Roztoči

podtřída pavoukovců
(přesměrováno z Roztoč)

Roztoči (Acari) jsou nejrozmanitějším a druhově nejbohatším řádem pavoukovců. Obecně jsou velmi malí (80 μm–1 mm), některé druhy však dosahují délky až 2 cm. Mezi pavoukovci jsou výjimeční způsobem obživy – zatímco všechny ostatní řády se živí dravě, mezi roztoči nalezneme i saprofágy a parazity. Mnoho lidí trpí různými alergiemi, hlavním alergenem domácího prachu jsou právě roztoči. Roztoči a jejich výměšky představují pro alergiky a přecitlivělé osoby velké zdravotní riziko. Roztoče nacházíme v kobercích, čalouněném nábytku, plyšových hračkách a především v našem lůžku a lůžkovinách, kde mají ideální vlhkost, teplo a dostatek obživy Roztoči se živí z 85 % kožními šupinami, ale také plísněmi, bakteriemi a kvasinkami. A zdrojem přísunu vody je pro ně okolní vlhkost. Roztoči vodu nepijí, ale vstřebávají ji povrchem svého těla. Dospělí roztoči D. pteronyssinus a D. farinae přežívají za vhodných podmínek několik týdnů. V tomto časovém období se páří 3×–4×. Jsou sexuálně dimorfní (oboupohlavní). Samička za svůj život naklade 40–80 vajíček. Než dosáhne nový jedinec dospělosti a pohlavní zralosti, prochází pěti stádii: vajíčko, larva, protonymfa, trionymfa, dospělý jedinec. Tento vývojový proces trvá 23–30 dní.

Jak číst taxoboxRoztoči
alternativní popis obrázku chybí
Roztoč v domácím prachu
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Podkmen klepítkatci (Chelicerata)
Třída pavoukovci (Arachnida)
Řád roztoči (Acari)
Leach, 1817
podřády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věda, která se zabývá studiem roztočů, se nazývá akarologie.

TaxonomieEditovat

Vzhledem k druhové, ekologické a morfologické rozmanitosti je taxonomie roztočů složitá a prošla četnými taxonomickými revizemi a patrně jimi bude procházet i v budoucnu po dalších fylogenetických analýzách. Analýzy ukazují na monofyletismus roztočů a pavoukovců.[1]

PopisEditovat

Roztoči se vyznačují nečlánkovaným tělem nepatrných rozměrů. Typicky dosahují velikosti od 0,1 do 20 mm. Jejich chelicery jsou tříčlánkové a klepítkovitě zakončené nebo pouze jehlicovité. Často u nich dochází k redukci nohou, takže u nich neplatí, že jich musí mít striktně osm (existují i druhy roztočů, které mají jen dva páry nohou – např. vlnovníkovci).

VývojEditovat

Roztoči prodělávají nepřímý vývoj. Z vajíčka se líhne larva, která má tři páry nohou, zpravidla nemá vzdušnice a průduchy a dýchá celým povrchem těla. Po prvním svlečení se objevuje čtvrtý pár nohou a vzdušnice (pokud se vzdušnice vyskytují i u dospělců daného druhu). Roztoč se po prvním svleku označuje jako nymfa a může se svlékat ještě dvakrát, takže mohou vznikat tři stupně nymf – protonymfa, deutonymfa a tritonymfa. U nymf se zpravidla ještě nevyskytuje pohlavní otvor, který se vytváří u dospělce až po svlečení posledního stupně nymfy. U několika druhů je známa partenogeneze nebo ovoviviparie.

VýznamEditovat

Mezi roztoče patří řada obtížných parazitů živočichů, rostlin i člověka. Roztoči způsobují parazitární onemocnění (parazitózy), jako je například sarkoptóza, cheyletiellóza, demodikóza. Mnoho druhů žije synantropně, mnoho druhů dravě či saprofágně. Někteří roztoči mohou být mezihostiteli cizopasníků hospodářských zvířat. Jiné druhy jsou užitečné, protože jsou půdotvorci nebo dravci – přirození bioregulátoři. Roztoči, vyskytující se v obytných prostorách, a jejich výkaly jsou častými původci alergií (alergeny).[2]

Roztoči v ČREditovat

Na území Česka se vyskytují čtyři podřády:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PHYS.org, University of Bristol. New research shows that mites and ticks are close relatives [online]. 24. 05. 2019 [cit. 2020-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. FERENČÍK, M; ROVENSKÝ, J; SHOENFELD, Y; MAŤHA, V. Imunitní systém; informace pro každého. 1. české. vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 
  3. JEŽKOVÁ, Tereza. Čmelíkovitost. In: MVDr. Tereza Ježková. ©2019 [cit. 15. 1. 2019]. Dostupné z: http://zverolekarka.com/cmelikovitost/

LiteraturaEditovat

  • A Manual of Acarology. Příprava vydání Gerald W. Krantz & D. E. Walter. 3. vyd. Lubbock: Texas Tech University Press, 2009. 807 s. ISBN 978-0-89672-620-8. 
  • SMRŽ, Jaroslav. Základy biologie, ekologie a systému bezobratlých živočichů. Praha: Karolinum, 2015, s. 116–121. ISBN 978-80-246-2258-3.

Externí odkazyEditovat