Wikipedie

Torquato Tasso

italský básník

Torquato Tasso (italská výslovnost: [torˈkwaːto ˈtasso]; 11. března 1544 Sorrento – 25. dubna 1595 Řím) byl italský básník 16. století,[1] známý především díky svému eposu Gerusalemme liberata (Osvobozený Jeruzalém) z roku 1591, v němž líčí silně zidealizovanou a fantazijní verzi bojů mezi křesťany a muslimy na konci první křížové výpravy, při obléhání Jeruzaléma v roce 1099.

Torquato Tasso
Portrét Torquata Tassa ve věku 22 let od Jacopa Bassana.
Portrét Torquata Tassa ve věku 22 let od Jacopa Bassana.
Narození11. března 1544
Sorrento, Neapolské království
Úmrtí25. dubna 1595 (ve věku 51 let) nebo 25. května 1595 (ve věku 51 let)
Řím, Papežský stát
Místo pohřbeníSant'Onofrio al Gianicolo
Povoláníbásník, spisovatel, dramatik a prozaik
Alma materPadovská univerzita
Žánrepická poezie, dialog, drama, poema, traktát, óda, kancóna, madrigal a sonet
Témataliteratura, poezie, drama a filozofie
Oceněníbásníkova koruna
RodičeBernard z Taxisu
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tasso trpěl duševní nemocí a zemřel jen několik dní předtím, než měl být papežem Klementem VIII. korunován na Kapitolu jako král básníků. Jeho díla byla široce překládána a adaptována a až do počátku 20. století patřil mezi nejčtenější básníky Evropy.

Život

editovat

Básník Torquato Tasso se narodil v roce 1544 v přímořském městečku Sorrento[2] (Kampánie), kde má na náměstí svůj pomník.[3] Vyrůstal ve šlechtické, finančně dobře zajištěné rodině. Otec Bernardo byl z rodu hrabat di Tasso (latinsky Taxis), pocházel z Bergama a byl spřízněn s Thurn-Taxisy; pracoval jako sekretář a básník rodiny Ferrante Sanseverina, knížat ze Salerna. Matka Porzia dei Rossi byla neapolského původu. Když byla nucena s dětmi odejít do Neapole, studoval Torquato osm let na tamějším jezuitském gymnáziu, kde se naučil latinsky, řecky a základy rétoriky. Na univerzitě v Padově se roku 1560 dal zapsat ke studiu práv, ale studoval jen filozofii a rétoriku, přednášel ji Francesco Piccolomini. V roce 1562 přešel na univerzitu do Bologne, kde navštěvoval také soukromou literární akademii a začal sám psát. Nakonec se vrátil roku 1565 do Padovy, kde ukončil studia nikoliv absolutoriem, ale vyloučením za pomlouvačný pamflet.

Pohyboval se u různých mecenášů, začínal jako společník na dvoře Guidobalda II. della Rovere, dále u Scipiona Gonzagy a Estenských. Život Torquata Tassa byl plný dramatických zvratů. Pravděpodobně nejšťastnější období prožil v letech 1565–1570 na dvoře kardinála Luigiho d'Este, který ho jmenoval svým dvorním básníkem na zámku ve Ferraře. V roce 1571 cestoval do Francie, především do Paříže a setkal se s králem Karlem IX.

Na podzim roku 1576 se Torquato Tasso pohádal s ferarrským šlechticem Maddalem, který se příliš otevřeně vyjadřoval o jisté homosexuální aféře; téhož roku napsal dopis svému homosexuálnímu příteli Luce Scalabrinovi, v němž se svěřuje se svou láskou k jednadvacetiletému mladíkovi Oraziu Ariostovi.[4][pozn. 1] V létě 1577 vytáhl v přítomnosti Lucrezie d’Este, vévodkyně urbinské, nůž na sluhu. Za tento výstřelek byl zatčen; vévoda ho však propustil a vzal ho na venkovské sídlo Villa Belriguardo, aby si tam odpočinul a zotavil se. Co se zde přesně stalo, není známo.

Někteří životopisci se domnívají, že zde vyšla najevo kompromitující známost s Leonorou d’Este a že se Tasso dohodl, že bude předstírat šílenství, aby uchránil její čest – avšak pro toto tvrzení neexistují důkazy. Jisté je jen to, že z Belriguarda se Tasso vrátil do františkánského kláštera ve Ferraře, výslovně kvůli péči o své zdraví. Tam se ho zmocnil silný strach, že ho vévoda nechá zavraždit. Na konci července uprchl, převlečený za rolníka, a pěšky se vydal za svou sestrou do Sorrenta.

Duševní onemocnění

editovat

Trpěl psychickými poruchami, nyní považovanými za maniodepresi. Současníci popsali, jak se pološílený toulal ulicemi Říma a byl přesvědčen, že je pronásledován. Byl proto v Římě zavřen v klášteře Sant'Onofrio, následně sedm let hospitalizován ve ferrarském Svatoanenském blázinci. Odtud po propuštění odcestoval do Mantovy. Začal psát dramata, cestoval mezi Florencií, Neapolí a Římem. Pokračoval v psaní, ale nikdy se úplně nevzpamatoval. Zemřel v Římě.

Dílo

editovat
  • Epos Osvobozený Jeruzalém, nejvýznamnějším dílo – veršovaná epická skladba s tématem bojů a vítězství křesťanů nad muslimy v první křížové výpravě. První překlad do slovanského jazyka byl polský Piotra Kochanowského (1618)[5]. O první český překlad se pokusil až roku 1834 Jan Evangelista Purkyně, celý epos vyšel v překladu Jaroslava Vrchlického z roku 1887.[6]
  • Král Torrismondo, divadelní tragédie o incestu severského krále s jeho sestrou
  • Rinaldino, poetický román (1562)
  • Aminta, pastýřský román, drama o lásce pastýře Aminty a lovkyně Silvie (1573)
  • Dialogy, rozprava autora s fiktivním přítelem
  • Cattaneo, dialog autora s Mauriziem Cataneem (1585)
  • sonety a madrigaly
  • drobné prózy

Tassovo dílo mělo v soudobé kultuře velký celoevropský ohlas. Stalo se inspirací pro malířství, hudební díla (Lully, Händel, Dvořák, ad.), filmovou a knižní tvorbu, například: Johann Wolfgang von Goethe tragédie Torquato Tasso(1790), Lord Byron (1819), Ernst Raupach (1833), Paolo Giacometti (1855).

 
Torquato Tasso

Památky

editovat
  • Pomníky v Bergamu, v Sorrentu, mramorová busta před zámkem Charlottenhof v Postupimi.
  • Tassův dub v Římě, na Rampa della Quercia, nedaleko kláštera Sant'Onofrio, kde Tasso při psaní sedával.
  • Ulice po něm pojmenované: v každém větším italském městě, zejména v Bergamu, Posillipu (Neapoli), Římě, Turíně, Palermu a Katánii, stejně jako v Paříži a Palo Altu v Kalifornii.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ „Miluji ho a jsem připraven ho milovat několik měsíců, protože otisk této lásky v mé duši je příliš silný a není možné jej vymazat během pár dnů... Svůj cit nazývám ‚láskou‘, a ne jen náklonností, protože je to nakonec opravdu láska. Dříve jsem si to neuvědomoval, protože jsem tehdy v sobě ještě necítil žádnou z těch sexuálních tužeb, které láska obvykle probouzí – ani tehdy, když jsme spolu byli v posteli. Ale teď jasně vnímám, že jsem byl a jsem ne přítel, ale docela poctivý milenec, protože cítím strašnou bolest – nejen kvůli tomu, že mou lásku neopětuje, ale také proto, že s ním nemohu mluvit s tou svobodou, na jakou jsem byl zvyklý, a být daleko od něj mě velmi trápí.“ — Giovannai Dall'Orto: Torquato Tasso

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Torquato Tasso na anglické Wikipedii.

  1. ↑ KŘEČKOVÁ, Eva. Tasso, Torquato [online]. iLiteratura.cz, 2009-03-29 [cit. 2016-07-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Tasso, Torquato nell'Enciclopedia Treccani. www.treccani.it [online]. [cit. 2016-07-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Sorrento, s. 128. 
  4. ↑ SOLERTI, Angelo. Vita di Torquato Tasso. Svazek 1. Torino-Roma: Loescher, 1895. S. 247–250. 
  5. ↑ Kochanowski Piotr – Encyklopedia PWN.
  6. ↑ I. Seidl: Jaroslav Vrchlický a Emilio Teza v kontextu česko-otalských kulturních a literárních vztahů..., FF MU Brno 2013, s. 34n.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Torquato_Tasso&oldid=24862351“