Saulnierův mlýn
Saulnierův mlýn (francouzsky Moulin Saulnier) se nachází v Noisiel v departementu Seine-et-Marne ve Francii. Mlýn využíval vodní sílu řeky Marny a byl centrem bývalé továrny Menier, kde se mlely kakaové boby na výrobu čokolády.
| Saulnierův mlýn | |
|---|---|
.jpg) | |
| Základní informace | |
| Architekt | Jules Saulnier |
| Poloha | |
| Adresa | Noisiel,  Francie |
| Souřadnice | 48°51′26,75″ s. š., 2°37′22,59″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | IA77000031 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatLékárník Antoine Brutus Menier (1795–1853) uvedl na trh léky (pastilky), do kterých přidával čokoládu, aby zamaskoval jejich hořkost. V roce 1816 založil v pařížské čtvrti Marais (rue Sainte-Croix-de-la-Bretonnerie) čokoládovnu, která nesla jeho jméno. Chtěl rozšířit své podnikání a v roce 1825 si na 15 let pronajal bývalý seigneurský mlýn v Noisiel (vesnice, která v té době měla něco přes sto obyvatel) a okolní pozemky o rozloze asi tři hektary.[1][2] Původní stavbu nechal přestavět pro potřeby svého podnikání, přistavěl druhé patro a nakonec ji po skončení pronájmu získal.[3] Zde jako první začal vyrábět tabulkovou čokoládu, do této doby byla známá pouze jako tekutý nápoj.[4]
V roce 1842 už mlýn, který byl v chatrném stavu, nedokázal vyhovět požadavkům vzkvétajícího podnikání. Menier jej nechal podruhé přestavět stavitelem Dubreuilem z Chelles, zatímco strojní části byly svěřeny Anticovi, mechanikovi a slévači z Paříže.[3]
O deset let později, v roce 1852, byl mlýn potřetí přestavěn, jeho přestavbou Antoine Brutus Menier pověřil architekta Julese Bonneaua. Mlýn byl vybaven dvěma girardovými turbínami o výkonu 80 HP.[3][5]
V roce 1869 zahájil Émile-Justin Menier, syn Antoina Bruta, čtvrtou přestavbu mlýna. Mlýn, který navrhl architekt Jules Saulnier (1817–1881), žák Eugèna Violleta-le-Duc a stavbu provedl inženýr Armand Moisant, je jednou z prvních staveb na světě s odkrytou (přiznanou) kovovou konstrukcí a vycházela z díla Violleta le Duc.[6] Je také charakteristická motivy na své fasádě z glazovaných barevných cihel. Otevřena byla v roce 1872.[3][7]
Památková ochrana
editovatBudova známá jako katedrála na ostrově Ile de la Marne, bývalý pavilon na chlazení čokolády na levém břehu Marny, Saulnierův mlýn a železobetonový most spojující továrnu s mlýnem byly 7. července 1986 zapsány na seznam historických památek Francie.[8]
Továrna jako celek je zapsána na seznamu historických památek Francie od 7. února 1992.[8] V roce 2021 byla vyhláškou o zápisu na seznam rozšířena o další části bývalé čokoládovny Menier, jako jsou dílny, brány a interiér budov.
V celém areálu byla ukončena výroba v roce 1990 a v roce 1996 areál prošel rekonstrukcí podle návrhů architektů Bernarda Reichena a Philippa Roberta. Objekty jsou sídlem společnosti Nestlé France.[8][4]
Od roku 2002 je areál čokoládovny Menier zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.[9]
Architektura
editovatBudova je postavena přes řeku Marnu jako most. Rámová konstrukce čtyř dutých litinových nosníků spočívá na čtyřech zděných pilířích ukotvených v řečišti a má plochu 485 m². Viditelná ocelová konstrukce má hmotnost 460 tun, tedy 948 kg /m².[3][10] Na rámu je postaven skelet ze železných nosníků a úhelníků. Tři nadzemní podlaží ukončují obloukové střešní vazníky. Boční tuhost skeletu zajišťují kovové diagonální vzpěry. Barevné cihlové zdivo, které splývalo s kovovou konstrukcí, tvořilo pouze výplň stěn a mělo jen dekorativní účel.[11][12] Architektonický dekor (ornament) byl přímo inspirovaný orientálním stylem (známým také jako "styl Alhambra"), jenž si vypůjčuje zejména z kánonů arabsko-andaluské architektury v Maghrebu.[3][10] Barevné glazované cihly na fasádě tvořily ornamenty květů kakaovníku, kakaových bobů a písmene M.[11] Cihly na fasádě jsou kladeny, tak že vytvářejí dvě příčky se vzduchovou mezerou mezi nimi (slouží jako tepelná izolační vrstva). Vnější byly kladeny naplocho v požadovaném ornamentu. Vnitřní byly kladeny na hranu a byly pokryty omítkou. Pro ornament byly používané glazované hladké cihly v barvě přírodní bílé, šedé, červené, černé a žluté a terakotová keramika, jako např. rozety. Cihly před výpalem byly očíslovány (čísly ve vzoru) a zedníci měli k dispozici výkres, na němž byla tato čísla zakreslena v místě, kde měly být položeny.[13] Ve vstupním průčelí je pod hodinami písmeno M, Menier.[4]
Interiér se rozkládá na třech podlažích, z nichž každé bylo věnováno určité fázi výroby v souladu se zásadou, že hotový výrobek se vyráběl na nižším podlaží. Kakaové boby se mlely ve třetím, posledním podlaží. Ve druhém podlaží se vzniklá hmota smíchala s cukrem. Nakonec se v prvním podlaží připravila kakaová pasta.[3][10]
Galerie
editovat-
Saulnierův mlýn -
Konstrukce skeletu -
Vstupní průčelí -
Detail hodin -
Detail Ornamentu s písmenem M pod hodinami -
Viditelná železná konstrukce a ornamenty z cihel -
Strojovna. Jeden ze tří hydraulických motorů -
Strojovna. Hydraulické soustrojí, turbína s generátorem -
Interiér prvního patra. Místnost nad strojovnou.
.jpg)
.jpg)
_4.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Moulin Saulnier na francouzské Wikipedii.
- ↑ Výlet do Noisiel – Voyage à Noisiel [online]. 2013-11-02 [cit. 2024-08-13]. Dostupné online.
- ↑ chronologie des évènements Menier. pone.lateb.pagesperso-orange.fr [online]. [cit. 2024-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-23.
- ↑ a b c d e f g Le moulin saulnier. pone.lateb.pagesperso-orange.fr [online]. [cit. 2024-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-18.
- ↑ a b c Výlet do Noisiel – Voyage à Noisiel [online]. 2013-11-02 [cit. 2024-08-14]. Dostupné online.
- ↑ moulin saulnier. archive.wikiwix.com [online]. [cit. 2024-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-18.
- ↑ MARREY, Bernard. La céramique dans l’architecture. Paris [online]. Editions du Linteau, 2013 [cit. 2024-08-14].
- ↑ Nejkrásnější továrna na čokoládu. Konkuruje i Eiffelovce. www.idnes.cz [online]. 2012-10-20 [cit. 2024-08-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c Ancienne usine Menier. www.pop.culture.gouv.fr [online]. [cit. 2024-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-08-14.
- ↑ Ancienne chocolaterie Menier à Noisiel. whc.unesco.org [online]. [cit. 2024-08-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c Moulin de la chocholaterie Menier. http://www.citechaillot.fr/data/activites_cf40e/categorie/585/chocolaterie_menier120515_5f47e.pdf.
- ↑ a b DEMIRI, Konstantina. Corporate Image: Consolidation of Pioneer Architecture with Innovative Structure. S. 204. GSTF International Journal of Engineering Technology [online]. Květen 2013 [cit. 2024-08-14]. Čís. 1, s. 204. Dostupné online. DOI 10.5176/2251-3701_2.1.55.
- ↑ ŘEZNÍČKOVÁ, Alena. Nejkrásnější továrna na čokoládu. Konkuruje i Eiffelovce. iDNES.cz [online]. 2012-10-20 [cit. 2024-08-14]. Dostupné online.
- ↑ Le motif complexe des briques. Passerelles [online]. [cit. 2024-08-14]. Dostupné online. (francouzsky)
Literatura
editovat- L'art de l'ingénieur: constructeur, entrepreneur, inventeur ; [Centre National d'Art et de Culture Georges Pompidou, 25 juin - 29 septembre 1997]. Příprava vydání Antoine Picon, Centre Pompidou. Paris: Centre Georges Pompidou [u.a.] 598 s. ISBN 978-2-85850-911-9.
- LABORDE, Marie Françoise. Architecture industrielle: Paris & alentours. 2. vyd. Paris: Parigramme, 2003. ISBN 978-2-84096-315-8. S. 194–199.
- L'art de l'ingénieur: constructeur, entrepreneur, inventeur. Příprava vydání Antoine Picon. Paris: Centre Georges Pompidou : Le Moniteur, 1997. 598 s. ISBN 978-2-85850-911-9. S. 293–295.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Saulnierův mlýn na Wikimedia Commons - Bývalá továrna Menier
