Otevřít hlavní menu

Ruský zákon proti LGBT propagandě

Ruská policie zatýká ruského LGBT aktivistu, místního organizátora 'Gay Pride', právníka Nikolaje Alexandroviče Alexejeva

Ruský zákon proti LGBT propagandě (také známý jako zákon proti gay propagandě[1] nebo dle západních médií zjednodušeně antigay zákon[2]) je novela ruského federálního zákona na ochranu dětí a mládeže před sociálně patologickými jevy, neboli „za účelem ochrany dětí a mládeže před informacemi potírajícími tradiční rodinné hodnoty“. Novela byla téměř jednomyslně schválena Státní dumou dne 15. června 2013. Ze 436 přítomných poslanců nebyl nikdo proti, pouze Ilja Ponomarjov se zdržel hlasování.[3] a 30. června 2013 byla předložena k podpisu prezidentu Vladimíru Putinovi.[4]

Nový zákon se stal nástupcem podobných zákonných opatření přijatých dříve na úrovni některých ruských regionů. V novelizovaném zákoně na ochranu dětí mládeže však chybí přesná definice toho, co znamená slovo „propaganda“ a „netradiční sexuální vztahy“. Zákon byl primárně určen k tomu, aby děti a mládež nebyly ovlivňovány jakoukoliv ideologií či kulturou podporující homosexualitu, údajně v zájmu ochrany tradiční rodiny.

Přijetí zákona za velké podpory konzervativního ruského národa se setkalo s širokou mezinárodní kritikou, jak ze strany aktivistů, tak i médií. Označovali jej za homofobní v důsledku špatně volených termínů a ustanovení zakazujících podporu homosexuálů a kultury leseb, gayů, bisexuálů a transgenderů (LGBT). V souvislosti s novou právní úpravou došlo jak k nárůstu násilí vůči homosexuálům, tak i k obavám v souvislosti s konáním Zimních olympijských her 2014 v Soči kvůli možné diskriminaci a útoků na LGBT sportovce i návštěvníky.

Vznik zákonaEditovat

 
Jelena Borisovna Mizulinová, autorka zákona

Ačkoli větší města, jako je Moskva a Petrohrad, jsou považovány v oblasti života homosexuálů za prosperující, došlo od roku 2006 k nárůstu antigay nálad na politické scéně.[5] Ruská metropole Moskva začala aktivně odmítat konání festivalu gay pride za podpory primátora Jurije Lužkova, který svůj nesouhlas ke konání prvních dvou festivalů Moscow Pride odůvodnil tím, že jsou satanské a obvinil západní společnost ze šíření „této ideologie“ v zemi.[6][7][8] Politická strana Spravedlivé Rusko se zástupcem v parlamentu Alexandrem Čujevem byla vždycky proti podpoře práv homosexuálů a vytvořila první podobnou verzi antigay zákona v roce 2007. V reakci na veřejné vystoupení LGBT aktivisty Nikolaje Alexejeva tvrdícího, že Čujev v rámci své kampaně uzákonění stejnopohlavních manželství. [9] Roku 2010 Rusko obvinil Evropský soud pro lidská práva kvůli obžalobě Alexejeva na diskriminaci proti homosexuálům v souvislosti s nekonáním festivalu gay pride. Přes obhajobu, že je tak kvůli prevenci rizika násilí, soud rozhodl, že se jedná o podporu homofobních skupin. [10] V březnu 2012 ruský soudce odmítl vydat povolení ke zřízení Pride Housu v Soči u příležitosti konání Zimní olympijských her 2014 s odůvodněním, že by to podkopávalo tradice ruské společnosti a veřejnou morálku v oblasti s vysokou koncentrací rodin s dětmi.[11] V srpnu 2012 Moskva zamítla petici Nikolaje Alexejeva proti 100letému zákazu organizace festivalu Moscow Pride s tvrzením, že tak je kvůli ochraně veřejného pořádku.[12][13]

Zákon o ochraně dětí a mládeže před sociálně-patologickými vjevy obsahuje předpisy zakazující propagaci „sociálně patologických“ materiálů mezi dětmi a mládeží. Jejich součástí je také pasáž „mohoucí způsobit strach, děs nebo paniku dítěti či mladistvému“ zahrnující pornografii spolu s materiály zobrazujícími násilí, nezákonné aktivity, drogové závislosti nebo sebepoškozování. Novela zákona přijatá roku 2012 zavedla novou zmínku ohledně materiálů převzatých skrz informační a telekomunikační služby (jako je televize či internet) a zřídila černou listinu cenzurovaných webových stránek zobrazujících drogovou závislost, sebevražedné chování nebo dětskou pornografii.[14][15][16][17][18]

Novela z roku 2013, která zavádí termín „propagace netradičních sexuálních vztahů“ jako zdraví škodlivý faktor, byla podle ruské vlády přijata s úmyslem chránit děti před propagací homosexuality jako sociální normy. Cílem zákona je ochrana tradiční rodiny. Autorka zákona Jelena Mizulinová (členka Výboru na ochranu rodiny, žen a dětí v rámci Státní dumy)[19][20][2] argumentujíc, že vztah mezi mužem a ženou je hoden zvláštní ochrany ze strany státu.[21][22][18] Novela se rovněž rozšířila na některé zákony přijaté různými ruskými regiony, zahrnující Rjazaň, Archangelsk (který tyto zákony zrušil krátce po přijetí federální verze) a Petrohrad.[23]

ObsahEditovat

Novela Zákona na ochranu dětí před sociálně-patologickými jevy zahrnující zákaz propagace „netradičních sexuálních vztahů“ trestá toho, kdo úmyslně vystavuje děti a mladistvě informacím vyvolávajícím u nich vznik sklonů k netradičním sexuálním vztahům, jejich vyhledávání, nebo před nimi propaguje netradiční sexuální vztahy jako zcela rovnocenné se vztahy tradičními, bude potrestán odnětím svobody, peněžitým trestem, nebo vyhoštěním (u cizinců). Zatímco některé z předcházejících regionálních zákonů užívaly termín „homosexuální propaganda“, federální zákon používá termín „netradiční sexuální vztahy“, které znamená jakékoliv sexuální vztahy, z nichž nemůže být počat nový život, čili jiné než heterosexuální.[18]

Mezinárodní odezvaEditovat

 
Na protest proti tomuto zákonu přemalovali finští aktivisté přechod pro chodce před ruskou ambasádou v Helsinkách na duhovo.

Zákon se dočkal mezinárodní kritiky ze strany zemí EU a USA. Důvodem kritiky byla zejména evropská politika rovnosti heterosexuality s homosexualitou, v níž se homosexuálům přiznává možnost uzavřít registrované partnerství, v některých zemích dokonce i sňatek se společnou adopcí. V přímém důsledku přijetí zákona mnoho slavných osobností z řad sportovců a politiků, jak LGBT, tak i heterosexuálních, odmítlo účast na Zimních olympijských hrách 2014.[24][25] Kromě toho byl také natočen dokument o životě mladých homosexuálů v Putinově Rusku[26] a došlo k mnoha protestům jak ze strany cizinců, tak i ruských LGBT aktivistů. Součástí protestů bylo také líbání před ruskou ambasádou v českém hlavním městě Praze, jak mezi heterosexuály, tak i homosexuály.[27] Například krátce po přijetí zákona se před budovou Ruského parlamentu veřejně políbily dvě dívky, na které následně začali kolemjdoucí házet vajíčka.[28]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian LGBT propaganda law na anglické Wikipedii.

  1. 27 Nobel laureates urge Putin to repeal gay propaganda law. RT.com [online]. 2014-01-14. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b LIPMAN, Masha. The battle over Russia's anti-gay law. The New Yorker [online]. 2013-08-11. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Russian 'Anti-Gay' Bill Passes With Overwhelming Majority. RIA Novosti [online]. 2013-06-11 [cit. 2014-06-18]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky) 
  4. Associated Press. Russia passes anti-gay-law. The Guardian [online]. 2013-06-30 [cit. 2014-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. HERSZENHORN, David M. Gays in Russia Find No Haven, Despite Support From the West. The New York Times [online]. 2013-08-11 [cit. 2016-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Moscow says No to May 25 gay pride parade. RIA Novosti [online]. 2013-05-15 [cit. 2014-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Moscow bans 'satanic' gay parade. BBC News [online]. Rev. 2007-02-29 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Reuters. Gay Pride parade 'satanic': mayor. The Sydney Morning Herald [online]. 2007-01-30 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. GREW, Tony. Homophobic politician outed on national TV. Pink News [online]. 2007-06-22 [cit. 2014-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. European court fines Russia for banning gay parades. BBC News [online]. 2012-03-06 [cit. 2014-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. GOLD, David. Judge bans Sochi 2014 gay Pride House claiming it would offend "public morality". Inside the Games [online]. 2012-03-18 [cit. 2014-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. European court fines Russia for banning gay parades. BBC News [online]. 2012-08-17 [cit. 2014-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Gay parades banned in Moscow for 100 years. BBC News [online]. 2012-08-17 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Amendments to the law protecting children from information harmful to their health and development. Kremlin.ru [online]. President of Russia, 2013-06-30 [cit. 2014-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-08. Dostupné také na: [2]. (anglicky) 
  15. Law on protecting children from negative and harmful information. Kremlin.ru [online]. President of Russia, 2011-01-03 [cit. 2014-02-14]. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. (anglicky) 
  16. KAHN, Dmitry. Russia awaits verdict on a new TV censorship law. Russia Behind the Headlines [online]. 2012-09-05 [cit. 2014-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Russia internet blacklist law takes effect. BBC News [online]. 2012-11-01 [cit. 2014-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. a b c Russia: Federal laws introducing ban of propaganda of non-traditional sexual relationships [PDF online]. Article 19, červen 2013 [cit. 2014-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. SONNE, Paul. Parody painting of Putin in women's underwear seized in Russian raid. The Wall Street Journal [online]. 2013-08-27. Dostupné online. (anglicky) 
  20. MILLS, Laura. Morality crusader fuels the fire. Vancouver Sun [online]. 2013-08-10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-30. (anglicky) 
  21. SONNE, Paul. Parody Painting of Putin in Women’s Underwear Seized in Russian Raid. The Wall Street Journal [online]. 2013-08-27. Dostupné online. (anglicky) 
  22. FLINTOFF, Corey. Russian parliament may pass anti-gay law. NPR [online]. 2013-06-18. Dostupné online. (anglicky) 
  23. MORGAN, Joe. Russian region repeals gay propaganda law. Gay Star News [online]. 2013-11-06 [cit. 2014-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ČTK; iDNES.cz. Miller z Útěku z vězení zveřejnil, že je gay, a odmítl jet do Ruska. Revue iDNES.cz [online]. 2013-08-22. Dostupné online. 
  25. Autor. Francouzský prezident Fraçois Hollande odmítl účast na zimních olympijských hrách v ruské Soči!. LUI.cz [online]. 2013-12-17. Dostupné online. 
  26. LARSSON, Milene. Mladí homosexuálové v Putinově Rusku - Část 4 [video online]. Vice.com. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-04. (anglicky) 
  27. Novinky; ČTK. Stovka lidí v Praze uspořádala líbací protest, aby podpořila ruské gaye. Novinky.cz [online]. 2013-09-09 [cit. 2016-09-21]. Dostupné online. 
  28. EuroNews.com. Moscow gays assaulted during kissing protest [video online]. YouTube, 2013-01-22 [cit. 2016-09-21]. Dostupné online. (anglicky)