Routa vonná (Ruta graveolens) je stále zelený polokeř vysoký až 80 cm. Listy jsou dlouhé až 15 cm, dužnaté a tečkované. Květy jsou žluté a dorůstají do 12 mm. Kvete od května do září.

Jak číst taxoboxRouta vonná
alternativní popis obrázku chybí
Routa vonná (Ruta graveolens)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď routovité (Rutaceae)
Rod routa (Ruta)
Binomické jméno
Ruta graveolens
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VýskytEditovat

Jejím domovem je Jižní Evropa. U nás se pěstuje občas na zahradách, skalkách nebo na polích.

PoužitíEditovat

Drogou je zejména sušená kvetoucí nať nebo pouze list sklízený během května a června. Z drogy se připravuje čaj, macerát, tinktura nebo prášek. Obvyklé dávkování je třikrát denně na špičku nože prášku nebo polévková lžíce sušené natě na půl litru vody a den (macerát nebo čaj se rozdělí na tři dávky). Upřednostňuje se však použití v čajových směsích. Snižuje lomivost krevních kapilár, avšak ve větším množství je jedovatá. V gastronomii se využívají její listy jako hořké koření k hotovým pokrmům z masa, vajíček, ryb i do sýrových krémů. Mnozí lidé ji však nesnáší a citlivým osobám může popálit pokožku. Zejména čerstvá obsahuje látky zvyšující fotosenzitivitu organismu. Ve středověku se používala do piva a kořeněných vín, ale také proti duchům.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Routa vonná, s. 186. 

LiteraturaEditovat

  • Naše rostliny v lékařství; Jindřich Korbelář a Zdeněk Endris; ilustrace Jindřich Krejča.

Externí odkazyEditovat