Wikipedie

Karel Pauzer

český grafik, sochař a výtvarník

Karel Pauzer (* 4. prosince 1936 v Praze) je český sochař, keramik, grafik a restaurátor.

Karel Pauzer
Karel Pauzer (2015)
Karel Pauzer (2015)
Narození4. prosince 1936 (87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochař, grafik, restaurátor
PříbuzníHana Purkrábková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Od raného mládí ho zajímala příroda a za prázdninových pobytů na venkově kreslil a modeloval z hlíny. V keramické dílně rodiny Davidových ve Štěchovicích[1] si vyzkoušel základní pracovní techniky již ve dvanácti letech a později si postavil i vlastní keramickou pec.

V letech 1951-55 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu na Vinohradech a na Průmyslové škole bytové tvorby na Žižkově. Roku 1955 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor stavební keramika, do sochařského ateliéru prof. Jana Kavana[2] a seznámil se zde se svou ženou Hanou Purkrábkovou. Školu ukončil r. 1961 a po absolvování vojenské služby (1961-63) se v letech 1966 až 1968 účastnil skupinových výstav mladých výtvarníků doma i v zahraničí (Švédsko, Záp. Berlín, Amsterdam)[3], roku 1969 důležité výstavy Nová figurace[2] (Mánes, Praha, Dům umění města Brna) a výtvarné akce Socha a město v Liberci.

Na autorské výstavě (1969) ve Špálově galerii v Praze představil reprezentativní soubor témat, která pak rozvíjí v následující tvorbě.

Po roce 1970 byl bez registrace v normalizačním Svazu výtvarných umělců zbaven možnosti vystavovat a v nedobrovolné izolaci proto v letech 1971 – 1989 pracoval jako restaurátor při záchraně plastik v oblasti severočeské hnědouhelné pánve.[2] Ojedinělá výstava Karla Pauzera a jeho ženy Hany Purkrábkové se uskutečnila roku 1985 v belgické Galerii de Jonge Jakub v Leuven. Koncem osmdesátých let se zúčastnil řady proslulých neoficiálních výstav (Galerie H, Vojanovy sady, Forum ´88) a podílel se na sborníku „Šedá cihla“, vydaném s podporou Jazzové sekce.

Roku 1987 se stál členem Nové skupiny výtvarníků (členská výstava 1990, MK Praha), v roce 1990 obnovené Umělecké besedy (první výstava 1992, Mánes, Praha) a v roce 1991 sdružení výtvarníků Lipany (Galerie Fronta, Praha 1991). Je členem Sdružení výtvarných umělců keramiků.[4]

Karel Pauzer žije a pracuje v Brunšově.

Dílo editovat

Plastiky editovat

Karel Pauzer již od počátku své tvorby preferuje modelaci v keramické hlíně a sochám ponechává přirozenou barvu materiálu nebo je zvýrazňuje polychromií. Pro rozměrnější plastiky později využil i lehkost a pevnost syntetických pryskyřic (často ve spojení s keramickými materiály), méně často pracuje s cementem a kovem.

Podle Jiřího Šetlíka přišel Pauzer už na školu s hotovým, nepříliš optimistickým názorem na svět a lidi.[5] Jeho tvorba vychází z vnitřního neklidu a autor se stává jakýmsi novodobým mystikem přírodních dějů. Mezi výtvarníky své generace působí jako solitér, který nepodléhá tlakům ani dobovým výtvarným proudům. Patří k umělcům, kteří jsou tak dobře obeznámeni s přírodou, že s ní mohou soupeřit.[3]

Jeho rané sochařské dílo zahrnuje řadu reliéfních plastik reagujících na dobové tendence strukturální abstrakce a existenciální skepse. V jistém mystickém idealismu zároveň po svém domýšlel a významově přetvářel i estetiku českého informelu.[2] V polovině 60. let se vrátil k figuraci a vystavuje první expresivní podobenství inspirovaná nelítostným bojem o existenci, agresivitou a žravostí. Ve druhé polovině šedesátých let, kromě zvířecích a rostlinných plastik, tvořil polychromované sochy skládané z více komplementárních prvků[6], které víceméně volně citují některé přírodní útvary (vajíčko, bobule, škeble apod.).[3] Navázal tak na dobové konstruktivistické tendence a výrazná až groteskní barevnost jednotlivých prvků obráží i jistou změnu životního pocitu v krátkém období relativní svobody.[2]

60. léta editovat

  •  
    Hřbet, 1964
  •  
    Segment, 1965
  •  
    Malý Hvízdák, 1967
  •  
    Hrabavé zvíře, 1967
  •  
    Rodinka, 1968

Okupace Československa roku 1968 vrátila tvorbu Karla Pauzera k syrovému realismu a brutálnímu pojetí jeho fantaskního bestiáře.[2] V metaforických zobrazeních zvířat sochař využívá často drasticky expresivních scén zdánlivě animálních, ve skutečnosti situací lidských.[5] Nahota jeho zvířecích figur, napjaté svaly, odhalené bradavky a genitálie, mimika, zobrazené pozice a deformované proporce mají znepokojit, znejistit a přivést k hlubšímu zamyšlení.[3] Realistickou modelací vyvolává Pauzer dojem smyslově konkrétní podoby živého organismu.[7] Nehledá povrchní popis banálních situací, a i když jeho zpodobení zvířat mohou připomínat gotické chrliče, manýristické zvířecí příšery nebo jsou pro vnější podobnost řazeny k tzv. české grotesce, jedná se vždy o ryze privátní reflexi světa, obrácenou více dovnitř než navenek.[8] Jeho sochařská díla směřují k lidské duši, jejím běsům a zasutým instinktům, věčnému neklidu, pocitům ohrožení a odcizení.

Pauzer se svými sochami přiřadil k významným autorům zvířecího žánru ve světové plastice. Navazuje na tradici barokního expresionismu, který nově zhodnocuje.[2]

Figury (přelom 60. let - 2014) editovat

  •  
    Černý pes, 1968-1969
  •  
    Žrout, 1978
  •  
    Dva na jednoho 2, 1992
  •  
    Rodina 2000, 1999-2000
  •  
    Rodina, detail, 2000
  •  
    Mamka+chlapec, 2006
  •  
    Panenka, 2008
  •  
    Bez názvu, 2014
  •  
    Pes, 2014
  •  
    Barevná hlava, 2014

Také v rozměrných biomorfních plastikách z doby po roce 1989 sochař svobodně používá jen struktur, stavby či mechaniky odvozené z přírody, ale skládáním jednotlivých elementů a výraznou barevností zdůrazňuje, že konstrukce soch je výsostně jeho vlastní lidský záměr.[9] S lehkostí stvořitele a v nadsázce skládá surrealistické obří hnáty s pařáty, připevňuje hmyzí křídla na stonky, terče játrovek opatřuje panožkami, volně kombinuje klouby, tykadla, drápy, masožravé listy, jazyky, oči.[10] V názvech těchto útvarů z umělé pryskyřice se odráží jemně odstíněný lyrismus (Velký listnáč, Šestiprsťák, Dlouhošíjka, Tlamičky).[11]

Zoobotanické sochy editovat

  •  
    Botanická zoologická I, 1996-1997
  •  
    Listnáč, 2003
  •  
    Tlamičky, 2008
  •  
    Větší tlamičky, 2009
  •  
    Dvoulist, 2009-2010

Grafika a kresba editovat

Od sedmdesátých let stejné téma rozvíjejí jeho grafické listy, tvořené obvykle kombinací leptu a akvatinty. Jsou charakteristické zdůrazněním objemu, ale též volnějším zobrazením figur a expresivitou[9], kterou modelace v hlíně neumožňuje. V zobrazených příbězích se odráží doba normalizace se vší věrolomností, zradou, násilím a cynismem. Jsou zásadními díly české grotesky a svým angažovaným obsahem se řadí k tomu nejlepšímu z tehdejší české grafiky. Pauzerův grafický cyklus zvířecích alegorií lze v českém umění považovat za jeden z vrcholných projevů intelektuálního odporu proti agresi a nově nastolené totalitě pokleslé moci.[2] Pauzer se zabývá grafikou paralelně se sochařskou tvorbou a představil ji na samostatných výstavách.[12]

Velkoformátové kresby kombinované s akvarelem směřují k abstrakci, lze v nich však vystopovat původní přírodní prvky připomínající embryonální tkáně, buněčné kultury, vznikající život i jeho zmar.

Kresby a malby editovat

  •  
    Něco živého, 1994
  •  
    Dokola, grafit, papír, 2003
  •  
    Bledé tváře, grafit, měditisková barva, křída, papír, 2005
  •  
    Bolehlava, grafit, papír, 2005
  •  
    Kořínky II, akvarel, grafit, akryl, 2016

Restaurátorské práce Karla Pauzera nejsou dostatečně dokumentovány v tisku a autor je nepovažuje v kontextu díla za významné.

Zastoupení ve sbírkách editovat

Autorské výstavy editovat

  • 1969 Plastiky a kresby, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1988 Hana Purkrábková: Sochy, Karel Pauzer: Kresby, sochy, Atrium, [Praha]
  • 1991 Grafika, Galerie Litera, Praha
  • 1992 Grafika, Galerie D, Ostrava
  • 1994 Plastika kresba grafika z let 1964 - 1994, Karolinum, Praha
  • 1994 Soukromá genesis, Galerie Litera, Praha
  • 1996 Neuburg An Der Donau - Rathausplatz, Regensburg - Salzstadel
  • 1996 Od začátku, Galerie Litera, Praha
  • 1997 Plastiky a kresby, Galerie Atelier Kateřiny Dostálové, Olomouc
  • 1997 Sochy a kresby, Galerie české kultury, Český Krumlov
  • 2000 Zoobotanická, Galerie Millennium, Praha
  • 2004 Trochu přírodopisu, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích (s H. Purkrábkovou)
  • 2005 Trochu přírodopisu, Galerie umění Karlovy Vary
  • 2005 Kresby, plastiky, Sankturinovský dům, Kutná Hora
  • 2006 Rodiny, Galerie Navrátil, Praha
  • 2007 Plastiky a kresby, Galerie Magna, Ostrava
  • 2011 Konec léta, Galerie Navrátil, Praha
  • 2015 Karel Pauzer a Hana Purkrábková, Galerie Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci[14]
  • 2016 Hana Purkrábková / Karel Pauzer: Vidět život, Galerie u Bílého jednorožce, Klatovy
  • 2017 Karel Pauzer / Hana Purkrábková: Bytosti, Galerie moderního umění Roudnice nad Labem[15]
  • 2022 Karel Pauzer: Sochy a kresby, Galerie Millennium, Praha[16]

Společné výstavy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Fotografie z historie dílny rodiny Davidů ve Štěchovicích
  2. ↑ a b c d e f g h Kříž J, 1994, nestránkováno
  3. ↑ a b c d Petrová E, 1969
  4. ↑ Sdružení výtvarných umělců keramiků: Pauzer Karel
  5. ↑ a b Jiří Šetlík, Cesty po ateliérech, 1996, s. 151
  6. ↑ Mahulena Nešlehová, Barevná socha, Atelier XIV, č. 20, 2000, s. 4
  7. ↑ Jiří Šetlík, Cesty po ateliérech, 1996, s. 152
  8. ↑ Neumannová E, 1991
  9. ↑ a b Jiří Šetlík, Cesty po ateliérech, 1996, s. 154
  10. ↑ Jan Kříž, Zoobotanická, Ateliér XIII, č. 18, 2000, s. 5
  11. ↑ Jůza J, 2005
  12. ↑ Karel Pauzer, Galerie Litera, Praha, 1991, Galerie d, Ostrava, 1992-1993
  13. ↑ Národní galerie, Karel Pauzer, Psí rodina, 1988
  14. ↑ Galerie Gemma: Karel Pauzer, Hana Purkrábková, Galerie Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci, 2015
  15. ↑ Hana Purkrábková / Karel Pauzer / Bytosti, GMU Roudnice nad Labem, 2017
  16. ↑ Karel Pauzer: Sochy a kresby, Prague.eu oficiální turistický portál Prahy[nedostupný zdroj]
  17. ↑ Sýpka-Vlkov
  18. ↑ U Bílého jednorožce[nedostupný zdroj]
  19. ↑ Galerie Nová síň
  20. ↑ VČG v Pardubicích
  21. ↑ Oblastní galerie v Liberci
  22. ↑ Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  23. ↑ Karel Pauzer: Společenství na výstavě v Litoměřicích.

Literatura editovat

Autorské katalogy editovat

  • Petrová Eva: Karel Pauzer, 12 s., Galerie Václava Špály, Praha 1969
  • Neumannová Eva: Karel Pauzer: Grafika, 4 s., 1991
  • Karel Pauzer: Grafika, 4 s., Galerie Ol, 1992
  • Novotná Jarmila: Karel Pauzer, Moravská galerie v Brně 1993
  • Kříž Jan: Karel Pauzer: Plastika kresba grafika z let 1964 – 1994, 16 s., České muzeum výtvarných umění v Praze 1994
  • Jůza Jan: Karel Pauzer: Kresby, plastiky, 6 s., 2005
  • Drury Richard: Karel Pauzer, 2 s., G. Magna, Ostrava 2007
  • Lazorčík M: Hana Purkrábková, Karel Pauzer / Vidět život, kat. 41 s., Galerie U bílého jednorožce, Klatovy 2017

Souborné publikace editovat

  • Růžička Milouš, Vlček Tomáš: Současná keramika, 71 s., Odeon, Praha 1979
  • Chalupecký Jindřich: Nové umění v Čechách, 173 s., H&H, Jinočany 1994, ISBN 80-85787-81-4
  • Šetlík Jiří: Cesty po ateliérech, 300 s., Torst, Praha 1996 ISBN 80-85639-89-0

Články v časopisech editovat

  • Revue du Verre (1990, 2, 45 p. 31-36) Stará E.: Un exposition de ceramique…
  • Keramik Magazin (1995, 1, 17, p. 13-15) Klasová M.: Skulptur und Ton
  • Neue Keramik (2005, 6, p. 36-37) Knyrim Hawe: Osteuropäische Keramik – Geforme Erde

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Pauzer&oldid=22490463“