Ratum sed non consummatum
Termín ratum sed non consummatum (lat. platné, ale nekonzumované) nebo ratum et non consummatum[1] (lat. platné a nekonzumované) označuje právně-svátostnou kategorii manželství v katolickém manželském kanonickém právu. Pokud dojde k platnému uzavření manželství (ratifikaci), ale manželé ještě neprovádějí pohlavní styk (konzumaci), pak se o manželství hovoří jako o manželství ratum sed non consummatum. Tribunál Římské roty má výlučnou pravomoc dispenzovat od manželství ratum sed non consummatum,[2] což může být uděleno pouze ze „spravedlivého důvodu“.[3] Tento proces by neměl být zaměňován s procesem prohlášení manželství za neplatné, o němž pojednává samostatná hlava Kodexu kanonického práva z roku 1983.
Historie editovat
- Hlavní článek: Právní dějiny katolické církve
Ve školách kanonických právníků byly po určitou dobu v módě dvě různé teorie manželství. Pro Gratiana a boloňskou školu je manželství započato souhlasem, ale úplným, nerozlučitelným a svátostným se stává teprve tehdy, když je konzumováno. Pro Petra Lombardského a pařížskou školu je manželství uzavřené pouze vzájemným souhlasem pravým a úplným manželstvím, naprosto nerozlučitelným a mezi křesťany svátostí. Tato druhá teorie měla podporu raných křesťanských spisovatelů, získala souhlas nejvyšších pontifiků, zejména Alexandra III. a brzy převládla. První teorii však bylo přiznáno, že nekonzumované manželství je sice úplným manželstvím a svátostí, ale není absolutně nerozlučitelné. Tato vlastnost plně náleží manželství platnému (ratifikovanému) a konzumovanému. K vytvoření manželství v jeho podstatě tedy stačí vzájemný souhlas; konzumace dodává manželství akcidentální dokonalost a absolutnější nerozlučitelnost.[4] Absolutní nerozlučitelnost se přisuzuje pouze platným a konzumovaným manželstvím mezi křesťany.[5]
Kodex kanonického práva z roku 1917 editovat
- Hlavní článek: Kodex kanonického práva z roku 1917
Kánon 1119 Kodexu kanonického práva z roku 1917[6] stanovil dva případy, kdy může být manželství ratum sed non consummatum rozvázáno,[7] a to (1) pokud jedna ze stran složí slavné sliby v řeholním řádu[8] nebo (2) pokud Svatý stolec udělí dispenz.[9]
Rozvázání složením slavných řeholních slibů editovat
Že složení slavných řeholních slibů ruší pouze platné (ratum) manželství, autoritativně prohlásili Alexandr III. (c. 2 a 7, x, iii, 32) a Inocenc III. (c. 14, x, iii, 32), po nich bylo všeobecně přijato v praxi a definováno Tridentským koncilem (Sess. xxiv, De Sacramento Matrimonii, Can. 6). Jedinou spornou otázkou zůstávalo, zda složení slavných slibů rozvazuje manželství božským, nebo, jak se častěji připouští, církevním právem.[10]
Současná praxe podle kodexu z roku 1983 editovat
- Hlavní článek: Kodex kanonického práva z roku 1983
Podle Kodexu kanonického práva z roku 1983 byla disciplína z roku 1917 změněna; manželství ratum sed non consummatum lze nyní rozvázat pouze na základě dispenzu od papeže nebo jeho delegáta.[11] Papež delegoval kompetenci k udělování takových dispenzů na tribunál Římské roty, jeden z řádných tribunálů Apoštolského stolce.
Způsobilost k udělení dispenzu editovat
- Hlavní článek: Římská rota
Administrativní proces udělování milosti dispenzu od manželství ratum et non consummatum byl dříve ve výlučné kompetenci Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí[12] podle článku 58 §2 apoštolské konstituce Pastor Bonus. V roce 2011 však papež Benedikt XVI. změnil Motem propio Quaerit Semper apoštolskou konstituci Pastor Bonus, čímž přenesl jurisdikci nad platným (ratum) a nekonzumovaným manželstvím z Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí na zvláštní Úřad Tribunálu Římské roty. Nový zákon zrušil ustanovení, které uvádělo „výlučnou pravomoc“ Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí ohledně těchto manželství, neboť toto ustanovení nebylo výslovně zrušeno a Úřad při Římské rotě nyní dohlíží na dispenz od těchto manželství. Od 1. října 2011[13] je to výlučná pravomoc Tribunálu Římské roty.[14]
Dispenzace versus prohlášení neplatnosti editovat
- Hlavní článek: Deklarace nulity
- Hlavní článek: Dispenz
Udělení dispenzu od manželství ratum sed non consumatum je svou podstatou správní řízení, zatímco proces získání deklarace nulity (často zavádějícím způsobem označované jako „anulování“) je svou podstatou soudní řízení.[15] V případě ratum se od platného manželského svazku upouští, zatímco v případě prohlášení manželství za neplatné se manželství prohlašuje za neplatné od samého počátku. Ratum ukončuje z oprávněného důvodu manželství, které skutečně je (i když nikdy nebylo neodvolatelně a svátostně „zpečetěno“ konzumací), zatímco prohlášení za neplatné právně prohlašuje, že manželství v očích katolické teologie a manželského práva nikdy skutečně nebylo.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ratum sed non consummatum na anglické Wikipedii.
- ↑ BENEDIKT XVI. Latinský originál Motu proprio Quaerit semper [online]. Svatý stolec, 2011-08-30, rev. 2018-09-18 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. (latina)
- ↑ BENEDIKT XVI. Motu proprio Quaerit semper [online]. Svatý stolec, 2011-08-30, rev. 2014-07-07 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ CAPARROS, Ernest; THÉRIAULT, Michel; THORN, Jean; AUBÉ, Hélène. Code of Canon Law Annotated: Prepared under the Responsibility of the Instituto Martín De Azpilcueta. 2004. vyd. Montréal: Wilson & Lafleur/Midwest Theological Forum S. 1327 (komentář ke kánonu 1698). (angličtina)
- ↑ AYRINHAC, Henry Amans. Marriage Legislation in the New Code of Canon Law. New York: Benziger Brothers, 1918. Dostupné online. Kapitola §187. (angličtina); Srov. Gasparri. Tractatus Canonicus de Matrimonio, n. 770; De Smet. Betrothment and Marriage, n. 59.
- ↑ PETROVITS, Joseph. The New Church Law on Matrimony: Second Amplified and Revised Edition. Philadelphia: John Joseph McVey, 1926. Kapitola § 547. (angličtina)
- ↑ Arynhac, Marriage Legislation, s. 284.
- ↑ Petrovits, New Church Law, § 547.
- ↑ Petrovits, New Church Law, § 286.
- ↑ A Symposium of Twelve Articles: Studies in Polish and Comparative Law. In: Forgotten Books. (Původní dílo vyšlo v roce 1945). Londýn: Association, Polish Lawyers', 2013. [forgottonbooks.com Dostupné online]. S. 156–157. (angličtina)
- ↑ Arynhac, Marriage Legislation, § 293
- ↑ Code of Canon Law, canon 1698 §2 [online]. Svatý stolec, 1983 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Code of Canon Law Annotated, s. 1327 (komentář ke kánonu 1698), (anglicky)
- ↑ BENEDIKT XVI. Motu proprio Quaerit semper, Art. 4 [online]. Svatý stolec, 2011-08-30, rev. 2014-07-07 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ BENEDIKT XVI. Motu proprio Quaerit semper, Articles 1 & 2 [online]. Svatý stolec, 2011-08-30, rev. 2014-07-07 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Code of Canon Law Annotated, s. 1326 (komentář ke knize VII., část III., hlava I., kapitola III.)
Literatura editovat
- PIETRO, Gasparri. Tractatus Canonicus de Matrimonio. Paříž: [s.n.], 1891.
