Tanurdžićův palác
Tanurdžićův palác (v srbštině Танурџићева палата/Tanurdžićeva palata) je funkcionalistická budova v centru Nového Sadu v Srbsku.
| Tanurdžićův palác | |
|---|---|
 Pohled na Tanurdžićův palác z novosadského Náměstí svobody (trgu Slobode) | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°15′17,73″ s. š., 19°50′46,86″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Poloha editovat
Stavba se nachází na Náměstí svobody (trgu Slobode), naproti kostelu Jména Panny Marie a táhne se až k ulici Ilije Ognjatovića. Jedná se o jednu z největších staveb na území města Novi Sad, která byla zrealizována v meziválečném období (spolu s budovou vlády a parlamentu AP Vojvodina).
Popis stavby editovat
Šestipatrová nápadná budova zabírá celou jižní část bloku při ulici Modene. Páté patro je upozaděno a obklopeno rozsáhlým balkonem, který zabírá celý prostor směrem k ulici. Nápadné jsou zaoblené rohy směrem k náměstí Svobody a ulici Ilije Ognjatovića. Na straně přiléhající k dvoru jsou umístěny dvě výtahové šachty.
Přízemí[1] a první patro budovy slouží jako komerční prostor pro různé obchody, vyšší patra jako byty a kanceláře a část také jako hotel. Bytů se zde nacházelo celkem 36, jeden z nich, který měl rozlohu 300 m², připadl rodině vlastníka objektu.
Budova je dlouhá 105 m.
Architektonický styl editovat
Palác byl vybudován ve stylu odkazujícím na školu bauhaus v první polovině 30. let. Jeho autorem je srbský architekt první poloviny 20. století, modernista Đorđe Tabaković.[2]
Historie editovat
Nikola Tanurdžić koupil pozemek v roce 1932.[3]
Do architektonické soutěže na výstavbu velké budovy se přihlásilo na 400 lidí.[4] Na místě, které bylo určené pro palác se dříve nacházela pivnice Minhen[5], která byla zbourána. Budova stála postavit čtyři miliony tehdejších dinárů.[4]
Slavnostně byl otevřen roku 1934 za přítomnosti jugoslávského krále Aleksandra Karađorđeviće a podnikatele Nikoly Tanurdžiće. Palác nebyl vybudován najednou celý – část budovy, která v současné době slouží jako hotel, byla dokončena až na přelomu let 1939/1940). Přízemí hotelu bylo obloženo mramorovými deskami, jednotlivé pokoje odpovídaly tehdejšímu evropskému standardu.[3] Tanurdžić měl i vlastní sklad náhradních dílů pro potřebné vybavení celého objektu, např. výtahy.
Ve své době se jednalo o jednu z mála architektonických inovací na území jugoslávského království [zdroj?] a jedinou velkou stavbu z 30. let, která byla v centru Nového Sadu, přímo na náměstí, vybudována vedle původní zástavby z druhé poloviny 19. století. Stavba překračovala (a dodnes překračuje) svoji výškou okolní zástavbu. Obchodní prostory byly považovány za jedny z nejreprezentativnějších v celém městě.
Palác patřil úspěšné podnikatelské rodině Tanurdžićů a její název nese neformálně i do dnešních dnů. Před vypuknutím druhé světové války sloužila jedna jeho část jako obchodní dům (nacházelo se zde 14 obchodů) a kino; další pak byla určena k bydlení. Kino (s názvem Reks) patřilo k nejmodernějším ve městě a jeho hlavní sál měl kapacitu 700 diváků.
Když se k moci dostali komunisté, byl palác znárodněn.[5] Z velkého bytu byla rodina Tanurdžićů vystěhována a dosídleni sem byli důstojníci Jugoslávské lidové armády.[5] Hotel byl přejmenován na Hotel Putnik a také znárodněn.[3] V roce 1979 byl doplněn malou přístavbou v ulici Iliji Ognjatovića.
Původní kino s názvem „Reks“ bylo přejmenováno na „Lidové kino“ (Narodni bioskop)[4] a stavebními úpravami se zvýšil i počet bytů z původních 35 na rovných 60.
V lednu 1970 vypukl v budově požár. Zničeno bylo sedm bytů a požár se rozšířil i na střechu paláce.[6]
V letech 2010/2011 byla budova zrekonstruována.[zdroj?]
V současné době v paláci sídlí Hotel Putnik. Část budovy byla přestavěna na byty a v přízemí se nacházejí kanceláře různých společností, včetně turistického informačního centra města Novi Sad. V roce 2012 získala rodina Tanurdžićů část budovy v restituci zpět, nicméně se tak stalo po smrti původního vlastníka.[4]
V roce 2022 byla v blízkosti paláce (pod ulicí Modene) budována podzemní garáž, jejíž výstavba jistým způsobem ovlivnila stavbu.[7]
Reference editovat
- ↑ MITROVIĆ, Vladimir. Iz istorije kulturne arhitekture. Novi Sad: Muzej savremene umetnosti Vojvodine, 2016. 162 s. ISBN 978-86-6333-032-0. S. 29. (srbština)
- ↑ MITROVIĆ, Vladimir. Iz istorije kulturne arhitekture. Novi Sad: Muzej savremene umetnosti Vojvodine, 2016. 162 s. ISBN 978-86-6333-032-0. S. 42. (srbština)
- ↑ a b c Kako se Tanurdžićeva palata našla među znamenitim novosadskim toponimima?. 381info [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (srbština)
- ↑ a b c d Uložio je puno para, ali i živaca, sebi obezbedio stan od 300 kvadrata, na kraju su mu vlasti sve oduzele, ali im je napravio GENIJALNU SMICALICU! Neverovanta priča o Tanurdžićevoj palati. Blic.rs [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (srbština)
- ↑ a b c Tanurdžićeva palata: Zanimljive činjenice o čuvenoj novosadskoj zgradi. Visitns [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-07-12. (srbština)
- ↑ VRGOVIĆ, Vladimir. Novi Sad: Hronika 1970-1990.. Novi Sad: Prometej 162 s. S. 8. (srbština)
- ↑ SSP Novi Sad: Banovina se ruši, strepimo i za Tanurdžićevu palatu. Danas [online]. [cit. 2023-07-12]. Dostupné online. (srbština)