Suchoj Superjet 100

ruský dopravní letoun

Suchoj Superjet 100 (rusky Сухой Суперджет 100, anglicky Sukhoi Superjet 100) nebo SSJ100 je řada ruských dvoumotorových proudových úzkotrupých dopravních letounů pro regionální linky, dříve nazvaná RRJ – Russian Regional Jet, které vznikly v konstrukční kanceláři Suchoj, divizí společnosti Sjednocená letecká korporace. Vývoj začal v roce 2000, letoun provedl první let 19. května 2008 a první komerční let dne 21. dubna 2011 u společnosti Armavia.

Superjet 100
Prototyp č. 97005
Prototyp č. 97005
Určení regionální dopravní letoun
Výrobce Sjednocená letecká korporace
První let 19. května 2008[1]
Zařazeno 21. dubna 2011 (Armavia)
Charakter Ve službě
Uživatel Aeroflot
Yamal Airlines
Gazpromavia
Azimuth
Výroba 2007–současnost
Vyrobeno kusů 172 k 15. 7. 2019[2]
Cena za kus 31–35 mil. USD (2012)[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximání vzletová hmotnost činí 46–49 t, obvykle pojme 87 až 98 cestujících a je poháněno dvěma dvouproudovými motory PowerJet SaM146 o výkonu 77–79 kN (17 000–18 000 lbf) vyvinutými společným podnikem mezi francouzským Safranem a ruskou firmou NPO Saturn. Ke květnu 2018 bylo v provozu 127 ks a do září flotila zaznamenala 300 000 výnosových letů a 460 000 hodin. Ke květnu 2019 letadlo zaznamenalo tři těžké nehody (ztráta trupu, tzv. „hull loss“) a 86 úmrtí.

VývojEditovat

 
První let 19. května 2008

Po zahájení vývoje v roce 2000 vzlétl první prototyp (95001, následně 97001, imatrikulace RA-97001) 19. května 2008 z letiště Dzemgi v Komsomolsku s posádkou šéfpilot OKB Suchoj Alexandr Jabloncev a zkušební pilot Leonid Čikunov. Druhý zkušební exemplář (95003, následně 97003) vzlétl 24. prosince 2008, třetí (97004, RA-97004) již s plným vybavením kabiny cestujících pak 25. července 2009. Čtvrtý prototyp (97005) sloužil k ověření stanovené doby pro nouzovou evakuaci cestujících. Certifikace ruského Mezistátního leteckého výboru byla ukončena 28. ledna 2011. Letoun vyrábí Sjednocená letecká korporace v Komsomolsku na Amuru za účasti zahraničních společností. Kromě ruského trhu a trhu Společenství nezávislých států dodává výrobce i na ostatní světové trhy.

SSJ-100 byl vyvinut dle požadavku ruských leteckých společností na letoun, který by se měl stát náhradou za zastaralé a neekonomické Tu-134 a Jak-42, a který by svou kvalitou konkuroval strojům typů Embraer E-Jet a Bombardier CSeries.

Stroj byl představen veřejnosti 26. září 2007 v Komsmolsku na Amuru a světové veřejností pak na aerosalónu v Paříži 2009, kde si prvních 20 letounů objednala italská letecká společnost Itali Airlines. Z objednávky je 10 strojů závazných, na dalších deset kusů dal italský zákazník opci. O letouny, které vzbuzují pozornost, mají zájem ruské letecké společnosti, ale i další zahraniční letečtí dopravci. Suchoje Superjety měly být dodávány od konce roku 2009, kvůli nepřipravenosti motorů však bylo způsobeno zpoždění prvních dodávek. Vývoj a výrobu turbodmychadlových dvouhřídelových motorů SaM146 zajišťuje Powerjet, společný podnik francouzské firmy SNECMA a ruského NPO Saturn. Zpoždění je pro výrobce o to nepříjemnější, že přišlo ve chvíli, kdy se již naplno rozjížděla sériová výroba konkurenčního letounu Antonov An-148.

V květnu 2008 měl Suchoj závazné objednávky na 73 kusů Superjetu 100.[1] Od začátku roku 2009 do června 2009 zatím získala objednávky na dalších 122 letadel.[4]

V listopadu 2010 sdělovací prostředky oznámily, že první sériové letadlo Suchoj Superjet (97007, EK-95015, „Jurij A. Gagarin“), určené pro arménskou leteckou společnost Armavia, vykonalo svůj první let.[5] První komerční let uskutečnila 21. dubna 2011 letecká společnost Armavia na lince z Jerevanu do Moskvy.

Prvním zákazníkem na ruském trhu se stal Aeroflot, který uvedl svůj první Superjet (výr. č. 95008, RA-89001, „Michail Vodopjanov“) na linku z Moskvy do St. Petersburgu 16. června 2011. Druhým strojem Aeroflotu se stal Superjet výrobního čísla 95010 (RA-89002, „Dmitrij Jezersky“) zalétaný 11. července 2011 a na linky nasazený 27. srpna.

Prvním zákazníkem v Asii byla indonéská Sky Aviation a laoská Lao Central, v Americe mexický Interjet.[6] Prvním provozovatelem Superjetu 100 v západní Evropě se stala v květnu 2015 irská letecká společnost CityJet.[7]

Do května 2019 bylo vyrobeno 192 kusů.[8]

SpecifikaceEditovat

 
Výroba kusu pro Aeroflot
Datasheet[9]
SSJ 100 95
Posádka v kokpitu 2
Počet míst 87 (2 třídy) až 108 (1 třída)
Rozteč sedadel 30-32 in (economy), 38 (premium)
Délka 29,94 m (98 ft 3 in)
Rozpětí 27,80 m (91 ft 2 in)
Nosná plocha 83,80 m² / 902 ft² (9.22 AR)
Výška 10,28 m (33 ft 9 in)
Trup 3,46 m (11 ft 4 in) průměr[10]: s. 451
Kabina 3,236 m (127,4 in) délka × 2,12 m (6 ft 11 in) výška
MTOW 45 880 kg (101 150 lb), LR: 49 450 kg (109 020 lb)
Prázdná hmotnost 24 250 kg (53 460 lb), LR: 25 100 kg (55 300 lb)
Max. užitečné zatížení 12 245 kg (26 996 lb)
Max. paliva 15 805 L (4 175 US gal)
Nákladový prostor 21,97 m3 (776 cu ft)
Vzlet (MTOW) 1 731 m (5 679 ft), LR: 2 052 m (6 732 ft)
Dostup 12 500 m (41 000 ft)
Cestovní rychlost Mach 0.78 (828 km/h / 448 knots at FL400)
Max. cest. rychlost Mach 0,81 (870 km/h / 469 knots at FL400)
Dolet (98 pax) 3 048 km (1 894 mi), LR: 4 578 km (2 845 mi)
2 x dvouproudový motor SaM146-1S17, LR: SaM146-1S18
2 x tah 68,5 kN (15 400 lbf), LR: 71,6 kN (16 100 lbf)

Nehody a incidentyEditovat

  • Náraz Suchoje Superjet do hory Salak – První letecká nehoda tohoto typu proběhla 9. května 2012 během předvádějícího letu pro indonéské aerolinie, kdy zemřelo 45 lidí. Stalo se tak na úbočí hory Salak jižně od Jakarty. [11] Závěry vyšetřování stanovily jako příčinu chybu pilotáže (CFIT), když se piloti v domnění, že letí nad plochým terénem, zřejmě v nepozornosti způsobené diskusí s potenciálním zákazníkem, ocitli nečekaně nad hornatým terénem a varování systému TAWS před nárazem do terénu vyhodnotili jako jeho chybnou funkci. K nehodě přispěly mj. i chyby na straně výcviku a přípravy posádky a technické i lidské nedostatky na straně indonéského řízení letového provozu.[12]
  • Let Aeroflot 1492 – dne 5. května 2019 letoun Superjet 100-95 ruské společnosti Aeroflot, registrace RA-89098 havaroval při nouzovém přistání po úderu blesku na moskevském letišti Šeremeťjevo. Zemřelo 41 lidí z celkového počtu 78.

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Suchoj Superjet 100 vzlétl [online]. Letectví.cz, 2008-05-19 [cit. 2008-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-08-01. 
  2. Michael Gubisch. The United Aircraft of Russia. Flightglobal. 20 Aug 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Russia brings the Superjet to Pakistan [online]. 9 May 2012 [cit. 2018-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 September 2018. (anglicky) 
  4. http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/svet/rusky-suchoj-ziskal-dalsi-objednavky-na-sve-letadlo_124922.html
  5. První sériový Suchoj Superjet 100 poprvé vzlétnul
  6. http://www.ato.ru/content/gss-planiruet-postavit-eshche-10-samoletov-ssj-100-do-konca-2012-goda
  7. www.airways.cz [online]. www.airways.cz [cit. 2016-06-03]. Dostupné online. 
  8. https://russianplanes.net/planelist/Sukhoi/SuperJet-100
  9. SSJ100 Datasheet [online]. SuperJet International, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Jane's all the world's aircraft. [s.l.]: [s.n.], 2005. (anglicky) 
  11. http://zpravy.idnes.cz/pad-ruskeho-letounu-suchoj-v-indonesii-d9j-/zahranicni.aspx?c=A120510_064102_zahranicni_skr
  12. (anglicky) Závěrečná zpráva o nehodě. www.dephub.go.id [online]. [cit. 19-02-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-12-2012. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat