Otevřít hlavní menu

Topol kanadský (Populus x canadensis) je statný opadavý strom z čeledi vrbovité (Salicaceae), rychle rostoucí, dosahující výšek až nad 30 m. Má kmen se širokou, vysokou a velmi otevřenou kuželovitou korunou. Topol kanadský je kříženec vzniklý z domácího topolu černého (Populus nigra) a z různých amerických druhů, zejména topolu bavlníkového (Populus deltoides). Tento druh roste silněji než původní rodičovské druhy, dobře se množí řízky.

Jak číst taxoboxTopol kanadský
alternativní popis obrázku chybí
Topol kanadský (Populus x canadensis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpighiotvaré (Malpighiales)
Čeleď vrbovité (Salicaceae)
Rod topol (Populus)
Binomické jméno
Populus x canadensis
Moench
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

PopisEditovat

Kmen má 1-2 m v průměru. U vzrostlých nebo starších stromů až do výšky nad 10 m je takřka bez větví a teprve výše s několika málo řídkými, téměř vodorovně odstávajícími větvemi, které teprve v horní třetině koruny jsou vystoupavé nebo vzpřímené. Letorosty má hranaté, lesklé a žlutavé. Pupeny jsou vejcovitě kuželovité, 1-2 cm dlouhé, hnědavé a lepkavé. Borka je světle šedá s hlubokými vertikálními brázdami. Listy jsou široce trojhranné, až 10 cm dlouhé a široké, s krátkou špičkou na konci, na líci leskle zelené. Při okraji jsou slabě zvlněné plochými, poněkud nestejně velkými zuby. Řapíky 3-5 cm dlouhé, jsou většinou zřetelně zploštělé. Kvete v době od dubna do května. Je to dvoudomá rostlina s jednopohlavnými květy v jehnědách. Samčí jsou až 10 cm dlouhé, leskle červenavé, po odkvětu opadávají. Samičí značně tlusté a pevné, leskle zelenožluté, na oddělených rostlinách na začátku jara před rašením listů, opadávají teprve později. Plodem je tobolka, vejcovitá, ca 5 mm dlouhá, otevírající se 2-4 chlopněmi.

EkologieEditovat

Světlomilná a teplomilná dřevina, nesnášející trvale zamokřené půdy. V hustých výsadbách trpí houbovými chorobami. Vyznačuje se neobyčejně rychlým růstem, porosty je možné těžit ve 20-40 letech. Hojně se vysazuje v ochranných lesních pásech, větrolamech, při zpevňování břehů, k zakrytí zemědělských budov a skládek. V sadovnictví je často vysazován ve stromořadích, v parcích většinou jako solitér. Mimo intravilán zřejmě nejčastěji vysazovaná dřevina, uplatňující se ve volné krajině jako výrazná dominanta.

VýznamEditovat

Lesnicky pěstovaná dřevina především v oblasti lužních lesů, která v posledních desetiletích vytlačuje domácí topol černý. Často se vysazoval až do poloviny 20. století do intenzivních plantáží, aby byla získána surovina pro výrobu papíru a buničiny. Také zápalky byly vyráběny ve velkém množství ze dřeva těchto topolů.

Topoly byly v polovině 20. století považovány málem za samospasitelné (rychle rostou a produkují mnoho dřevní hmoty, mj. pro papírenský průmysl, ale hlavně na výrobu dřevotřísky), a tak se více než předtím dostaly do naší krajiny i další druhy topolů, zejména amerických, jako je právě topol kanadský (P. x canadensis) a některé tzv. balzámové topoly.

RozšířeníEditovat

Pěstován je všude v Evropě v různých kultivarech jako strom silničních stromořadí nebo parkový, využíván i v ochranných kulturách. Místy se realizovala i lesnická výsadba pro těžbu dřeva, při poměrně krátkém dospívání, protože jde většinou o rychle rostoucí stromy. Vysazován je především na minerálně bohatých, čerstvě vlhkých půdách s vyšší hladinou podzemní vody, na neutrálních až bazických podkladech, v nižších a středních polohách, při vodách a v lužních lesích.

KultivaryEditovat

Nejčastěji pěstované kultivary:

Serotina: Mohutný strom s rovným kmenem a vějířovitou, ve stáří zploštělou korunou. Je nejstarším evropským kultivarem; pouze samčí stromy. Pozdě raší a má velmi kvalitní dřevo.

Marylandica: Statný strom se šikmým pokřiveným kmenem, často tvoří dvojáky; v mládí roste pomalu. Samčí klon.

Robusta: Kmen rovný, koruna široce kuželovitá, větve v přeslenech; v mládí roste velmi rychle. Samičí klon.

Regenerata: Kmen silně sbíhavý, dole rozšířený, koruna široká. Velmi světlomilný, samičí klon.

Brabantica: Kmen rovný, koruna hustá, spodní větve zůstávají dlouho zelené. Velmi kvalitní dřevo. Samčí klon.

Grandis: Kmen rovný, koruna dosti štíhlá, s četnými tenkými větvemi uvnitř koruny. Samičí klon.

Gerlica: Kmen s nápadně světlou borkou. Koruna dosti štíhlá řídká, větve v přeslenech. Pozdě raší a záhy opadává. Samčí klon.

I – 214: Kmen často tvoří dvojáky. Koruna široká se silnými větvemi. Brzy raší a pozdě opadává. Jeden z nejproduktivnějších topolů. Samičí klon.

Virginiana de Frignicourt: Kmen má v mládí zprohýbaný, ve stáří se křivost vyrovnává. Koruna nápadně rozložitá se silnými větvemi. Samičí klon.

Virginiana de Nancy: podobá se cv. Robusta, je to však samičí klon.

Podobné druhyEditovat

Podobnými druhy jsou například Populus nigra (topol černý) a Populus deltoides (topol bavlníkový). Populus nigra má listy na makroblastech asi 5-9 cm dlouhé, srdčité, trojúhelníkovité nebo kosníkovité a dlouze řapíkaté, okraj listu má jemně vroubkovaně pilovitý. Letorosty jsou oblé. Borka je zpočátku šedě bílá a později se mění v černou hluboce podélně rozpraskanou. Populus deltoides má řapík listů ze stran zploštělý a na něm žlázky. Čepel je na spodu uťatá, po okraji hustě trvale brvitá, letorosty výrazně hranaté.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Květena České republiky, 2. díl. Praha : Academia, 1990.
  • PATŘIČNÝ, Martin. Dřevo krásných stromů. Grada, 2005.
  • DREYER, Eva-Maria a Wolfgang DREYER. Stromy a keře: spolehlivé určování podle fotografií a popisů. Praha: Beta-Dobrovský, c2003, 222 s. ISBN 80-7306-133-3-.
  • KREMER, Bruno P. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. Praha: Ikar, 1995, 287 s. ISBN 80-7176-184-2.
  • KAVKA, Bohumil a Jaroslav KOLAŘÍK. Sadovnická dendrologie I. Listnaté stromy. 1. přeprac. vyd. Brno: EDEN, 1995, 203 s.
  • VĚTVIČKA, Václav a Vlasta MATOUŠOVÁ. Stromy a keře. 1.vyd. Praha: Aventinum, 2000, 288 s. ISBN 80-7151-133-1.
  • COOMBES, Allen J a Matthew WARD. Stromy. Vyd. 3., (v Euromedia Group 1.). V Praze: Knižní klub, 2006, 320 s. ISBN 80-242-1631-0.
  • MAYER, Joachim. Poznáváme stromy v naší přírodě. 1. vyd. Praha: Beta, 2006, 125 s. ISBN 80-7306-254-2.
  • HECKER, Ulrich. Stromy a keře: klíč ke spolehlivému určování : 3 znaky. dotisk 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2003, 238 s. ISBN 978-80-7234-291-4.
  • MARTINOVSKÝ, Jan a Miloš POZDĚNA. Klíč k určování stromů a keřů. 2. vyd. Praha: SPN, 1987, 207 s.

Externí odkazyEditovat