Siemomysl Kujavský
Siemomysl[1] Kujavský (polsky Siemomysł Kujawski, Siemomysł Inowrocławski, někdy psán jako Ziemomysł[2]) (narozen okolo roku 1247[3], † 1287) – kníže inowrocławský v letech 1267–1271, 1278–1287, na Bydhošti (polsky Bydgoszcz) v letech 1267–1269, 1278–1287, z rodu Piastovců.
| Siemomysl Kujavský | |
|---|---|
| kníže inowroclavský | |
| Úplné jméno | Siemomysl Kujavský |
| Narození | 1247 |
| Úmrtí | 1287 |
| Pohřben | Inowrocław |
| Manželka | Salomena Pomořanská |
| Potomci | Lešek Kujavský Přemek Kujavský Kazimír III. Hněvkovský Eufemie Fenena Kujavská Konstancie Kujavská |
| Rod | Piastovci |
| Dynastie | Piastovci |
| Otec | Kazimír I. Kujavský |
| Matka | Konstancie Vratislavská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Siemomysl byl druhým synem kujavského knížete Kazimíra I. Kujavského († 1267) a Konstancie Vratislavské († 1257), dcery slezského knížete Jindřicha II. Pobožného († 1241). Měl pokrevního bratra Leška II. Černého (polsky Leszek Czarny, 1241–1288) a sestru Adélu, a dále čtyři nevlastní sourozence Vladislava I. Lokýtka (polsky Władysław I Łokietek, 1260/1261–1333), Kazimíra II. Lenčického (polsky Kazimierz II łęczycki, 1262/1265–1294), Zemovíta Dobřiňského (polsky Siemowit dobrzyński, 1265–1312) a Eufemii Kujavskou (polsky Eufemia kujawska, 1265–1308).
Vláda editovat
Po smrti otce v roce 1267 se stal právoplatným knížetem na Kujavsku. Toto malé knížectví muselo odolávat častým přesunům vojsk českého krále Přemysla Otakara II., který byl na křížové výpravě proti pohanské Litvě.
Pravděpodobně v této době navázal Siemomysl úzké kontakty s Řádem německých rytířů a lubičevsko-tčevským knížetem (polsky książę lubiszewsko-tczewski) Samborem II.[4] z města Tczew, který jej dovedl ke sňatku s jeho dcerou Salomenou Pomořanskou. Sambor II. patřil mezi pomořská knížata z dynastie Soběslavniců (polsky Sobiesławiców).
V letech 1268–1269 vypukla proti Siemomyslovi vzpoura. Příčinou bylo přijetí členů Řádu německých rytířů na knížecí dvůr v Inowrocławi a jejich privilegováni na základě jejich spojenectví se Samborem II.. Nobilitace cizinců a zvláště německých rytířů[5] byla místnímu polskému rytířstvu "trnem v oku". Ozbrojenou vzpouru vedl kujavský biskup Volimír (polsky Wolimir, † 1275). Vzbouřenci si pozvali na pomoc známého válečníka proti křižákům (polsky triumfatora Niemców) – Boleslava Pobožného (Bolesław Pious, 1224–1279), který dokázal v krátké době ovládnou kastelánie Radzejov (polsky Radziejów Kujawski, latinsky Iulioburgum) a Krušvice (polsky Kruszwica, německy Kruschwitz) a hrad v Bydhošti (polsky Bydgoszcz). Díky rychlému jednání Siemomysla a diplomatickému jednání Volimíra došlo k dočasnému uzavření smíru a zachování vlády. Z historických záznamů je ještě doložena vojenská intervence Sambora II.[3]
V roce 1271 Siemomysl získal zpět Krušvice, což způsobilo odvetnou výpravu Boleslava Pobožného a jeho uchvácení města Inowrocław. Kníže se dočasně ocitl ve vyhnanství, pobýval v Praze, později přebýval byl se svou ženou v Sieradzi, kde se narodil jeho nejstarší syn Lešek. Byl pojmenovaný na počest svého strýce Leška (polsky Leszek Czarny), bratra Siemomysla.
Do knížectví se vrátil v roce 1278, kdy došlo k uzavření dohody mezi ním a jeho bratrem Leškem II. Černým ve vesnici Lad (polsky Ląd, 52°12′26″N 17°53′36″E), za arbitráže Přemysla Otakara II. Dohodě předcházely jednání se zástupci předních kujavských rodů. Siemomysl: "se zřekl dalšího pobytu německých rytířů a jejich synů na svém dvoře, zavázal se vzít zpět všechny sliby, které jim dal, nebo přislíbil, zavázal se vrátit vesnice, které jim dal a které byly před tím v držení Boleslava Pobožného a Leška Černého, zavázal se vydávat výsady (privileje) pro města a obce pouze se souhlasem předních rodů"[3].
Mimo uzavření této dohody, součásti Velkopolska pak zůstaly kastelánie Radzejov a Krušvice. Na počest arbitra (Přemysl Otakar II.), díky kterému se mohl vrátit do Inowrocławi, pojmenoval v roce 1278 svého syna jménem Přemyslav (polsky Przemysław).
K dalšími ustálení situace došlo o dva roky (1280) později, kde na sjezdu v Řepce (polsky Rzepka), kdy byla uzavřena smlouva s gdaňským knížetem Mstivojem II. (polsky Mściwoj II., †1294), na základě které mělo po jeho smrti (Mstivojově) dojít k navrácení kastelánie Vyšehrad (polsky Wyszogród, u Bydhoště) do Kujavského knížectví, resp, pod Inowrocław.
V roce 1284 spolu se svým bratrem Leškem Černým zorganizoval vojenské tažení do Pomoří (polsky Pomorze Wschodnie). Záminkou bylo tvrzení manželského páru (Siemomysla a Salomeny), že tato část území byla: "dědictví o Samborovi II. a nyní se nachází v rukou křižáků, tedy jde o zemi hněvskou (polsky ziemię gniewską) a majetek ve Velké Žulavi (polsky Wielka Żuławia).
Siemomysl pokračoval v odkazu svého otce, a dával privilegia kujavským městům a vesnicím, mezi nimi také Hněvkovu (polsky Gniewkowo).
Manželství editovat
Sňatek s dcerou Sambora II., Salomenou Pomořanskou, byl uzavřen pravděpodobně v únoru roku 1268 v Krušvici (polsky Kruszwica), za přítomnosti českého krále Přemysla Otakara II.[3]. Z manželství měl tři syny a tři dcery:
- Lešek Kujavský (polsky Leszek inowrocławski, (1275–1340)
- Přemek Kujavský (polsky Przemysł inowrocławski, 1278–1338/1339)
- Kazimír III. Hněvkovský (polsky Kazimierz III gniewkowski, 1280/1287–1347/1350)
- Eufemie (polsky Eufemie)
- Fenena Kujavská (polsky Fenenna kujawska, před 1277–1295), manželka Ondřeje III.
- Konstancie Kujavská (polsky Konstancja inowrocławska, před 1280–1331), abatyše Cisterciáckého řádu v Trzebnici (polsky Trzebnica)
Smrt editovat
Siemomysl zemřel mezi 1. říjnem a 25. prosincem roku 1287. Byl pochován v inowrocławském kostele františkánů[6]. Poručnictví nad nezletilými syny převzala jejich matka Salomena († 1313) a jejich strýc, Vladislav I. Lokýtek (polsky Władysław I Łokietek).
Galerie editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ V literatuře se vyskytují také zápisy křestního jména s počátečním písmenem "S" - Siemomysł, jak uvádí S.A. Sroka, Siemomysł, [w:] Piastowie. Leksykon biograficzny Kraków 1997, s. 208-209. Tato forma jména Siemomysł je uznávána za jedinou správnou. Jméno mimo zápisů s počátečním "S", jako např. u Zemomislyus, nebo Zememislo nebylo potvrzeno, jako středověké jméno. To bylo doloženo středověkými antropologickými zdroji, jak uvádí W. Taszycki (red.), Słownik staropolskich nazw osobowych, T. 5 z. 1 (Sabaszczewska-Starszy), Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk 1977 i T. 6 z. 2 (Wojsław-Zimnowodski), Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk 1982, a także A. Cieślikowa(red.), Słownik etymologiczno-motywacyjny staropolskich nazw osobowych, t. 1, Kraków 2000, ISBN 83-87623-23-7.
- ↑ Forma křestního jména s počátečním písmenem "Z" je častější. V této formě je kníže napsán na pečetích, jak svých, tak své dcery Feneny. – K. Jasiński, Rodowód Piastów małopolskich i kujawskich, Poznań, Wrocław 2001, s. 105.
- ↑ a b c d ŚLIWIŃSKI, Błażej. Ziemomysł inowrocławski. Kraków. vyd. [s.l.]: Wydawnictwo AVALON, 2017. ISBN 978-83-7730-212-5. S. 188.
- ↑ Sambor II. Tčevský (1211/1212–1277/1278): syn Mstivoje I., vládl 1219–1271, od vlády byl odstaven, od roku 1229 byl kníže na Lubiszewie i Tczewie, od 1230 v Gniewie
- ↑ ZIENTARA. Społeczeństwo Polski od X do XX wieku. 1999. vyd. [s.l.]: KiW S. 198.
- ↑ FRANCISZKANIE W INOWROCŁAWIU. www.krzyz.parafia.info.pl [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Śliwiński, Błażej: Ziemomysł Inowrocławski. Książe kujawski. Brat Leszka Czarnego i króla Władysława Łokietka (ok. 1247 - początek października/25 grudnia 1287), ISBN 978-83-7730-212-5
