Otevřít hlavní menu

Supermarine Seafang

britský palubní stíhací letoun

Supermarine Seafang byl britský palubní stíhací letoun poháněný motorem Rolls-Royce Griffon vzniklý v období krátce po druhé světové válce u společnosti Supermarine podle specifikací Air Ministry N.5/45. Jednalo se o další vývoj slavného typu Spitfire a jeho následovníka Spiteful téže firmy, který byl britským leteckým historikem Alfredem Pricem označen za „příliš pozdní Spitfire“ (a Spitfire too far).[2]

Seafang
Seafang F.32
Seafang F.32
Určení palubní stíhací letoun
Výrobce Supermarine Aviation Works (Vickers) Ltd.
První let 1946
Charakter vyřazen ze služby
Uživatel Royal Navy
Vyrobeno kusů 16[1]
Vyvinuto z typu Supermarine Spiteful
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývojEditovat

Seafang byl v podstatě Spiteful překonstruovaný pro operace z letadlových lodí Royal Navy přidáním přistávacího háku, motoricky sklopných vnějších částí křídel a protiběžných vrtulí eliminujících točivý moment vrtule. 12. března 1945 byly objednány dva prototypy Type 396 Seafang Mark 32, 7. května následovány objednávkou na 150 kusů prozatímní varianty Type 382 Seafang Mark 31,[3] v zásadě pozemního Spitefulu pouze doplněného o přistávací hák, která měla urychlit pozdější rychlé zavedení plně navalizovaného Seafangu.

Jako první v roce 1946 vzlétl Seafang Mk.31 sériového čísla VG471. Ačkoliv objednávka verze Mk.31 zněla na 150 kusů, nakonec jich bylo dokončeno pouze 9, protože po skončení války ztratilo rychlé zavedení nového typu bojového letounu na naléhavosti.

První prototyp definitivní verze Mk.32, sériového čísla VB895, poprvé vzlétl v červnu 1946, vybavený motorem Griffon 89 o výkonu 2 350 hp (1 752 kW) pohánějícím dvojici třílistých protiběžných vrtulí. Týž letoun byl v srpnu 1946 představen Nizozemskému královskému námořnictvu na základně Valkenburg[3] a v květnu 1947 s ním známý zkušební pilot Mike Lithgow provedl zkoušky přistání na palubě HMS Illustrious.[3] Výkony typu nebyly považovány za tak zvětšené oproti Seafire F.47 aby byla zavedena jeho masová výroba, která by kolidovala s vývojem připravovaných námořních variant proudových stíhaček Meteor a Vampire, a jako dočasný palubní stíhač byl preferován Hawker Sea Fury, který měl také lepší letové vlastnosti při nízkých rychlostech.

Seafang F.31 sériového čísla VG474 byl vybaven motoricky ovládanými křidélky[4] a protiběžnými vrtulemi,[3] a posloužil při vývoji proudového stroje Supermarine Attacker, užívajícího laminární křídlo a podvozek[4] z typu Spiteful.

VariantyEditovat

Type 382 Seafang F.31
Prozatímní výrobní verze s motorem Griffon 61 o výkonu 2 375 hp (1 771 kW) a pětilistou plynule stavitelnou vrtulí Rotol. Objednáno 150 kusů z nichž bylo před zrušením objednávky postaveno jen 9.
Type 396 Seafang F.32
Definitivní výrobní varianta s motorem Griffon 89 o výkonu 2 350 hp (1 755 kW), třílistými protiběžnými vrtulemi, sklopnými křídly a zvětšenou zásobou paliva. Vznikly dva prototypy a pět sériových strojů.

UživateléEditovat

Specifikace (Seafang 32)Editovat

Údaje podle[1] a [5]

Technické údajeEditovat

  • Osádka: 1
  • Délka: 10,39 m (34 stop a 1 palec)
  • Rozpětí: 10,67 m (35 stop)
  • Výška: 3,82 m (12 stop a 6½ palce)
  • Nosná plocha: 19,5 m² (210 čtverečních stop)
  • Prázdná hmotnost: 3 636 kg (8 000 liber)
  • Vzletová hmotnost: 4 750 kg (10 450 lb)
  • Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený dvanáctiválcový vidlicový motor Rolls-Royce Griffon 89
  • Výkon pohonné jednotky: 2 350 hp (1 755 kW)

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 765 km/h (413 uzlů, 475 mph)
  • Dolet: 633 km (342 nm, 393 mil)
  • Praktický dostup: 12 500 m (41 000 stop)
  • Stoupavost: 23,5 m/s (4 630 stop za minutu)
  • Plošné zatížení křídel: 243 kg/m² (49,8 lb/ft²)
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,243 kW/kg (0,148 hp/lb)

VýzbrojEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Supermarine Seafang na anglické Wikipedii.

  1. a b Thetford 1991, s. 468
  2. Price 2001
  3. a b c d Sturtivant 2004, s. 561
  4. a b Bingham 2004, s. 90–93
  5. Mason 1992

LiteraturaEditovat

  • BINGHAM, Victor. Supermarine Fighter Aircraft. Marlborough, UK: Crowood Press, 2004. ISBN 1-86126-649-9. (anglicky) 
  • MASON, Francis K. The British Fighter since 1912. Annapolis, Maryland: US Naval Institute Press, 1992. ISBN 1-55750-082-7. (anglicky) 
  • PRICE, Alfred. A Spitfire too far: the Supermarine Spiteful. Aeroplane Monthly. Červenec 2001, s. 36-41. (anglicky) 
  • PRICE, Alfred. The Spitfire Story. London: Silverdale Books, 1995. ISBN 1-85605-702-X. (anglicky) 
  • STURTIVANT, Ray. Fleet Air Arm Fixed-Wing Aircraft since 1946. 6. vyd. Tonbridge, Kent, UK: Air Britain (Historians) Ltd., 2004. ISBN 0-85130-283-1. (anglicky) 
  • THETFORD, Owen. British Naval Aircraft since 1912. 6. vyd. London: Putnam Aeronautical, 1991. ISBN 1-55750-076-2. Kapitola Supermarine Seafang, s. 468. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Související vývoj
Letadla podobného určení, konfigurace a období

Externí odkazyEditovat