Otevřít hlavní menu

Raněný

socha a kulturní památka České republiky na území obce Nové Město na Moravě

Raněný je samostatně stojící socha Jana Štursy z let 1916–1921. Dílo existuje ve více bronzových odlitcích. V Praze v Národním památníku, dále u jeho rodného domu v Novém Městě na Moravě, kde je chráněno jako kulturní památka České republiky.

Socha Raněný
Jan Štursa: Raněný, detail, Národní památník, Praha
Jan Štursa: Raněný, detail, Národní památník, Praha
Základní údaje
Kód památky 16782/7-7030 (PkMISSezObr)
Popis
Materiál bronz
Umístění
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Námět a díloEditovat

První světová válka přinesla nezměrné utrpení i ztráty na lidských životech. Někteří umělci, kteří byli přímými účastníky války reagovali na tragické zážitky války vlastními díly. V tvorbě Jana Štursy jsou takovými díly Pohřeb v Karpatech, Raněný a Hlavice s bojujícími a umírajícími legionáři na budově Legiobanky. Socha Raněný reaguje na Štursovy bezprostřední zážitky na haličské frontě.[1] Zde byl svědkem, jak voják stojící v zákopech byl zasažen do hlavy a následně jeho tělo se pomalu sesulo na zem. Tento motiv se vícekrát objevil v jeho skicáku. Na konečné zpracování námětu měla vliv i fotografie frontového reportéra z časopisu Der Tag z roku 1915, která zachycuje padlého ruského vojáka v ostnatých drátech. Podle monografie Jiřího Mašína byla expresívnost sochařského pojetí vyvolána i gotickou sochou Přemyslovského krucifixu z Jihlavy z počátku 14. století.[2]

Konečná podoba sochy se rodila několik let. Velmi obtížné bylo najít přesvědčivost diagonálního pádu těla, které bylo do půdy zakotveno pouze špičkami prstů. Rovnováha kompozice byla posléze dosažena šroubovitým prohnutím těla, které bylo promítnuto do pohybů paží a skloněné hlavy. Výsledkem bylo, že v soše docházelo k jakémusi zdvojení pohybu – zatímco hmota těla padá výrazně dolů k zemi, jeho sochařský pohyb jde vlastně výrazně nahoru. Tím teprve získal Raněný hodnotu nejen výtvarnou, ale i obsahovou.[3] Básnicky to vyjádřil Fráňa Šrámek v básni k poctě Janu Štursovi ...pohlédni, jak padnuv, padnuv ještě vstávám...[4]

Tím, že se Štursa rozhodl ztvárnit Raněného jako bezejmenný akt, stala se socha obecným symbolem tragiky a nesmyslnosti války. Obdobně jako v případě Pohřbu v Karpatech i v případě Raněného zamýšlel Štursa vytvořit velký válečný pomník a zvětšit dvoumetrovou sochu Raněného do velikosti 4 metrů. Tomu odpovídá i vysoká propracovanost detailů sochy. Tento záměr nebyl realizován, nicméně jeden z odlitků sochy je instalován v Národním památníku v Praze na Vítkově.

Protipólem sochy Raněného je socha Vítězství, na které pracoval Štursa v posledních letech života. Původně socha představovala génia, který doprovázel pomník Svatopluka Čecha v Čechových sadech na pražských Vinohradech. Štursa později sochu génia osamostatnil a dal jí podobu personifikace vítězství. Socha zdobila československý pavilon na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925.

Obě plastiky (Raněný a Vítězství) ideově souvisí. Tam, kde Raněný vyjadřuje myšlenku tragické oběti, Vítězství dává jejímu fatálnímu pocitu ztráty vyšší perspektivu věčného obrozování.[5]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. NÁJEMNÍK, Václav. Jan Štursa: Geniální sochař důstojnickým pucflekem. Český rozhlas [online]. 2015-06-10 [cit. 2018-03-21]. Dostupné online. 
  2. MAŠÍN, Jiří; HONTY, Tibor. Jan Stursa. 1. vyd. Praha: ODEON, 1981. 301 s. S. 40-46. 
  3. WITTLICH, Petr. Jan Štursa. 1. vyd. Praha: ACADEMIA, 2008. 251 s. ISBN 978-80-200-1624-9. S. 158. 
  4. ŠEBEK, Jiří. Jan Štursa, svědectví současníků a dopisy. Praha: [s.n.], 1962. 
  5. WITTLICH, Petr. Jan Štursa. 1. vyd. Praha: ACADEMIA, 2008. 251 s. ISBN 978-80-200-1624-9. S. 171. 

LiteraturaEditovat

  • MAŠÍN, Jiří; HONTY, Tibor. Jan Štursa. [s.l.]: Odeon, 1981. 304 s. 
  • WITTLICH, Petr. Jan Štursa. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1624-9. 

Externí odkazyEditovat