Kurilská přírodní rezervace
Kurilská přírodní rezervace (rusky Курильский заповедник)[1] je přírodní rezervace, která je vyhlášena na severním a jižním konci ostrova Kunašir, největším a nejjižnějším z Kurilských ostrovů. Zahrnuje rovněž dvě skupiny ostrůvků na jihovýchodě.
 Курильский заповедник | |
|---|---|
| IUCN kategorie Ia (Přísná přírodní rezervace) | |
 Jezero Kipjaščeje ({{Cizojazyčně|ru|Кипящее}}) v kaldeře vulkánu Golovnina | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 10. února 1984 |
| Rozloha | 653,65 km² |
| Správa | Federální služba pro dohled nad přírodními zdroji |
| Poloha | |
| Stát |  Rusko |
| Oblast | Sachalinská |
| Souřadnice | 44°5′0″ s. š., 145°59′0″ v. d. |
  Kurilská přírodní rezervace | |
| Další informace | |
| Web | kurilskiy |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oblast je jedním z největších zimovišť mořského ptactva. Nalézá se v tektonicky nestabilní oblasti a je jednou ze dvou ruských přírodních rezervací, které chrání území aktivních sopek (druhou je Kronocká přírodní rezervace). Administrativně je součástí Južnokurilského rajónu Sachalinské oblasti. Založena byla v roce 1984, má rozlohu 65 364 ha.[2][3]
Topografie editovat
Kurilská rezervace sestává ze tří oddělených území:
- Severní Kunašir (49 899 ha). Pokrývá severní část ostrova. Je zde kompozitní stratovulkán Ruruj (Руруй) o výšce 1 485 m. Na jihovýchodě oblast klesá od vrcholu další činné sopky Ťaťa (1 819 m) k pobřežním terasám. Taťa je typickým příkladem sopky typu Somma, kdy zhroucený vrchol vytváří kalderu a z jejího dna vyrůstá nový ústřední kužel.
- Jižní Kunašir (15 366 ha) Od severní části se odlišuje plošším reliéfem s nižšími výškovými rozdíly, ve střední části je kaldera sopky Golovnina (541 m) na jejímž dně jsou dvě jezera s vroucí silně mineralizovanou vodou.
- Malé kurilské pásmo (100 ha) Zahrnuje drobné ostrovy Oskolki (Оско́лки) a ostrovy Ďjomina (Дёмина), které jsou poznamenány denudačními procesy. Z geologického hlediska jsou pokračováním poloostrova Nemuro, nejvýchodnějšího bodu ostrova Hokkaidó.
.jpg)
Podnebí editovat
Na Kurilách vládne subpolární podnebí bez suchých období (Dfc podle Köppenovy klasifikace podnebí).
Flóra a fauna editovat
Přibližně 70% rezervace je zalesněno, většinou jehličnatými stromy. Běžný je smrk ajanský (Picea jezoensis), smrk Glehnův (Picea glehnii) a jedle sachalinská (Abies sachalinensis). Podrost je hustý, na mořském pobřeží jsou houštiny růže svraskalé (Rosa rugosa). Vyskytuje se zde 838 druhů cévnatých rostlin ze 414 rodů.[3]
Břehy obývá ohrožená vydra mořská. Charakteristickými savci obývajícími lesy jsou medvěd hnědý, liška, zajíc, veverka, sobol a lasice.
Bylo napočítáno 26 hnízdících párů ohroženého výra Blakistonova (Bubo blakistoni).[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurils Nature Reserve na anglické Wikipedii.
- ↑ Бобров, В. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-11-18]. Heslo КУРИ́ЛЬСКИЙ ЗАПОВЕ́ДНИК. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-07. (rusky)
- ↑ Kurils Zapovednik (Official Site) [online]. Ministry of Natural Resources and Environment (Russia) [cit. 2016-01-21]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b Kurils Zapovednik [online]. Ministry of Natural Resources and Environment (Russia) [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Kuril Nature Reserve - Flora and Fauna [online]. Ministry of Natural Resources and Environment (Russia) [cit. 2016-03-11]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurilská přírodní rezervace na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Map of Kurilsky Reserve, OpenStreetMap
- Map of Kurilsky Reserve, ProtectedPlanet Archivováno 11. 3. 2016 na Wayback Machine.
