Otevřít hlavní menu

Tangara šarlatová

druh kardinálovitého ptáka

Tangara šarlatová (Piranga olivacea) je středně velký kardinálovitý pták z rodu Piranga. V minulosti byla tangara šarlatová řazena do čeledi tangarovitých (Thraupidae). Studie molekulárních dat ovšem plně podrporují zařazení tangary šarlatové (společně se zbytkem rodu Piranga) do čeledi kardinálovitých (Cardinalidae)[2]. Vyskytuje se východní části Spojených států a jihovýchodě Kanady, avšak přezimovává v Jižní Americe. Dle IUCN se jedná o málo dotčený druh.

Jak číst taxoboxTangara šarlatová
alternativní popis obrázku chybí
Samec tangary šarlatové
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď kardinálovití (Cardinalidae)
Rod Piranga
Binomické jméno
Piranga olivacea
(J. F. Gmelin, 1789)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

 
Tangara šarlatová nepohrdne ani pomerančem

Tangara šarlatová je středně velký zpěvný pták, i přesto je ale nejmenší z rodu Piranga. Váží 23,5 až 38 g, v závislosti na potravě a jejím množství, a na délku má od 16 do 19 cm. Rozpětí křídel je 25 až 30 cm. Pohlavní dimorfismus je velmi výrazný: dospělí samci mají jasně červené peří po větší části těla, jen peří na křídlech je tmavě hnědé až černé. Naopak samice jsou nažloutlé na dolních partiích a horní partie mají olivové až hnědé. Jejich křídla jsou tmavě hnědá až černá. Přes zimu se ale samci velmi podobají samičkám, jejich peří na většině těla totiž zesvětlá a naopak na křídlech a ocase ztmavne. Ptáčata se vždy podobají samicím, jejich pohlaví lze rozpoznat až po prvním přepeřování.

Poněkud matoucí se může zdát latinský název olivacea čili olivový/á. Tato chyba vznikla již při prvním popsání tangary šarlatové v roce 1789, kdy byla popisována mladá samice: ty mohou být zeleně olivové nebo dokonce světlejší. Přestože byla tato chyba později zaznamenána, nikdo již zažitý název neupravoval a proto zůstává dodnes nezměněný.

EkologieEditovat

Tangara šarlatová se živí zralými plody, občas i citrusy nebo jiným exotickým ovocem, které najde u lidských obydlí. Jinak si ale vystačí s ostružinami, malinami, borůvkami nebo brusinkami. Nevynechají ani příležitost za letu chytit malý hmyz, specializují se na mravence, sršně, vosy, motýly nebo cikády. Těmto ptákům vyhovují rozlehlé listnaté lesy, zejména dubové, na východě Severní Ameriky. Ty musí mít minimálně 10 hektarů, aby v nich tangary našly dostatek potravy. Najdeme je ale i v parcích nebo na předměstích. Přezimovávají v horských lesích v podhůří And. Tato migrace probíhá v dubnu a kolem říjnu, to znamená, že v Severní Americe tangary stráví asi jen pět měsíců. Na cestě jsou ale minimálně další jeden měsíc. Extrémně vzácně se vyskytují i v západní Evropě.

RozmnožováníEditovat

Období hnízdění probíhá od poloviny května do začátku června. Zatímco samci jsou již několik dní předem na zimovišti, samice se občas zpozdí i o týden. Po námluvách pár pak společně postaví hnízdo, což zabere méně než dva týdny. Snůška, kterou samice snese do hnízda, čítá obvykle čtyři vejce, výjimečně až šest. Ne všechna ale musí být oplodněná, naopak, není výjimečným případem, že z pěti vajec je oplodněné pouze jedno. Tato vejce mají světle modrou barvu s nazelenalým odstínem a jejich inkubaci provádí samice asi dva týdny. Průměrná hmotnost právě vylíhnutého ptáčete tangary šarlatové jsou téměř 4 g. Za deset dní pak mláďata svoji váhu navýší na 20 až 22 g, tedy 70 % váhy dospělého jedince. Ptáčata poprvé opouštějí hnízdo velmi brzy, ve věku 9 až 12 dní. Létat umí již za pár týdnů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Scarlet Tanager na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. KLICKA, John; BURNS, Kevin; SPELLMAN, Garth M. Defining a monophyletic Cardinalini: A molecular perspective. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007-12-01, roč. 45, čís. 3, s. 1014–1032. Dostupné online [cit. 2016-03-13]. DOI:10.1016/j.ympev.2007.07.006. 

Externí odkazyEditovat