Topozero

jezero v Rusku

Topozero (rusky Топозеро) je jezero, které leží v nadmořské výšce 109 m na severu Karelské republiky v severozápadním Rusku. Je to čtvrté největší jezero v Karelské republice. Celková rozloha jezera je 986 km². Jeho délka je 75,3 km a šířka 30,3 km. Je protáhnuté ze severoseverozápadu a na jihojihovýchod. Jeho maximální hloubka je 56 m.

Topozero
pohled na Topozero z vesmíru
pohled na Topozero z vesmíru
Poloha
SvětadílEvropa
StátRuskoRusko Rusko
RepublikaKarelská
Topozero (Rusko)
Zeměpisné souřadnice
Rozměry
Rozloha986 km²
Délka75,3 km
Šířka30,3 km
Objem15,6 km³
Max. hloubka56 m
Ostatní
Nadm. výška109 m n. m.
Přítok vodyz Pjaozera
Odtok vodyKuma
SídlaSofporog, Kesteňga
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pobřeží

editovat

Jezero má členité pobřeží s velkým množstvím zálivů a to hlavně na východní straně. Břehy nejsou vysoké, jsou kamenité pokryté jehličnatými a smíšenými lesy. Jsou zde skalnaté úseky a také nízké bažinaté (především na jihovýchodě jezera).

Ostrovy

editovat

Na jezeře je 144 ostrovů o celkové rozloze 63 km², které leží především u jihozápadního břehu.

Vodní režim

editovat

Zdroj vody je převážně sněhový. Vyšší úrovně dosahuje v červnu, nižší v dubnu. Zamrzá na konci října a rozmrzá v květnu. Do jezera ústí řeka přitékající z Pjaozera. Ústí do západního konce jezera. Před postavením Kumské hydroelektrárny vytékala z jihovýchodního konce jezera 400metrová spojovací řeka do Levického jezera, která se ztratila z důvodu snížení hladiny Topozera.

Využití

editovat

Od roku 1966 je Topozero součástí Kumské vodní nádrže. Po jezeře se splavuje dřevo. Severně od jezera prochází silnice z Louchi na trase Sankt Petěrburg - Murmansk do Kalevaly na břehu jezera Kujto a rovněž železniční trať Louchi-Sofporog. Na břehu leží obce Kesteňga a Sofporog.

Flóra a fauna

editovat

V lesích roste mnoho brusinek, borůvek a hub, v bažinách ostružiny, vlochyně a klikva.

V jezeře a po celé cestě se dobře loví ryby (síhové, marény, lipani, korušky), nejlépe v ústích mělkých řek vtékajících do něj.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat