Otevřít hlavní menu

Svatopluk Technik

český architekt a pedagog

Ing. arch. Svatopluk Technik (7. března 1913, Rašovka, Rakousko-Uhersko2. února 2010, Liberec, Česká republika) byl český architekt, pedagog a publicista.[1]

Svatopluk Technik
Narození 7. března 1913
Rašovka, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. února 2010 (ve věku 96 let)
Liberec, Česká republika
Bydliště Liberec
Národnost česká
Vzdělání Československo ČVUT v Praze
Povolání architekt
pedagog
Zaměstnavatel SPŠ stavební Liberec
Znám jako architekt
pedagog
Příbuzní Vladivoj Technik (bratr)
Miloš Technik (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Narodil se do rodiny Josefa Technika, řídícího učitele v Rašovce.[2] Jeho otec byl vlastencem (před druhou světovou válkou například prosadil, aby se poněmčená obec Hynčice přejmenovala na Pilínkov). S manželkou měl Josef tři syny. Vedle zmíněného Svatopluka ještě Vladivoje a Miloše. Prostřední ze synů, Svatopluk, po absolvování libereckého gymnázia odešel na pražské České vysoké učení technické, kde studoval na Fakultě architektury a pozemního stavitelství.[1] Dokončil ji v roce 1937.[3] Pro prohloubení svých znalostí studoval dále v Ústavu Ernesta Denise[3] a díky znalosti francouzštiny získal i stáž v ateliéru architekta Augusta Perreta.[p 1] Ten Technikovi nabízel, aby pro něj v alžírské pobočce pracoval i po skončení stráže, nicméně Technik tuto nabídku nevyslyšel a vrátil se zpět do Československa.[1]

Po škole Technika zaměstnala pražská firma Hrabě a Losovský. Ve chvíli, kdy společnost otevírala pobočku v Bratislavě, odešel tam. Když během druhé světové války vypuklo Slovenské národní povstání (1944), vstoupil do Československé povstalecké armády. Po válce se ale ze Slovenska roku 1947 vrátil zpět do Liberce. Důvodem byla výzva jeho přítele Jaroslava Tomsy, který sháněl pedagogy pro tamní průmyslovou školu. Ve škole mezi jeho žáky patřil například Miloslav Maxa. Dlouho zde však Technik nevydržel. Se svým návrhem totiž vyhrál soutěž na úpravu středu Liberce a také na úpravu libereckého výstaviště. Následně byl od poloviny padesátých let zaměstnán ve Stavoprojektu, v němž se podílel na prvním poválečném územním plánu města Liberce, ale poté přešel do Pozemních staveb a odtud roku 1960 opět do střední průmyslové školy stavební. Zde vydržel až do roku 1988.[1] Mezi roky 1969 až 1971 stál v čele odborníků, kteří prováděli statické zabezpečení a opravu střech na požárem poškozeném kostele svatého Archanděla Michaela ve Smržovce, kterého zasáhl oheň 19. dubna 1967.[4]

Od roku 1995 byl čestným občanem města Liberce.[1]

DíloEditovat

StavebníEditovat

PísemnéEditovat

  • Liberecké domy hovoří
  • Stavební památky Liberce
  • Liberec minulosti a současnosti

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Po Perretovi je pojmenována prestižní architektonická cena.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f Nedoceněný muž, který dal Liberci tvář. E15 [online]. 2010-03-01 [cit. 2014-03-05]. Dostupné online. 
  2. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie – Liberecký kraj. 1. vyd. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2008. 316 s. ISBN 978-80-242-2326-1. Heslo Rašovka, s. 224–225. 
  3. a b ŠVECOVÁ, Jana. Poctu získal Technik, Edel i Věra Vohlídalová. Deník [online]. 2010-10-15 [cit. 2014-03-06]. Dostupné online. 
  4. MIKULIČKA, Jan. Kostel ve Smržovce vyhořel před půl stoletím, oheň roztavil i zvony. iDNES.cz [online]. 2017-04-19 [cit. 2017-04-23]. Dostupné online. 
  5. MIKULIČKA, Jan. Půjde to i bez Němců, řekli si v Liberci před 70 lety a udělali výstavu. iDNES.cz [online]. 2016-08-14 [cit. 2016-08-14]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat