Zmije pouštní
Zmije pouštní (Bitis caudalis) je jedovatý druh zmije vyskytující se v aridních oblastech jihozápadní Afriky.[2] Jedná se o poměrně běžného hada, který není člověku příliš nebezpečný. IUCN status tohoto hada nevyhodnocuje.
 Zmije pouštní | |
|---|---|
 Zmije pouštní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | šupinatí (Squarnata) |
| Podřád | hadi (Serpentes) |
| Čeleď | zmijovití (Viperidae) |
| Podčeleď | zmije (Viperinae) |
| Rod | zmije (Bitis) |
| Binomické jméno | |
| Bitis caudalis (Smith, 1839) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt editovat
Zmije se vyskytuje ve vyprahlých oblastech jihozápadní Afriky. Žije na území jižní Angoly, Namibie, Jihoafrické republiky, Zimbabwe, Botswany a jižní Zambie. V Jižní Africe se vyskytuje v provincii Kapsko v polopouštní oblasti Karru a na sever od něj.
Popis editovat
Zbarvení tohoto druhu zmije bývá velmi variabilní a mění se s typem a barvou terénu, kde konkrétní populace žije.[3] Břišní část těla má krémovou barvu a postrádá vzorování, jež se nachází na bocích a hřbetu.[4] Od jiných hadů ji lze dobře rozlišit díky dvěma rohovitým výstupkům nad každým okem.
Dosahuje v průměru velikosti od 25 do 40 cm, vzácněji okolo 50 cm.[3][5] Největším známým jedincem byla samice, která byla chována v zajetí v Namibii, kde dorostla do délky 60 cm. Největší exemplář odchycený v přírodě měl 52,3 cm. Hmotnost se pohybuje od 8 gramů (malí samečci) do cca 160 gramů (velké samice).[5]
Jed editovat
Kousnutí je považováno za vzácné a nejsou k dispozici žádné epidemiologické údaje. K dispozici je jen velmi málo informací o toxicitě a množství produkovaného jedu. Výzkum zjistil, že LD50 se pohybuje mezi 0,15–0,22 mg/kg,[6] podle jiných zdrojů 1,2 mg/kg. Odhaduje se, že asi 300 mg tohoto jedu by bylo zapotřebí k zabití dospělého člověka. Novější zdroje uvádějí, že tento jed je jeden z nejslabších z rodu Bitis,[2][4] ačkoliv testy se prováděly pouze na myších, které by mohly mít jinou reakci než lidé. Starší zdroje naopak hovoří o silné toxicitě.[7] U lidí se po kousnutí objeví otok, silná bolest, nevolnost, zvracení a šok. Kolem postiženého místa se mohou tvořit puchýře a nekrotické vředy nevelkého rozsahu. Celkově je nebezpečnost tohoto druhu považována za průměrnou.[8] Není k dispozici žádné specifické antisérum, k léčbě se tedy používají polyvalentní (širokospektré) protijedy (SAIMR Polyvalent Antivenom, SAIMR Snakebite Kit, Polyvalent Snake Antivenom).[8]
Ekologie a chování editovat
Aktivní bývá především za soumraku a v podvečer. Dokáže se zahrabat do písku, přičemž nad povrch kouká jen vrchní část hlavy s očima.[3] Hlavním zdrojem potravy této zmije jsou malí ještěři (ještěrky, gekoni, scinkové), doplňkovou kořist představují další menší obratlovci, například drobní savci, ptáci a žáby.[5] Loví výpadem ze zálohy, oběť k sobě někdy naláká svým ocasem, kterým napodobuje pohyb červa.[8] Pokud je vyrušena či se cítí ohrožena, hlasitě syčí, stáčí se do písmene C, zplošťuje své tělo a nebojí se zaútočit.[8] Útok může být tak prudký, že se při něm celá zmije vymrští a doslova skočí. Schopnost skákat mají jen někteří hadi.[9] Jedná se o živorodý druh, samice rodí 4 až 27 mláďat obvykle koncem léta.[4] Ta jsou dlouhá 10 až 15 cm.[5]
Reference editovat
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b SPAWLS, S.; BRANCH B. The Dangerous Snakes of Africa. Ralph Curtis Books. Dubai: Oriental Press, 1995. 192 pp. ISBN 0-88359-029-8.
- ↑ a b c MARAIS, Johan. African Snakebite Institute: Horned adder [online]. 2018 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c BRANCH, Bill. A Photographic Guide to Snakes and Other Reptiles of Southern Africa. [s.l.]: Struik Publishers, 2002. S. 60.
- ↑ a b c d SHINE, Richard; BRANCH, William R.; HARLOW, Peter S. Reproductive Biology and Food Habits of Horned Adders, Bitis caudalis (Viperidae), from Southern Africa. Copeia. 1998-05-01, roč. 1998, čís. 2, s. 391. Dostupné online [cit. 2019-12-02]. DOI 10.2307/1447433.
- ↑ LEE, C.Y.; HO, C.L.; BOTES, D.P. Site of action of caudoxin, a neurotoxic phospholipase A2 from the horned puff adder (Bitis caudalis) venom. Toxicon. 1982-01, roč. 20, čís. 3, s. 637–647. Dostupné online [cit. 2019-12-03]. DOI 10.1016/0041-0101(82)90057-5. (anglicky)
- ↑ Poisonous Snakes of the World; A Manual for Use by the U. S. Amphibious Forces. Washington D. C.: Bureau of Medicine and Surgery, U.S. Navy Dept., 1968. 224 s. S. 101.
- ↑ a b c d Clinical Toxinology Resources: Bitis caudalis [online]. The University of Adelaide [cit. 2019-12-03]. Dostupné online.
- ↑ LILLYWHITE, Harvey B. How Snakes Work. Structure, Function and Behavior of the World's Snakes. Oxford, New York etc.: Oxford University Press, 2014. S. 95.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu zmije pouštní na Wikimedia Commons 
Taxon Bitis caudalis ve Wikidruzích
