U 48
U 48 byla německá ponorka typu VIIB postavená před druhou světovou válkou pro německé válečné námořnictvo. Do služby byla zařazena 22. dubna 1938 pod velením kapitänleutnanta (Kptlt.) Herberta Schultze.
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | ponorka |
| Třída | typ VII B |
| Objednána | 21. listopad 1936 ve Friedrich Krupp Germaniawerft AG, Kiel, výrobní číslo 583 |
| Zahájení stavby | 10. března 1937 |
| Spuštěna na vodu | 8. března 1938 |
| Uvedena do služby | 22. duben 1939 |
| Osud | potopena vlastní posádkou 3. května 1945 |
| Poznámka | stažena ze služby v polovině 1941 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 753 t (na hladině) 857 t (pod hladinou) 1 430 (plný) |
| Délka | 66,5 m vnější plášť 48,80 m vnitřní plášť |
| Šířka | 6,20 m vnější plášť, 4,70 m vnitřní plášť |
| Ponor | 4,74 m |
| Pohon | diesel–elektrický 2x dieselový motor 2x elektrický motor 2 800–3 200 PS (2 100–2 400 kW) diesel 750 PS (550 kW) elektrický |
| Rychlost | 17.9 uzlů (na hladině, 33,2 km/h) 8 uzlů (pod hladinou, 15 km/h) |
| Dosah | 8 700 nm (16 112 km) při 10 uzlech (19 km/h) 90 nm (170 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h) |
| Posádka | 4 důstojníci, 40 až 56 mužstvo |
| Výzbroj | 1× 88mm kanón 1× 20mm protiletadlový kanón 5x 533mm torpédomet (4 na přídi, 1 na zádi) 14 torpéd nebo 26 TMA nebo 39 TMB námořních min. |
| Ostatní | max. ponor 230 m |
Konstrukce editovat
Německé ponorce typu VIIB předcházely kratší ponorky typu VIIA. U 48 měla výtlak 753 tun při plavbě na hladině a 857 tun při plavbě pod hladinou. Měla délku 66,50 m, šířku 6,20 m, výšku 9,50 m a ponor 4,74 m. Pohon zajišťovaly dva čtyřtaktní šestiválcové diesel motory Germaniawerft F46 o výkonu 2 800 až 3 200 PS při plavbě na hladině a dva elektrické motory AEG GU 460/8-276 s výkonem 750 PS při plavbě pod hladinou. Byla vybavena dvěma hřídeli a dvěma 1,23 m lodními šrouby. U 48 mohla operovat v hloubce až 230 metrů.[1]
U 48 dosáhla maximální rychlosti na hladině 17,9 uzlů (33,2 km/h) a 8 uzlů (15 km/h) při plavbě pod hladinou. Operační dosah činil 90 nm (170 km) při rychlosti čtyř uzlů (7,4 km/h) pod hladinou moře a 8 700 nm (16 100 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h).[1]
Ve výzbroji U 48 bylo pět torpédometů ráže 533 mm (4 na přídi a 1 na zádi), námořní rychlopalný kanón 8,8 cm SK C/35 a jeden 20 mm protiletadlový kanón.
Posádku tvořilo čtyřicet čtyři až šedesát mužů.
Historie služby editovat
Ponorka U 48 byla objednána 21. listopadu 1936 v loděnicích Friedrich Krupp Germaniawerft AG v Kielu pod výrobním číslem 583. Výroba byla zahájena 10. března 1937 a na vodu byla spuštěna 8. března 1938. Do služby byla zařazena 22. dubna 1939.
V období od 2. listopadu 1938 do 31. srpna 1939 byla zařazena do 7. ponorkové flotily Wegener v Kiel (výcvik). Po reorganizaci flotily byla zařazena od 1. září 1939 do 1. září 1941 jako bojová ponorka 7. ponorkové flotily v Kielu a Saint Nazaire. Od 2. září 1941 do 31. března 1942 sloužila jako školní ponorka u 26. ponorkové flotily v Pilavě. Od 1. dubna 1942 byla přeřazena k 24. ponorkové flotile v Gdaňsku a Memel opět jako výcviková ponorka .
V období 19. srpna 1939 až 1. září 1941 ponorka U 48 vyplula na dvanáct bojových plaveb při nich potopila padesát dva lodí o celkové tonáži 307 935 BRT, z toho dělovou šalupu – HMS Dundee (1060 BRT) a poškodila tři lodě o celkové tonáži 20 480 BRT. Pro nadměrné opotřebení strojního zařízení byla 22. června 1941 stažena ze služby.[2]
První bojová plavba editovat
Po ukončení výcviku 19. srpna 1939 v 00:00 hodin ponorka U 48 opustila Kiel a vyplula na první bojovou plavbu (před vypuknutím druhé světové války), pod vedením Kptlt. Herberta Schultze a vrátila se zpět do Kielu 17. září 1939. Během třiceti denní bojové plavby v severní části Atlantském oceánu jihozápadně od Irska a skály Rockall potopila tři lodě o celkové tonáži 14 777 BRT.
Dva dny poté, co Británie a Francie vyhlásily Německu válku, potopila první loď SS Royal Sceptre o tonáži 4853 BRT. Na obchodní loď zaútočila palubním dělem. Posádka opustila loď na záchranných člunech. Následně zadržela ponorka U-48 obchodní loď SS Browning. Posádce, která opustila loď v záchranných člunech, Kptlt. Herbert Schultze nařídil vrátit se zpět na loď a vyzvednout posádku z lodi SS Royal Sceptre. Protože SS Browning byl na cestě do Brazílie, nebylo hned možné zjistit, zda se posádky zachránily. Winston Churchill, v té době první lord admirality, předpokládal nejhorší, že posádka a šedesát cestujících bylo ztraceno.[3] Prohlásil, že potopení je odporný akt bestiálního pirátství na volném moři [4]
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 5. září 1939 | Royal Sceptre | VB | 4 853 | potopena | [5] | |
| 8. září 1939 | Winkleigh | VB | 5 055 | potopena | ||
| 11. září 1939 | Firby | VB | 4 869 | potopena |
Druhá bojová plavba editovat
Dne 4. října 1939 U 48 vyplula ke své druhé bojové plavbě opět pod velením Kptlt. Herberta Schultze a vrátila se 25. října 1939. Operační prostor byl v severní části Atlantském oceánu. Při této bojové plavbě potopila pět lodí o tonáži 37 153 BRT. Ponorka U 48 dne 14. října zaútočila na britský parník Rockpool z palubních zbraní. Parník opětoval palbu a ponorka se stáhla a ponořila. Po opětovném vynoření se znovu pokusila potopit parník, ale zasáhl spojenecký torpédoborec a U 48 se znovu ponořila a opustila oblast boje.[6][7][8]
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 12. října 1939 | Emile Miguet | Francie | 14 115 | KJ-2 | potopena | [9][10] |
| 13. října 1939 | Heronspool | VB | 5 202 | OB-17 | potopena | |
| 13. října 1939 | Louisiane | Francie | 6 903 | OB-3 | potopena | |
| 14. října 1939 | Sneaton | VB | 3 677 | potopena | ||
| 17. října 1939 | Clan Chisholm | VB | 7 256 | HG-3 | potopena |
Třetí bojová plavba editovat
U 48 vyplula z Kielu 20. listopadu 1939 a vrátila se 20. prosince 1939. Operační prostor byl v severní části Atlantském oceánu, u Orknejí a západně od Lamanšského průlivu. Během této bojové operace byly potopeny čtyři lodě o celkové tonáži 25 638 BRT.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 26. listopad 1939 | Gustaf E. Reuter | Švédsko | 6 336 | potopena | [9][11] | |
| 8. prosince 1939 | Brandon | VB | 6 668 | OB-48 | potopena | |
| 9. prosince 1939 | San Alberto | VB | 7 397 | OB-48 | poškozena U 48, potopena HMS Mackay | |
| 15. prosinec 1939 | Germaine | Řecko | 5217 | potopena |
Čtvrtá bojová plavba editovat
U 48 vyplula z Kielu 24. ledna 1940 a vrátila se 26. února 1940. Operační prostor byl v severním Atlantiku. V prostoru St. Abb's Head položila mnoho min, ale bez účinku. Během této dvaceti osmi denní plavby byly potopeny čtyři lodě s celkovým výtlakem 31 526 BRT.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 10. února 1940 | Burgerdijk | Nizozemsko | 6 853 | potopena | [9][12] | |
| 14. února 1940 | Sultan Star | VB | 12 306 | |||
| 15. února 1940 | Den Haag | Nizozemsko | 8 971 | |||
| 17. února 1940 | Wilja | Finsko | 3 396 |
Pátá bojová plavba editovat
Dne 3. dubna 1940 vyplula z Kielu a vrátila se 20. dubna 1940 do Kielu. Během 18 denní plavby podél norského pobřeží v oblasti Westfjordu, Ofotfjordu a Tysfjordu nebyly potopeny žádné lodě. Dne 13. dubna byla ponorka atakována hlubinnými náložemi HMS Waspite, ale podařilo se ji uniknout s menším poškozením.[13]
Šestá bojová plavba editovat
Na šestou bojovou plavbu ponorka vyplula 26. května 1940 z přístavu Kiel pod velením Kkpt. Hanse Rudolfa Rösinga a vrátila se zpět 29. června 1940. Operační prostor byl v severním Atlantiku, západně od Biskajského zálivu a u mysu Finisterre, kde se formovaly vlčí smečky k zachycení konvoje a RMS Qeen Mary, která převážela 25 000 australských vojáků do Británie. Předčasným útokem na lodě v okolí ponorky na sebe upozornily a konvoj změnil směr plavby a vyhnul se vlčí smečce. Dne 19. června byl napaden konvoj HG-34 a U 48 potopila tři lodě. Z rozptýleného konvoje HX-49 potopila jednu loď. K doplnění byla využívána nová tankovací základna v norském Tronheimu.
Během této 35 denní plavby bylo v potopeno sedm lodí o celkové tonáži 31 533 BRT a jedna loď (5782 BRT) byla poškozena.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 5. června 1940 | Stancor | VB | 798 | potopena | [14] | |
| 7. června 1940 | Frances Massey | VB | 4 212 | potopena | ||
| 7. června 1940 | Eros | VB | 8 782 | poškozen | ||
| 11. června 1940 | Violando N. Goulandris | Řecko | 4 223 | potopena | ||
| 19. června 1940 | Tudor | Norsko | 6 607 | HG-34F | potopena | |
| 19. června 1940 | Baron Loudoun | VB | 3 164 | HG-34F | potopena | |
| 19. června 1940 | British Monarch | VB | 5 661 | HG-34F | potopena | |
| 20. června 1940 | Moordrecht | Nizozemsko | 7 493 | HX-49 | potopena |
Sedmá bojová plavba editovat
Na sedmou bojovou plavbu ponorka U 48 vyplula 7. srpna 1940 z Kielu pod velením Kkpt. Hanse Rudolfa Rösinga a vrátila se 28. srpna 1940 na francouzskou ponorkovou základnu Lorien
Operační prostor 22 denní plavby byl v severní části Atlantského oceánu a v Severním průlivu. V časných ranních hodinách 25. srpna 1940 U 48 poté co zaútočila na dvě lodi z konvoje HX-65A byla atakována HMS Godieta hlubinnými náložemi. Ponorka se úspěšně vyhnula útoku a bez újmy unikla.
Během sedmé bojové plavby bylo potopeno pět lodí s celkovou tonáží 29 161 BRT
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 16. srpna 1940 | Hedrun | Švédsko | 2 325 | OB-197 | potopena | [15] |
| 19. srpna 1940 | Ville de Gand | Belgie | 7 590 | potopena | ||
| 24. srpna 1940 | La Brea | VB | 6 665 | HX-65 | potopena | |
| 25. srpna 1940 | Athelcrest | VB | 6 825 | HX-65A | potopena | |
| 25. srpna 1940 | Empire Merlin | VB | 5 763 | HX-65A | potopena |
Osmá bojová plavba editovat
Na osmou bojovou plavbu vyplula U 48 dne 8. září 1940 z ponorkové základny v Lorien pod velením Kptlt. Heinricha Bleichrodta a vrátila se 25. září 1940 zpět do Lorien.
Operační prostor byl v severní části Atlantského oceánu, západně od Hebrid a Severního průlivu. Ponorka napadla 15. září 1940 konvoj SC-3 se 47 loďmi, kterou chránil jediný torpédoborec HMS Dundee. Během osmé bojové plavby U 48 potopila HMS Dundee, šest lodí o celkové tonáži 33 358 BRT a poškodila dvě lodě o celkové tonáži 6 916 BRT.
Svět šokovala zpráva potopením lodi City of Benares 18. září 1940, která také evakuovala 90 děti z Liverpoolu do Québecku a Montrealu. Z 406 pasažérů a členů posádky bylo zachráněno 158 osob, z toho pouze 13 dětí.[16] Touto tragickou událostí byl ukončen program evakuace dětí do zahraničí.[17][18]
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 15. září 1940 | HMS Dundee | VB | 1 060 | SC-3 | potopena | [19] |
| 15. září 1940 | Alexandros | Řecko | 3 058 | SC-3 | potopena | |
| 15. září 1940 | Kenordoc | VB | 1 780 | CS-3 | poškozena, potopena U 99 | |
| 15. září 1940 | Empire Volunteer | VB | 5 319 | SC-3 | potopena | |
| 18. září 1940 | City of Benares | VB | 11 081 | OB-213 | potopena | |
| 18. září 1940 | Marina | VB | 5 088 | OB-213 | potopena | |
| 18. září 1940 | Magdalena | VB | 3 118 | SC-3 | potopena | |
| 21. září 1940 | Blairangus | VB | 4 409 | HX-72 | potopena | |
| 21. září 1940 | Broompark | VB | 5 136 | HX-72 | poškozena |
Devátá bojová plavba editovat
Na devátou bojovou plavbu ponorka U 48 vyplula 5. října 1940 z ponorkové základny Lorien pod velením Kptlt. Heinricha Bleichrodta a vrátila se 27. října 1940 do Kielu.
Operační prostor byl v severním Atlantském oceánu, v oblasti Severního průlivu a skaliska Rockall. Během této bojové plavby bylo potopeno sedm lodí o celkové tonáži 43 106 BRT.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 11. října 1940 | Brandanger | Norsko | 4 624 | HX-77 | potopena | [20] |
| 11. října 1940 | Port Gisborne | VB | 1 996 | HX-77 | potopena | |
| 12. října 1940 | Davanger | Norsko | 7 102 | HX-77 | potopena | |
| 17. října 1940 | Scoresby | VB | 3 843 | SC-7 | potopena | |
| 17. října 1940 | Languedoc | VB | 9 512 | SC-7 | potopena | |
| 18. října 1940 | Sandsend | VB | 3 612 | OB-22 | potopena | |
| 20. října 1940 | Shirak | VB | 6 023 | HX-79 | poškozena U 47 a potopena U 48 |
Desátá bojová plavba editovat
Na desátou bojovou plavbu ponorka U 48 vyplula 20. ledna 1941 z Kielu pod velením Kptlt. Herberta Schultze a 27. února 1941 připlula do ponorkové základny v Saint Nazaire.
Operační prostor byl v severního Atlantského oceánu, v oblasti západně od Severního průlivu a Irska. Během plavby byly potopeny dvě lodě o celkové tonáži 8640 BRT.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 01. února 1941 | Nicolas Angelos | Řecko | 4 351 | OB-279 | potopena | [21] |
| 24. února 1941 | Nailsea Lass | VB | 4 289 | SLS-64 | potopena |
Jedenáctá bojová plavba editovat
Na jedenáctou bojovou plavbu ponorka U 48 vyplula 17. března 1941 z ponorkové základny Saint Nazaire pod velením Kptlt. Herberta Schultze a vrátila zpět 8. dubna 1941 na stejnou základnu.
Operační prostor byl západně od Irska. V průběhu bojové plavby byly potopeny čtyři lodě o celkové tonáži 22 989 BRT.
Dne 22. března 1941 byla U 48 napadena hloubkovými náložemi a lehce poškozena.
Dne 29. března 1941 při nočním útoku na konvoj HX-115 na ponorku vystřelilo několik obchodních lodí a britský parník Oakworth se pokusil najet na ponorku, které se podařilo uniknout bez poškození i před útokem posil, které dorazily ráno.
Při útoku 29. března 1941 byla) poškozena loď Hylton (5 197 BRT. Její posádka se zachránila na jediném záchranném člunu, byla objevena a vyzvednuta korvetou HMS Dianella. Vrak byl potopen dělostřeleckou palbou HMS Venomous.
Dne 2. dubna 1941 byla ponorka poškozena výbuchem potápějící se lodi Beaverdale a byla nucena se vrátit na ponorkovou základnu.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 29. března 1941 | Hylton | VB | 5 197 | HX-115 | potopena | [22] |
| 29. března 1941 | Germanic | VB | 5,352 | HX-115 | potopena | |
| 29. března 1941 | Limbourg | Belgie | 2,483 | HX-115 | potopena | |
| 2. dubna 1941 | Beaverdale | VB | 9,957 | potopena |
Dvanáctá bojová plavba editovat
Na dvanáctou bojovou plavbu ponorka U 48 vyplula 22. května 1941 z ponorkové základny Saint Nazaire pod velením Kptlt. Herberta Schultze a vrátila se 17. června 1941 na základnu v Bergenu. V průběhu bojové plavby se zúčastnila v době od 2. června do 8. června 1941 vlčí smečky West ve střední části Atlantiku.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 3. června 1941 | Inversuir | VB | 9 456 | OB-327 | poškozena, potopena U 75 | [23] |
| 5. června 1941 | Wellfield | VB | 6 054 | OB-328 | potopena | |
| 6. června 1941 | Tregarthen | VB | 5 201 | OB-329 | potopena | |
| 8. června 1941 | Pendrecht | Nizozemsko | 10 746 | OB-329 | potopena | |
| 12. června 1941 | Empire Dew | VB | 7 005 | OG-64 | potopena |
Z Bergenu U 48 vyplula 19. června 1941 a na základnu v Kielu doplula 21. června 1941.
Zánik editovat
Po vyřazení z bojové služby v roce 1941 byla U 48 přeřazena k výcvikové flotile v Baltském moři. Po operaci Barbarossa nebyla, jako její současníci, použita proti sovětským cílům pro značné opotřebení. Až do 31. října 1943 byla používána jako školní loď. Po vyřazení z provozu 25. září 1943 kotvila v přístavu Neustad (Holštýn).
Na konci války 3. května 1945 v rámci Regenbogen-Befehl byla potopena vlastní posádkou v Lubecké zátoce poblíž města Lubek.[24]
Vlčí smečky editovat
- Rösing (12.–15. června 1940)
- West (2.–8. června 1941)
Velitelé editovat
- 22. dubna 1939 – 20. května 1940 – Kptlt. Herbert Schultze
- 21. května 1940 – 03. září 1940 – Kkpt. Hans-Rudolf Rösing
- 04. září 1940 – 16. prosinec 1940 – Kptlt. Heinrich Bleichrodt
- 17. prosinec 1940 – 27. červenec 1941 – Kptlt. Herbert Schultze
- ??. červenec 1941 – 25. září 1942 – Oblt. Siegfried Atzinger
- 26. září 1942 – ??. říjen 1943 – Oblt. Diether Todenhagen
Kptlt. – Kapitänleutnant (námořní kapitán), Oblt – Oberleutnant zur See (námořní poručík, Lt – Leutnant zur See (námořní podporučík), Kkpt – Korvettenkapitän (korvetní kapitán)
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků U-48 (1938) na polské Wikipedii, German submarine U-48 (1938) na anglické Wikipedii a U 48 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii.
- ↑ a b GRÖNER, Erich. German warships 1815-1945. Překlad Thomas, Keith; Magowan, Rachel. Londýn: Conway Maritime Press, 1991. [256] pages s. ISBN 0851775934, ISBN 9780851775937. OCLC 24695694 S. 43–44.
- ↑ BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Hamburg: Mittler & Sohn, 2001. 5 volumes s. ISBN 3813205096, ISBN 9783813205091. OCLC 36052790 S. 44–46. (německy)
- ↑ Korvettenkapitän Herbert Schultze - German U-boat Commanders of WWII - The Men of the Kriegsmarine - uboat.net. uboat.net [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online.
- ↑ Voices from the Battle of the Atlantic by Kate Tildesley. The Second World War Experience Centre - Battle of the Atlantic. web.archive.org [online]. 2011-07-17 [cit. 2019-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 19 Aug 1939 to 17 Sep 1939 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Convoy HG-3 - Convoy Battles - German U-boat Operations - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 4 Oct 1939 to 25 Oct 1939 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ BLAIR, Clay. Der U-Boot-Krieg. München: Heyne, 1998. 912 Seiten s. ISBN 345312345X, ISBN 9783453123458. OCLC 75952566 S. 147.
- ↑ a b c Ships hit by U-48 - U-boat Successes - German U-boats - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 4 Oct 1939 to 25 Oct 1939 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 20 Nov 1939 to 20 Dec 1939 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 24 Jan 1940 to 26 Feb 1940 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Patrol info for U-48 (. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 26 May 1940 to 29 Jun 1940 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 7 Aug 1940 to 28 Aug 1940 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ EDWARDS, Paul M. Between the lines of World War II : twenty-one remarkable people and events. Jefferson, N.C.: McFarland & Co, 2010. 221 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-5583-6, ISBN 0-7864-5583-7. OCLC 667274358
- ↑ JACKSON, Carlton. Who will take our children? : the British evacuation program of World War II. Rev. ed. vyd. Jefferson, N.C.: McFarland ix, 189 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-3785-6, ISBN 0-7864-3785-5. OCLC 244566777
- ↑ SS Nerissa. www.ssnerissa.com [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 8 Sep 1940 to 25 Sep 1940 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 5 Oct 1940 to 27 Oct 1940 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 20 Jan 1941 to 27 Feb 1941 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 17 Mar 1941 to 8 Apr 1941 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-12]. Dostupné online.
- ↑ Patrol of German U-boat U-48 from 22 May 1941 to 17 Jun 1941 - Kriegsmarine U-boat patrols - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2020-12-11]. Dostupné online.
- ↑ KEMP, Paul. U-boats destroyed : German submarine losses in the World Wars. London: Arms & Armour, 1999. 288 s. Dostupné online. ISBN 1854095153, ISBN 9781854095152. OCLC 43972253 S. 61.
