Bítov (zaniklá obec)

zaniklá obec v Česku
(přesměrováno z Starý Bítov)

Bítov (německy: Vöttau) bylo městečko[1] ležící pod stejnojmenným hradem nad soutokem řek Želetavky a Dyje. Zaniklo v důsledku stavby a napuštění Vranovské údolní nádrže v roce 1933. V době přesídlení jeho obyvatel do nové obce se pro něj vžilo neoficiální pojmenování Starý Bítov.

Bítov
Bítov před napuštěním přehrady
Bítov před napuštěním přehrady
Lokalita
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Bítov
Bítov
Další údaje
Zaniklé obce.cz2407
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Počátky

editovat

První písemná zmínka o bítovském podhradí pochází z roku 1424[1], ale zdejší osídlení bylo zcela jistě starší. Je pravděpodobné, že zde došlo k usazení obyvatelstva z obou předhradí přemyslovského hradiště Bítov při jeho přestavbě na gotický hrad. Tomu nasvědčuje dnes zničená sakristie kostela sv. Václava, která byla původně samostatně stojící patrovou rotundou-karnerem s kaplí v patře a kostnicí v přízemí. Přistavením gotického jednolodního plochostropého kostela s hranolovým presbytářem zaklenutým svorníkem s erbem Lichtenburků se z malé kaple stal kostel sloužící jako farní namísto staršího (a dochovaného) svatostánku Panny Marie na hradě.

Stručná historie

editovat

Městečko se ve středověku jmenovalo Bítovec a sloužilo jako podhradí Bítova - důležité pevnosti na zemské hranici, která bývala dědičným lénem uděleným mocnému rodu Lichtenburků.

 
Znak městyse Bítova mezi světovými válkami

Koncentrovala se zde řemeslná základna potřebná pro chod hospodářství panství. V okolí se nacházely další obce se služebnou povinností doloženou v jejich názvech jako např. Štítary (výroba štítů) či Korolupy (výroba třísla).

Toto zaměření pak přerušila až třicetiletá válka, kdy muselo být mnoho usedlostí znovuosídleno a obyvatelstvo se pak více věnovalo zemědělství (včetně robotních povinností). V městečku byly dva vodní mlýny: Horní (Stehlíkův) fungoval až do zániku obce, dolní (Malý) přestal mlít na přelomu 19. a 20. stol., přičemž jeho majitel pak obstarával přívoz přes Dyji. Sevřené a klikatící se údolí s romantickými scenériemi pak od konce 19. stol. lákalo i první turisty a letní hosty, z nichž nejznámější byl asi hudební skladatel Vítězslav Novák.

Na počátku 20. stol. vypadal městys Bítov přibližně takto: návštěvníka přicházejícího pitoreskním údolím Želetavky od Zblovic nejdříve zaujmou domky chalupníků natěsnané ve svahu pod skalami hned naproti majestátního hradu. Nalevo se odděluje mlýnský náhon k Stehlíkovu mlýnu. V záhybu údolí dominuje farní kostel s věží obklopený budovami fary a školy na vysoké podezdívce, sloužící jako ochrana před pravidelnými povodněmi. Architektura kostela je gotická s barokními prvky a pozdně románskou sakristií. Pod duchovním středem obce se rozkládá náměstíčko, kde se konávají poutě a shromáždění. Zde mají domy nejmajetnější sousedé a stojí Kornellyho hostinec. Napravo vede lesní cesta do Vysočan, nalevo za mostem stojí kaple sv. Jana Nepomuckého a zpevněná cesta vede nahoru k hradu a polní k Fischerově restauraci a dál, kde slepě končí u domků chudiny ve svahu pod skalami. Hlavní cesta opouští náměstíčko a lemována patníky míjí hřbitov napravo, spojovací lávku nalevo a směřuje kolem bývalého dolního mlýna k obloukovému mostu přes Dyji. Odtud je možno pokračovat směrem k zříceninám Cornštejna.

Městečko bylo zbořeno v roce 1933 kvůli stavbě Vranovské přehrady.[1] Předtím byla v obci několik let vyhlášena stavební uzávěra. Po zatopení ještě z hladiny vystupoval kostel sv. Václava (byl odstřelen až roku 1953), jehož zařízení včetně barokního hlavního oltáře získal nový kostel. Obec byla zničena zcela, zůstal pouze hřbitov ve svahu u nové silnice směrem na Vysočany. Pokud je v přehradě málo vody, bývají vidět trosky kostela sv. Václava a zbytky základů domů, které dnes (když v přehradě není voda) slouží jako turistická atrakce. Ještě před tím, než se zbourala stará obec, začala v roce 1931 stavba nové "vzorové" podle projektu pražského architekta Josefa Karla Říhy na kopci jen pár kilometrů odsud.[1] Přesto, že si lokalitu výstavby nového Bítova zvolili občané sami, někteří se stěhovali v slzách. Kromě trosek připomíná dávné malebné údolí také již zmíněný hřbitov. Pro turisty stojí za zmínku i dva ocelové mosty (Bítovský a Vysočanský) a také to, že ten první byl poprvé v Československu vystavěn jeřáby, místo obvyklého lešení. V roce 1929 měla obec přibližně 416 obyvatel (převážně české národnosti a římskokatolického vyznání) a 70 domů.

Nový Bítov a stěhování do moderního

editovat

V roce 1931 začala výstavba nového Bítova která skončila v roce 1934. Ještě ve starém Bítově nebyl vodovod, a ani elektřina. To znamená že pro vodu se chodilo do studny a svítilo se petrolejovými lampami nebo svíčkami. Takže obyvatelé vyměnili malebné údolí za elektřinu a vodovod. Jenže místním se stejně i přes modernizaci stýskalo po původním domově. Dnes má Bítov rozlohu 6,06 km² a přibližně 150 obyvatel což je o mnoho méně oproti starému Bítovu. Nachází se zde několik kempů a mnoho místních památek lákajících turisty, včetně dostatečné infrastruktury. Mezi kulturní památky patří např. hrad Cornštejn a národní kulturní památkou je hrad Bítov.

Fotogalerie

editovat

Reference

editovat
  1. a b c d KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. A-G. Praha: Libri, 1996. ISBN 80-85983-13-3. 

Externí odkazy

editovat