Šardžá

(přesměrováno z Sharjah)

Šardžá (arabsky لشارقة‎; anglicky Sharjah) je třetí nejlidnatější město ve Spojených arabských emirátech, součást metropolitní oblasti Dubaj-Šardžá-Adžmán. Je to hlavní město emirátu Šardžá, centrum ropného průmyslu, obchodu a rybolovu. V roce 2019 mělo 1 274 725 obyvatel.[2].

Šardžá
لشارقة
The Souk al-Markazi (Central Market).jpg
Šardžá – znak
znak
Šardžá – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška3 m n. m.
StátSpojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
EmirátŠardžá
Šardžá
Šardžá
Šardžá, Spojené arabské emiráty
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha235,5 km²
Počet obyvatel1 274 749 (2019[1])
Hustota zalidnění5424,5 obyv./km²
Etnické složeníArabové
Náboženské složenímuslimové
Správa
StarostaSultan bin Mohamed Al-Qasimi
Vznik1793
Oficiální webwww.shjmun.gov.ae
Telefonní předvolba(+971) 06
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Archeologicky je osídlení města při zálivu doloženo 5000 let př. n. l. Odedávna byla Šardžá svou výhodnou strategickou polohou předurčena k námořnímu obchodu a pirátství. Počátkem 18. století ji ovládl klan Quawasimů arabského kmene Huwayla, který vládne dodnes. Roku 1727 vyhlásil nezávislost. 8. ledna 1820 šejk Sultán I. Quawasi podepsal s Velkou Británií námořní dohodu, potvrzující britskou vojenskou ochranu proti Otomanským Turkům a ochranu arabských lodí a karavan při dálkové obchodní cestě na trase do Indie. 2. prosince 1971 se šejk Chalíd (Khalid) III. připojil k podpisu smlouvy o federaci sedmi Spojených arabských emirátů. Stát Šardžá počátkem 70. let 20. století patřil mezi těmito zeměmi k nejvyspělejším a doplatil na federální vyrovnání ekonomik. Oproti raketovému rozvoji a globalizaci měst Abú Dhabí a Dubaj. Šardžá nebyla plošně demolována ani osídlena tolika přistěhovalci, takže si podržela regionální svéráz. Vedle okrsku výškových staveb se dochovalo asi největší území lokální zástavby z minulosti.

GeografieEditovat

Město se nachází na výběžku pobřeží Perského zálivu a zároveň Ománského zálivu, severovýchodně od Abú Dhabí a v těsné blízkosti měst Dubaj a Adžmán, s nimiž vytváří aglomeraci. Na přelomu 20. a 21. století se město rozrostlo do šířky, přičemž pohltilo okolní vesnice, a dosahuje rozlohy 235,5 km². Průmyslové čtvrti a příměstská zástavba se protáhla v délce několika kilometrů do pouště na sever a východ. Centrum leží okolo laguny a nachází se v něm odpočinkové zóny, tržnice, muzea i parky.

Architektura a památkyEditovat

  • Ostrov praporů (Flags Island) je dominantou zálivu. Byl nazván podle množství stožárů se státními vlajkami. Pozoruhodná je na něm šestice paláců s kupolí v islámském slohu, jsou obehnány mřížemi a střeženy; byly vystavěny v letech 1970-73 pro ministerstva, a poslední – největší pro parlament.
  • Mešita krále Fajsala - pojme na tři tisíce věřících; svou velikostí a výstavností mramorových obkladů a náleží po mešitách v Mekce, Casablance a Abú Dhabí k největším na světě. (dominantou za ní je hotel Radisson SAS)
  • Etisalat - výšková budova červenohnědé barvy s kulovitou nástavbou, slouží původem kanadské telekomunikační společnosti Etisalat, která má v S.A.E. monopolní postavení.
  • Monument Samostatnosti a fontána - kamenný památník při křižovatce silnic od Dubaje.
  • Meredža - unikátní komplex 22 budov starého města, nazvaný nyné Srdce Šardžy (The Heart of Sharjah). Unesco jej roku 1998 prohlásilo za chráněnou památku a od toho roku se postupně opravuje a rekonstruuje. Zahrnuje pět původních tržnic (bazarů). Z nich 2 kamenné výstavné budovy jsou situovány mezi autobusovým nádražím, okrskem výškových staveb a přístavem.
  • Al-Markazi Central soukh - první dvojice bazarů za autobusovým nádražím směrem do nového centra, pochází z konce 19. století a má dvojici klenutých hal s obklady z ornamentálně zdobených glazovaných dlaždic; dnes slouží především šperkařům.
  • Al Jamail soukh - největší centrální kamenná tržnice, v přístavu, sloupová architektura s kupolemi navazuje na Rybí trh, nově rekonstruovaná.

Další část tržní osady se rozkládá podél Al Corniche street, pokračuje za skladišti rybího trhu o cca 2 km dále na východ prostřídána moderními výškovými budovami, jde o soustavu původně obytných domů a tržnic (nejkrásnější z nich jsou Al Arsah a Al Eslah), dnes je zde rozeseto několik správních budov, památníků, mešita, 18 muzeí, ale také jeden hostel.

  • Pevnost Al Hisn - původně britská vojenská základna, kamenná budova na lichoběžníkovém půdorysu se dvěma válcovými věžemi, situovaná na návrší, nyní obklopená novostavbami obytných domů uprostřed ulice Al Hisn, nově rekonstruovaná a otevřená veřejnosti.
  • Muzeum islámské civilizace (Museum of Islamic civilisation), největší a nejvýznamnější sbírky na Arabském poloostrově, v monumentální nové budově je umístěno několik expozic, kavárna a knihkupectví. Naučná expozice v atriu a v přízemí seznamuje návštěvníky s vkladem Arabů ke světovým dějinám věd a kultury v oblastech astronomie (měřicí technika: astroláby, ekvatoriály, kompasy, mapy hvězdné oblohy, glóbusy) a medicíny (chirurgické nástroje, lékárny), kde rozvíjeli především antickou tradici řecké vědy. V historii kultury a náboženství je představena jako progresivní oblast architektury. Stavební typy pohanské káby a islámské mešity byly odvozeny jednak z civilní antické architektury římské, a dále z byzantské chrámové architektury. Dějiny uměleckých řemesel reprezentuje zejména kaligrafie a ukázky knižní malby, sklářství a glyptiky, glazované keramiky, kovolitectví, kovotepectví a šperkařství. Ve vyšších patrech, v sálech a ochozech jsou podle oborů vystaveny umělecké sbírky. K nejpočetnějším patří zbraně a výstroj, nádobí a náčiní od raného středověku do 1. poloviny 20. století z celého arabského světa od Maroka, Španělska a Egypta přes Turecko, Sýrii, Jordánsko až po Persii. Početné soubory tvoří památky kovolitectví, kovotepectví, sklářstvíé, keramiky a porcelánu.
  • Archeologické muzeum - vystavuje bohatý materiál hmotmé kultury z období od 3.tisíciletí př. n. l. až do 19. století n. l., v nejstarších obdobéch převládal vliv řemesela umění Perské říše.
  • Muzeum krásných umění - , sídlo Společnosti pro současné umění; pořádá výstavy současného arabského umění
  • Al Eslah školní muzeum
  • Dům keramiky
  • Šaržské centrum pro umění arabské kaligrafie a ornamentu (Sharjah Centre for Art of Arabic Calligraphy and Ornamentation)

DopravaEditovat

Od počátku 19. století byl ve městě důležitý námořní přístav, dnes funguje především pro menší obchodní lodě, často krásné historické koráby s vyřezávanou kuželkovou balustrádou na zádi. Lokální dopravu mezi Ostrovem a praporů a zátokou obstarávají malé motorové lodi.

Městská autobusová doprava propojuje Šardžu a připojené vesnice. Z autobusového nádraží Al-Jubail jezdí autobusy především do Dubaje a Abú Dhabí, kam jezdí místní obyvatelé za prací.

Mezinárodní letiště funguje od roku 1932.

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel zachycuje tabulka:[1]

rok způsob počet
obyvatel
1975 sčítání &0000000000058053.00000058 053
1980 sčítání &0000000000125193.000000125 193
1985 sčítání &0000000000173787.000000173 787
1995 sčítání &0000000000320095.000000320 095
2005 sčítání &0000000000660000.000000660 000
2010 odhad &0000000000900000.000000900 000

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Шарджа (город) na ruské Wikipedii.

  1. a b Spojené arabské emiráty - populace podle měst a emirátů (německy)
  2. Statistiky obyvatelstva SAE. www.geohive.com [online]. [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. 

Externí odkazyEditovat