Wikipedie

Státní znak Litvy

státní symbol evropského státu

Státní znak Litvy je tvořen červeným štítem s rytířem Vytisem na (heraldicky) vpravo cválajícím koni, držícím ve vztyčené pravé ruce meč. Na levém rameni má modrý štít se zlatým, dvojitým křížem. Rytíř, kůň a meč s pochvou jsou stříbrné, sedlo, pokrývka, udidlo a postroj jsou modré, jílec, ostruhy, podkovy a kování postroje a pochvy jsou zlaté.[1]

Litevský státní znak
Informace
Subjekty oprávněné užívat znakLitvaLitva Litva
Přijato4. září 1991

Historie

editovat

Roku 1240 se sjednotily první státy (vznikající již od 10. století) na území dnešní Litvy do Litevského velkoknížectví. V letech 1386–1569 měla Litva personální unii s Polskem (tzv. Krewská unie). Již v prvních zmínkách o litevských praporech, pocházejících z bitvy u Grunwaldu (1410), kde litevsko-polsko-ruská vojska porazila Řád německých rytířů, je zmiňováno vyobrazení (na červených praporech) legendárního rytíře Vytise s taseným mečem, sedícím na koni.[1]

Po uzavření lublinské unie (1569) se Litevské velkovévodství stalo až do roku 1795 de facto provincií Polska. Užívaly se však symboly s rytířem Vytisem sedícím na bílém koni s hnědým udidlem. Ve vztyčené pravé paži držel meč, v levé modrý, zlatě lemovaný štít se zlatým patriarším křížem. Roku 1795 byla Litva připojena k Rusku jako Litevská gubernie.[1]

Za I. světové války byla země v letech 1915–1918 okupována Německem. Po bolševické revoluci v Rusku roku 1917 byla 18. února 1918 vyhlášena nezávislá Litevská republika. 19. dubna byl kromě vlajky schválen Litevskou Radou i státní znak. Ten vycházel ze znaku Litevského velkoknížectví: byl opět tvořen červeným štítem s rytířem Vytisem na koni. Barva štítu v jeho ruce však byla změněna na červenou. Již v prosinci 1918 obsadila Litvu sovětská vojska a 27. února 1919 byla vyhlášena Litevsko-běloruská sovětská socialistická republika. V dubnu 1919 obsadila polská armáda Vilnius a Střední Litva se stala součástí Polska. V srpnu 1919 byla obnovena nezávislost Litvy a navrátily se symboly z roku 1918.[1]

Po podepsání sovětsko-litevské smlouvy o vzájemné pomoci (v říjnu 1939) byly v zemi rozmístěny posádky Rudé armády. Ta začala 14. května 1940 obsazovat celou Litvu. 21. července byla Lidovým sněmem vyhlášena Litevská socialistická republika a 3. srpna byla začleněna do Sovětského svazu pod názvem Litevská sovětská socialistická republika. Od 25. srpna 1940 byl užíván nový státní znak, tvořený zkříženými zlatými srpem a kladivem v paprscích zlatého slunce. Výjev byl obklopen věncem ze zelených dubových ratolestí a zlatých obilných klasů, převázaný v dolní části červenou stuhou s bílými hesly Proletáři všech zemí, spojte se! v litevštině (heraldicky vpravo - VISŲ ŠALIŲ PROLETARAI, VIENYKITĖS!) a ruštině (vlevo - ПРОЛЕТАРИИ ВСЕХ СТРАН, СОЕДИНЯЙТЕСЬ!). V dolní části stuhy byla písmena LTSR (zkratka názvu republiky v litevštině - Lietuvos Tarybų Socialistinė Respublika). V horní části znaku byla červená, zlatě lemovaná, pěticípá hvězda plnějšího tvaru. Tento znak se užíval, kromě nacistické okupace v letech 1941–1944, až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1990.[1]

V 80. letech 20. století se při uvolňování režimu začaly na různých akcích nejprve znovu objevovat žluto-zeleno-červené vlajky z roku 1918. Tlak veřejnosti přiměl prezidium Nejvyššího sovětu Litevské SSR vydat 7. října 1988 vydat usnesení o státní, národní a oblastní symbolice. Dosud zakázané žluto-zeleno-červené vlajky mohly být užívány během mládežnických, sportovních a společenských akcí a při lidových slavnostech. Při ostatních událostech ale stále platila pravidla o užívání vlajky Litevské SSR. Znak však zůstal zachován. 11. března 1990 byla vyhlášena nezávislost Litvy na SSSR a usnesením Nejvyšší rady Litevské republiky byla obnovena platnost historické státní vlajky. 20. března 1990 bylo rozhodnuto usnesením Nejvyšší rady Litevské republiky o státním znaku. Tím se stal pouze nepatrně barevně upravený znak z roku 1925.

  •  
    Litevský státní znak (1990–1991)

Již 4. září 1991 byl stejným orgánem přijat nový znak, vycházející ze znaku Litevského velkovévodství.[1] Znak tak patří mezi nejstarší znaky v Evropě.

Znaky litevských krajů

editovat
 
Kraje v Litvě

Litva je od roku 1994 členěna na 10 krajů (litevsky apskritys).

Další použití znaku

editovat

Druhá litevská státní (historická) vlajka s červeným listem a rytířem Vytisem je stále vyvěšena na třech místech (Královský palác ve Vilniusu, hrad Trakai a Muzeum války Vytautase Velikého v Kaunasu) a na vybraných místech v určité dny.[2][3]

Téměř shodné vyobrazení Litevského znaku je tzv. Pahoňa, v současnosti neoficiální znak Běloruska, užívány pouze protilukašenkovskou opozicí, který však byl v letech 1991–1995 oficiálním běloruským znakem.

Do 1. ledna 2015, než bylo přijato Euro, byl na mincích litevské měny litase zobrazován litevský znak.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f Zpravodaj Vexilolog č. 19, leden 2006
  2. ↑ Litevská státní historická vlajka na Flags of the World
  3. ↑ Historická vlajka se vrátila do politického života (litevsky)

Literatura

editovat
  • Z anglického originálu Ultimate Pocket Flags of the World, Dorling Kindersley Limited Londýn, 1997 preložil Martin Albrecht, 2000, Ikar, Bratislava, ISBN 80-7118-767-4

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Státní_znak_Litvy&oldid=23389287“