Otevřít hlavní menu

Rychnov nad Kněžnou (zámek)

zámek v severovýchodních Čechách

Zámek Rychnov nad Kněžnou se nachází na mírně se svažující plošině nad ostrým svahem říčky Kněžny v severozápadní části města Rychnov nad Kněžnou, ležícího v podhůří Orlických hor asi 32 km východně od Hradce Králové. Spolu s průčelím kostela Nejsvětější Trojice je zámek jedním z největších barokních celků v Čechách. Autorem této architektonické kompozice je zřejmě architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Celek tvoří výjimečnou dominantu města, které se říká „rychnovské Hradčany.“

Zámek Rychnov nad Kněžnou
zámek Rychnov nad Kněžnou
zámek Rychnov nad Kněžnou
Základní informace
Sloh baroko
Architekt Jan Blažej Santini-Aichel
Výstavba 1676
Přestavba 1719–1724
Stavebník František Karel II. Libštejnský z Kolowrat
Současný majitel Jan Egon Kolowrat Krakowský-Libštejnský
Poloha
Adresa Kolowratská 1, Rychnov nad Kněžnou, ČeskoČesko Česko
Ulice Kolowratská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 30692/6-2185 (PkMISSezObr)
Web www.kolowrat.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V současnosti je v zámku mimo jiné umístěna expozice Muzea a galerie Orlických hor. Je zde také veřejnosti přístupná zámecká obrazárna s kousky českého a světového malířství od poloviny 15. století. Zastoupena je i sbírka střelných zbraní z 18. století a původní stylový nábytek rodu Kolowratů. Zámek je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

HistorieEditovat

V místech dnešního kostela Nejsvětější Trojice stál již před rokem 1258 hrad, který přestává být obýván v druhé polovině 16. století. Roku 1577 kupuje rychnovské panství Rudolf II. Burjan Trčka z Lípy a buduje renesanční zámek v místech dnešního bývalého Podorlického pivovaru.

V roce 1640 se panství dostává do rukou Albrechta Libštejnského z Kolowrat. Jeho syn František Karel I. pak roku 1676 buduje úplně novou raně barokní budovu a vrací se opět do blízkosti kostela Nejsvětější Trojice a již neexistujícího starého hradu. Hypoteticky je tato stavební fáze zámku připisována Giovanni Domenicu Orsimu.

 
Rychnov nad Kněžnou, pohled na „rychnovské Hradčany“

Dnešní podobu zámku podmínila přestavba v druhém desetiletí 18. století patrně podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela pro Františka Karla II. Libštejnského z Kolowrat. Architektova přítomnost v Rychnově není nijak archivně doložena. Santini ale již dříve pro Kolowraty pracoval především při stavbě rodového paláce v Praze a účastí při stavbě kláštera v Ročově. Rovněž je dochována obsáhlá korespondence mezi stavebníkem a architektem, z níž však bohužel nevyplývá účast Santiniho na rychnovských stavbách. Nicméně slohové znaky vyplývají z osobitého a pro Santiniho typického řešení. Úpravy zámku byly započaty roku 1720 a dokončeny roku 1724.

V 18. století byla v zámku založena rozsáhlá obrazárna obsahující nejen rodovou galerii Kolovratů, ale i zakoupené obrazy domácích a světových autorů a další díla postupně přesunutá z jiných kolovratských zámků. Až do současnosti jsou zde k vidění např. obrazy Karla Škréty či Hanse von Aachena. Po roce 1989 byl dříve znárodněný zámek restituován rodu Kolovratů Krakovských Libštejnských.

PopisEditovat

Raně barokní podoba zámkuEditovat

 
zámek Rychnov nad Kněžnou z leteckého pohledu

V první fázi stavby zámku vzniká symetricky uspořádaná jednopatrová čtyřkřídlá budova obklopující čtvercové nádvoří, na nějž navazuje příčně obdélný dvůr, uzavřený nižším křídlem konírny. V osovém průhledu je na fasádě konírny umístěna kašna s heraldickou kolowratskou orlicí a nápisem oznamující dokončení stavby s letopočtem 1696. Nádvoří zámku navazuje ještě na renesanční koncept arkádového dvora, který je tu již kombinován s osovou kompozicí barokní zámecké budovy. Ze starého systému se ještě udržuje hlavní schodiště, které je nepravidelně vloženo do jižního křídla.

Interiéry přízemí zámku mají klenuté stropy a tyto prostory sloužily především potřebám hospodářského chodu zámku. Tzv. Piano nobile, tedy první reprezentační patro, obsahuje neklenuté místnosti poskládané za sebou do průhledové enfilády. Vnější podoba zámku nebyla nijak ovlivněna prostorovostí hlavního zámku ani zámecké kaple, která sice dostala nízkou kopuli, ale v exteriéru se nijak neprojevuje.

Úpravy Jana Blažeje Santiniho-AichelaEditovat

Santiniho zásahy se dotkly především exteriéru zámku. Patrně nejvýrazněji se proměnilo hlavní jižní průčelí. To bylo rozšířeno přístavbami nižších spojovacích křídel s nárožními zrcadlově identickými hodinovými věžemi. V západní přístavbě navíc vznikl tunelovitý průjezd vedoucí až do úrovně náhonu říčky Kněžny. Hlavní fasáda byla v rozsahu středních pěti os zvýšena o altánové patro s mansardovou střechou. Stejné převýšené altány vznikly i na zbylých třech zámeckých křídlech. Nad středy hlavní osy jižního a severního křídla jsou altány pětiosé s mansardovými střechami, nad středy bočních křídel jsou z vnější strany altány sedmiosé a z vnitřní tříosé, které jsou navíc rámované frontonovými náběhy. Střechy byly navíc opatřeny vikýři s oválnými okny. „Původní, blokově uzavřená fronta zámku byla těmito motivy bohatě obrysově pročleněna ve smyslu gradovaného a zrcadlově symetrického obrazu, tvořícího kompoziční podnož hlavní dominanty zástavby zámeckého vrchu – kostela Nejsvětější Trojice."[2]

 
zámecké nádvoří

Na fasádách zámku byly zachovány raně barokní okenní šambrány i suprafenestry, ale štukové členění ploch Santini navrhl nově. Vnější fasády tvoří rustikované liseny a římsy, avšak vnitřní nádvoří bylo komponováno složitěji. Uplatňuje se tu střídavě členěná pásová rustika s hladkými plochami. Rohy dvora jsou doplněny konkávně vedenými úseky tří oken těsně vedle sebe v úrovni prvního patra. Tento motiv je velmi typický pro Santiniho tvorbu a uplatňuje se na řadě jeho staveb. Nápadná je i trojice a čtveřice velkých arkádových oken všech čtyř zámeckých křídel. Opět se tu výrazně projevují altány, které z nádvoří budí dojem plnohodnotného druhého patra.

Za nízkým jihovýchodním traktem vznikl protáhlý třetí hospodářský dvůr a symetricky k němu na druhé straně hlavní zámecké budovy francouzská zahrada se dvěma koncovými sallami terrenami a kašnou uprostřed. Zámek pak s kostelem Nejsvětější Trojice spojuje dlouhá krytá chodba vedoucí do oválné kaple s kryptou a kolowratské oratoře.

„Jednotlivé motivy členění fasád a jejich rozvržení jsou nasazeny v rytmicky složitých vztazích. Obraz fasád nádvoří tak přes jednoduchost a geometrickou přísnost užitých forem je poměrně komplikovaný a suverénně gradovaný. V samotném prostoru nádvoří je spolu s křížem hlavních os akcentováni i vedení diagonál. Toto téma radiální plurality os je pro Santiniho architektonické myšlení typické a obecně poměrně neobvyklé v naší barokní architektuře. Pro Santiniho neméně charakteristická je i bohatě členěná obrysová křivka stavby a význam různorodě formovaných hmot střech v celkové objemové skladbě areálu."[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-08-28]. Identifikátor záznamu 142157 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 351.
  3. Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998, s. 352.

LiteraturaEditovat

  • Jakub Pavel, Rychnov nad Kněžnou, státní zámek, Pardubice 1966.
  • Emanuel Poche, Umělecké památky Čech 3, P – Š, Praha 1980, s. 270 – 273.
  • Mojmír Horyna, Jan Blažej Santini-Aichel, Praha 1998.
  • Pavel Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, Praha 1999.
  • Jakub Pavel, Kolowratský zámek Rychnov nad Kněžnou, Praha 2002.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat