontrolu dynastie Chan. Sin-ťiang nebyl pod čínskou politickou kontrolou, měl však úzké kontakty s Čínou, které jej odlišovaly od nezávislých turkických zemí Střední Asie. Po sjednocení turkických národů a vytvoření říše se až do 9. století stala součástí čínské dynastie Tchang.[5] „Turkestán“, což znamená „oblast Turkutů“, byl definován arabskými geografy v 9. a 10. století jako oblasti severovýchodně od řeky Syr.[6] Podle arabských historiků byli Turkuti turkutsky mluvící nomádi.[7]

Během 16. století dokončil turko-mongolský stát známý jako Čagatajský chanát ve střední Asii islamizaci a turkifikaci západního Sin-ťiangu a okolních regionů. V roce 1755 Dynastie Čching porazila mongolský Džúngarský chanát a obsadila dvě teritoria v Sin-ťiangu. Severní teritorium bylo nazýváno Džungarie, jižní oblast byla nazývána Chuej-ťiang (doslovně: "muslimské území", nebo Altishahr. V roce 1764 císař Čchien-lung použil „Sin-ťiang“ jako oficiální pojmenování, a vydal rozkaz definující Sin-ťiang jako „provinční správní oblast“. V roce 1882 byl Sin-ťiang oficiálně zařazen mezi provincie a název „Sin- ťiang“ nahradil název Si-jü i v písemné formě.[1]

Průzkumníci z britských a ruských říší zmapovali a vymezili Střední Asii v soutěži o koloniální expanzi. Po spoustě anexí ve střední Asii Rusko upevnilo v roce 1867 své podíly na západ od Pamíru jako „ruský Turkestán“.[8] V této době západní historikové začali rozdělovat „Turkestán“ na ruskou a čínskou část.[9]

Současné užití pojmuEditovat

 
Oblast, kterou si exilová vláda východního Turkestánu nárokuje jako Východní Turkestán

Pojem „Východní Turkestán“ je neoddělitelně spjat s politikou.[10] Vzhledem k tomu, že historie Sin-ťiangu je zvláště sporná mezi čínskou vládou a ujgurskými separatisty, kteří bojují za nezávislost, je oficiální a obecný název Sin-ťiang (Ujgurská autonomní oblast) odmítnut.[1] „Východní Turkestán„, což je termín ruského původu, potvrzuje kontinuitu se „západním Turkestánem“ i s dnes nezávislými státy sovětské Střední Asie. Ne všechny z těchto států přijímají označení „Turkestán“.[3] Persky mluvící Tádžikistán má blíže k Íránu a Afghánistánu.[11]

Pro separatisty je „Východní Turkestán“ souběžný s Sin-ťiangem, jako nezávislý stát. Zastánci termínu „Východní Turkestán“ tvrdí, že název „Sin-ťiang“ je arogantní, protože má-li být brán doslova, pak „Sin-ťiang“ znamená „Nové území“. Oficiální překlad pro „Sin-ťiang“ znamená „stará území se vrátila do vlasti“. Někteří čínští učenci obhajovali změnu jména pro tento region nebo přechod na starší termín Si-jü (pchin-jin: Xiyu) tzv. „Západní oblasti“. Jiní učenci brání jméno s tím, že „Sin-ťiang“ bylo nové pozdní označení dynastie Čching, která mu dala současný název.[12][13][14]

V moderním separatistickém užití pojmu „Ujguristán“ (Уйғуристан),[1] což znamená „země Ujgurů“, je synonymem pro „Sin-ťiang“ nebo pro potenciální stát Sin-ťiang jako je Východní Turkestán.[15]

Separatisté se neshodují, zda použít název „Východní Turkestán“ nebo „Ujguristán“.[2]  „Východní Turkestán“ má tu výhodu, že je také názvem dvou historických politických subjektů, zatímco Ujguristán apeluje na moderní myšlenky etnického sebeurčení. Ujguristán také odlišuje jiné národy v oblasti Sin-ťiangu než jenom skupinu Chanů.[16] Kazaši a Chuejové jsou do značné míry omezeni v pohybu více než Ujguři, kteří žijí blíže k východním provinciím Číny. Hnutí za „Východní Turkestán“ je pouze ujgurským fenoménem. Separatistický sentiment je nejsilnější mezi ujgurskou diasporou, která praktikuje tzv. „kyber-separatismus“, podporuje zneužívání názvu „Východní Turkestán“ na svých webových stránkách a v literatuře.[1] Historicky „Ujguristán“ odkazoval na severovýchodní oázu regionu „Turfan “.[17] Synonymum „Východního Turkestánu“ „Čínský Turkestán“ se nepoužívá, zamítli jej ujgurští separatisté pro „čínskou“ součást názvu. V Číně termíny „Východní Turkestán“, „Ujguristán“ a dokonce i „Turkestán“ samy o sobě implikují starý západní imperialismus, minulost republiky Východního Turkestánu a existenci moderních militantních skupin (např. Východní Turkestán Islámského hnutí ETIM).[7][16]

Čínská vláda směšuje násilí rozdílných separatistických skupin, například ETIMu a Organizace pro osvobození Východního Turkestánu. Čínské diplomatické mise zavrhly cizincům užívání označení „Východní Turkestán“ a argumentují, že tento termín je pouze politický a zeměpisně nebo historicky jeho používání představuje „provokaci“ vůči svrchovanosti Číny. Historické definice „Východního Turkestánu“ jsou nejednoznačné, odráží, že mimo čínskou správu se oblast nyní nazývá „Sin-ťiang“ a není geograficky nebo demograficky jediným regionem.[1]

Demografie a národnostní situaceEditovat

 
Jazyky Východního Turkestánu

V dávné minulosti zemi osídlili obyvatelé mluvící již vymřelými tocharskými jazyky, jež jsou považovány za archaičtější indoevropské jazyky, které se oddělily od hlavního indoevropského stromu velmi brzo.

V současnosti je Východní Turkestán obydlen převážně Ujgury (8 milionů), kteří usilují o nezávislost a stejně jako Tibeťané jsou terčem útlaku a asimilace čínské vlády.[18] Dalšími národy jsou Kazaši (1,5 milionu) a dalších 16 etnik s významným zastoupením. Do oblasti se díky čínské vládní politice stěhují ve velkém Chanové (nyní okolo 7 milionů) a místní obyvatelé se obávají, že budou brzy následovat osud Vnitřního Mongolska, kde se kultura Mongolů utopila v záplavě přistěhovalců.[19] Čína povoluje Ujgurům ve městech mít 2 děti, na vesnici 3, to jenom prohlubuje obavy Ujgurů o svůj národ v područí Číny. Porodnost je přísně kontrolována a jsou nařízeny odstupy mezi porody, pravidelné prohlídky u gynekologa a další předpisy, jejichž nedodržení je trestáno peněžními pokutami. Pokuta za 4. dítě může např. okolo Chotänu, kdysi slavné[20], nyní jedné z nejchudších oblastí Sin-ťiangu[21], činit 10 000 juanů (50 000 Kč). Pokutu lze s úřady směnit za potrat či pobyt ve vězení.[22] Tyto neutuchající snahy o sinoizaci jsou po tvrdých represích v padesátých letech již druhým vyvrcholením dávných snah o nadvládu, která vyplývala z vojenských a ekonomických zájmů ve strategicky důležité oblasti bohaté na nerostné suroviny.[23] K tomu dochází navzdory tomu, že je Čína signatářem Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech.[24]

Ujgurové se pokoušeli založit vlastní nezávislý stát již v minulosti, výsledkem jejich snahy byly První (1932 – 1934) a Druhá Východoturkestánská republika (1944 – 1949).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Turkiestan Chiński na polské Wikipedii a East Turkestan na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Starr, S. Frederick (2004). Xinjiang: China's Muslim Borderland. M.E. Sharpe. pp. 6–7, 11, 14.
  2. ↑ a b Bellér-Hann, Ildikó (2008). "Place and People". Community Matters in Xinjiang, 1880-1949: Towards a Historical Anthropology of the Uyghur. Brill. pp. 35–38, 44–45.
  3. ↑ a b Bellér-Hann, Ildikó (2007). Situating the Uyghurs between China and Central Asia. Ashgate Publishing. pp. 4–5, 32–40.
  4. ↑ "UNPO: East Turkestan". Unrepresented Nations and Peoples Organization. 16 December 2015. Archived from the original on 7 September 2019. Retrieved 24 April 2019.
  5. ↑ Rumer, Eugene B.; Trenin, Dmitrii; Huasheng Zhao (2007). Central Asia: Views from Washington, Moscow, and Beijing. pp. 141–143.
  6. ↑ Rahman, Anwar (2005). Sinicization Beyond the Great Wall: China's Xinjiang Uighur Autonomous Region. Troubador Publishing Ltd. pp. 20–26.
  7. ↑ a b Millward, James A. (2007). Eurasian Crossroads:A History of Xinjiang. Columbia University Press. pp. ix–x, 95.
  8. ↑ Bregel, Yuri (1996). "Notes on the Study of Central Asia". Research Institute for Inner Asian Studies. Strictly speaking, 'Russian Turkestan' as a political term was limited only to the territory of the governorate-general of Turkestan and did not include... the khanates of Bukhara and Khiva
  9. ↑ [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné z: http://www.china.org.cn/e-white/20030526/4.htm
  10. ↑ UNPO: East Turkestan. UNPO : Unrepresented Nations and Peoples Organization [online]. Copyright © 2010 [cit. 31.05.2020]. Dostupné z: https://unpo.org/members/7872
  11. ↑ Humphrey, Caroline; Sneath, David (1999). The End of Nomadism? Society, State, and the Environment in Inner Asia. Duke University Press. pp. v–vi.
  12. ↑ China's "War on Terror": September 11 and Uighur Separatism | Foreign Affairs. Foreign Affairs Magazine: analysis and debate of foreign policy, geopolitics and global affairs [online]. Copyright ©2020 Council on Foreign Relations, Inc. All Rights Reserved. [cit. 31.05.2020]. Dostupné z: https://www.foreignaffairs.com/articles/asia/2002-07-01/chinas-war-terror-september-11-and-uighur-separatism
  13. ↑ Chinese Separatists Tied to Norway Bomb Plot - The New York Times. The New York Times - Breaking News, World News & Multimedia [online]. Copyright © [cit. 31.05.2020]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2010/07/10/world/asia/10uighur.html
  14. ↑ Sheridan, Michael (2008-07-27). "Islamist bombers target Olympics". The Sunday Times. London. Retrieved 2011-02-05. The group may be allied with the East Turkestan Islamic Movement – designated a terrorist organisation by the US, China and several other countries – which seeks independence for the Muslim Uighur people of China's far west province of Xinjiang, which Uighur separatists call East Turkestan. Dostupné z: https://www.thetimes.co.uk/
  15. ↑ Shulsky, Abram N. (2000). Deterrence Theory and Chinese Behavior. RAND Corporation. p. 13.
  16. ↑ a b The American Prospect: China's Secret Separatists [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné z: https://wayback.archive-it.org/all/20171011101543/http://prospect.org/article/chinas-secret-separatists
  17. ↑ Gladney, Dru C (1990). "The Ethnogenesis of the Uighur". Central Asian Survey. 9 (1): 1–28. doi:10.1080/02634939008400687.
  18. ↑ Téměř zapomenutý národ Ujgurů Archivováno 10. 5. 2008 na Wayback Machine., navychod.cz, Jan Kravčík
  19. ↑ Boj za nezávislost ve stínu Goliáše Archivováno 20. 12. 2007 na Wayback Machine., infoservis.net, převzato z Japan Times, Russell Working, 17.12.2001
  20. ↑ Slzy pouště Taklamakan Archivováno 28. 9. 2007 na Wayback Machine., infoservis.net, Ondřej Klimeš, 17.12.2001
  21. ↑ Ujgurský zikr Archivováno 22. 3. 2007 na Wayback Machine., infoservis.net, Ondřej Klimeš, 17.12.2001
  22. ↑ Ujguři ve 20. století Archivováno 11. 1. 2012 na Wayback Machine. infoservis.net, Ondřej Klimeš, 24.01.2002
  23. ↑ Hedvábná stezka ze železa Archivováno 10. 5. 2012 na Wayback Machine., infoservis.net, Duncan Mclean, 17.12.2001
  24. ↑ Sin-ťiang po 11. září 2001 Archivováno 18. 6. 2010 na Wayback Machine., infoservis.net, Human Rights Watch, říjen 2001

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Východní_Turkestán&oldid=21237160“