Otevřít hlavní menu

Přemyslovský krucifix (z Jihlavy),[1] Přemyslovský kříž[2] je gotický polychromovaný dřevěný krucifix z první poloviny 14. století.[1][2] Je vystaven v obrazárně pražského Strahovského kláštera.[2] V roce 2010 byl nařízením vlády zařazen mezi Národní kulturní památky ČR.[1]

Přemyslovský krucifix
Přemyslovský krucifix (kolem 1330), Královská kanonie premonstrátů na Strahově
Přemyslovský krucifix (kolem 1330), Královská kanonie premonstrátů na Strahově
Umístění
Umístění Strahovský klášter
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Podle legendy byl kříž do Jihlavy věnován Přemyslem Otakarem II..[3] či Přemyslem Otakarem I..[4] Dílo však pravděpodobně vzniklo okolo roku 1330[5] a do Jihlavy se dostalo ve 14. století z Německa. Krucifix byl určen pro dominikánský kostel Povýšení sv. Kříže, který byl založen v polovině 13. století. Duchovním centrem dominikánského řádu ve střední Evropě byl Kolín nad Rýnem, odkud pocházejí nejstarší krucifixy podobného typu.[6]

Po josefínských reformách a zrušení jezuitského řádu přesídlili dominikáni roku 1781 do jezuitského kláštera a kostela sv. Ignáce z Loyoly, kde byl krucifix umístěn v levé boční kapli poblíž vchodu, v pozdně rokokovém zaskleném oltáři. Z kostela sv. Ignáce byl později přemístěn do kostela sv. Jakuba většího, který od roku 1591 podléhal Strahovskému premonstrátskému klášteru. Za komunistického režimu byl Strahovský klášter zrušen a tak mohl být krucifix odborně zhodnocen až po roce 1989, po prvním moderním restaurování v letech 1994-1997 v Praze.[7] Kvůli nevhodným klimatickým podmínkám byla pro jihlavský kostel sv. Jakuba roku 2012 zhotovena novodobá replika ze syntetické pryskyřice. Přemyslovský krucifix je nyní vystaven v obrazárně Strahovského kláštera.

Popis a zařazeníEditovat

 
Přemyslovský krucifix, novodobá replika, farní kostel sv. Jakuba Většího v Jihlavě

Předlohou expresivního antiklasického stylu "mystických krucifixů" (crucifix dolorosum, Gabelkruzifix), pocházejících z německého Porýní, je kříž z kostela St. Maria im Kapitol v Kolíně nad Rýnem z roku 1304. [8] Přemyslovský krucifix je pozdější než krucifixy z Fabriana a Palerma.[9] a navazuje spíše na krucifix z kostela St. Maria vom Frieden v Kolíně a oba krucifixy z okolí Salzburgu (Nonnberg[10], Friesach).[11] Stylisticky je natolik podobný tomu, který přinesli maďarští poutníci z Kolína nad Rýnem do Andernachu,[12] že může dokonce pocházet ze stejné dílny. Svým sochařským ztvárněním, ale poněkud méně expresivním podáním na něj navazuje krucifix z domu augustiniánských kanovníků v Klosterneuburgu.[13]

Krucifix z polychromovaného dřeva[5] se od ostatních gotických sochařských děl domácího původu liší svými nadlidskými rozměry a dramatičností výrazu, která připomíná ještě 13. století.[14] Tělo Krista včetně rukou je vysoké 245 cm a má rozpětí paží 158 cm. Samotný kříž má výšku 309 cm. Jeho forma ve tvaru hluboce rozvětveného kmene s odřezanými výrůstky představuje symbolický Strom poznání dobra a zla.[3]

Kristova figura má disproporčně zvětšenou hlavu, dlaně a chodidla. Hlava s pootevřenými ústy a sklopenýma očima klesá k pravé straně a napíná svaly na krku. Předlohou mohly být hlavy proroků na západním průčelí katedrály ve Strasbourgu.[15] Expresivní výraz utrpení v Kristově obličeji zdůrazňuje řezba, která má tendenci ke geometrické stylizaci[16] a kombinuje ostré konvexní a konkávní tvary. Kristova hlava má precizně řezaný vous a masivní trnovou korunu s dlouhými trny, které pronikají až do lebky. Socha, podobně jako další "Crucifixi dolorosi", sloužila i jako relikviář, jak svědčí otvor umístěný v hlavě.[17] Dlouhé prameny vlasů, patrné na starších fotografiích, nejsou původní a během restaurování byly odstraněny. Velké dlaně s dlouhými zkroucenými prsty mají v okolí hřebů rány modelované zduřelou pokožkou. Také překřížené nohy, probité jedním hřebem, mají dramaticky zdůrazněné rány. Tělo je poměrně masivní, se schematicky vyznačenými žebry která po stranách sahají až k pasu, propadlým břichem se čtyřmi konvexními záhyby, dolním okrajem hrudníku ve tvaru písmene M. Rána na boku je otevřená a proudy krve, které z ní vytékají, vedou až k prstům na nohou. Ukřižování je oproti starším vyobrazením podáno s naturalistickou věrností - štíhlé paže jsou nataženy vahou těla, přibité nohy mají silně pokrčená kolena.

Kristova rouška je několikrát přehrnuta a složena z množství záhybů, které jsou vpředu hluboké, mísovité a horizontální a po stranách mělké a řasené hustě vertikálně. Čtyři cípy roušky spadají dolů po obou stranách a mezi koleny.[18] Schéma roušky je obdobné jako u krucifixů z Nonnbergu a Friesachu a částečně se shoduje s dalmatskými krucifixy, které jsou mladší.[9]


Až do 13. století byl Kristus na kříži téměř výhradně znázorňován jako vítěz nad smrtí (Christus triumphans) - jako hladká figura bez známek utrpení, často s korunou na hlavě. Jednalo se o ukřižování se 4 hřeby, kde nohy spočívaly vedle sebe na podložce. Ukřižování se třemi hřeby dominuje od poloviny 13. století a má původ v mystických proudech v církvi, které se soustředily na lidský aspekt Kristova utrpení a vybízely věřící ke kontemplaci a ztotožnění.[17] Na přelomu 13. a 14. století se církev musela vyrovnávat se sílícím vlivem náboženských heretiků[19] a žebravé řády spolu s inkvizicí hrály v jejich potírání významnou roli. Drastické znázornění Krista na kříži má původ v dobových zápisech mystických vidění a modlitbách a mělo prohloubit víru, že Mesiáš se obětoval, aby vykoupil lidské hříchy.[20]

RestaurováníEditovat

Krucifix byl restaurován roku 1997. Majitel díla a UDU AV ČR se přiklonili k názoru, že vzhledem k dobrému zachování původní gotické polychromie budou odstraněny všechny pozdější přemalby s výjimkou nejstarší vrstvy. Během 600 let bylo na krucifix naneseno deset podkladových vrstev a přemaleb, které byly postupně snímány a dokumentovány. Nejstarší šedorůžová barva inkarnátu se zachovala pouze ve fragmentech na zadní straně rukou a proto byla při restaurování ponechána světle hnědá barva těla pocházející rovněž z gotického období. Kristova rouška, původně světle šedohnědá, byla několikanásobně přemalována. Při restaurování byly sejmuty čtyři nejmladší přemalby a ponechána nejstarší zachovaná vrstva v barvě slonoviny s kapkami krve a zlaceným lemem. Vidlicový kříž, zhotovený ze smrku (střed) a javoru babyky (vidlice) je původní, včetně podkladové křemičité vrstvy a stop původní polychromie. Byla ponechána nejstarší přemalba v tmavohnědé barvě. Na rozdíl od příbuzných německých soch Krista, které jsou z dubu nebo ořechu (Coesfeld, Haltern[21]), je ten jihlavský zhotoven z měkkého topolového dřeva a většího počtu menších dílů. Spoje byly kryty přelepem plátnem a vyrovnány místy silnými podkladovými vrstvami křemičité hlinky a křídy, které se složením shodují s materiály, užitými v české gotické deskové malbě a dřevěné skulptuře 14. století.[22]

VýznamEditovat

Historickou a uměleckou hodnotou patří toto dílo mezi nejvýznamnější ze skupiny bolestných krucifixů.[2] V Evropě je jen několik desítek podobných raně gotických děl.[4], z nichž k nejstarším patří krucifixy v klášteru Nonnberg u Salzburgu, Crocifisso Chiaramonte v katedrále v Palermu[23], v Chapelle du Devot-Christ v Perpignan (1307)[24][25] nebo krucifixy katedrál v italských městech Lucera (dokončena 1317)[26] Sulmona[27], Tolentino a Fabriano.[28] Další se nacházejí v dalmatských městech Split, Kotor a Piran[29]

ReferenceEditovat

  1. a b c Přemyslovský krucifix z Jihlavy (Jihlava) [online]. Národní památkový ústav [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d Jihlava - Přemyslovský krucifix [online]. Oficiální stránky Kraje Vysočina, 2010-02-15 [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Dana Dvořáková. Přemyslovský kříž zůstane ve Strahovském klášteře [online]. Jihlavský deník, 2011-09-13 [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b Stanislav Jelínek. Unikátní památka se možná po klimatických měřeních vrátí do Jihlavy [online]. Jihlavský deník, 2010-02-09 [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b Malířství a sochařství 1300 - 1550 [online]. Oficiální stránky Strahovského kláštera [cit. 2012-02-21]. Dostupné online. (česky) 
  6. Kyzourová I, Kalina P, 2006, s. 53
  7. Kyzourová I, Kalina P, 2006, s. 35
  8. Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Chadraba R, ed., Dějiny českého výtvarného umění I/1, Academia Praha 1984, s. 224-225
  9. a b Kyzourová I, Kalina P, 2006, s. 46
  10. Kyzourová I, Kalina P, 2006, obr. 13, 14
  11. Kyzourová I, Kalina P, 2006, s. 48
  12. H. Bachmann, in: K. M. Swoboda, Gotic in Böhmen, Munich 1969, s. 118
  13. Kyzourová I, Kalina P, 2006, obr. 19, 20, s. 56
  14. Albert Kutal, České umění gotické, Obelisk Praha, 1972, s. 30
  15. Kyzourová I, Kalina P, 2006, s. 47
  16. Kutal A, Moravská dřevěná plastika první poloviny 14. století, Brno 1939, s. 54
  17. a b Kyzourová I, Kalina P, 2006, s. 55
  18. Kyzourová I, Kalina P, 2006, s. 36-38
  19. N. Cohn, The Pursuit of the Millenium: Revolutionary Millenarians and Mystical Anarchists of the Middle Ages, London 1993
  20. Contemplating the Crucifixion — the Crucifixi Dolorosi. katolinen.fi [online]. [cit. 2017-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-30. 
  21. Krucifix, Haltern
  22. Hamsík M, Hamsíková R, 2006, s. 413-415
  23. La navata settentrionale - La cappella del Crocifisso, Palermo. www.cattedrale.palermo.it [online]. [cit. 2017-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-16. 
  24. Crucifix, Perpignan
  25. Chapelle du Devot-Christ, Perpignan
  26. Krucifix, Katedrála Lucera
  27. Krucifix Sulmona
  28. Krucifix, Fabriano
  29. Krucifix Piran
  30. Regina Urbanek: Der Crucifixus dolorosus in St. Maria vom Frieden in Köln. Zur Technologie und Restaurierung; in Colonia Romanica, Jahrbuch des Fördervereins Romanische Kirchen Köln e. V. Bd. XV, 2000, S. 89

LiteraturaEditovat

  • Ivana Kyzourová, Pavel Kalina, The "Přemyslovský" Crucifix of Jihlava. Stylistic Character and Meaning of a Crucifixus dolorosus, s. 35-64, in: Mudra A, Ottová M (eds.), Ars vídendí, Professori Jaromír Homolka ad honorem, Opera Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis, Historia et historia artium, Vol. 5, Praha 2006, ISBN 80-903600-9-2
  • Mojmír a Radana Hamsíkovi, Přemyslovský krucifix z Jihlavy, restaurace a technika, s. 413-421, in: Mudra A, Ottová M (eds.), Ars vídendí, Professori Jaromír Homolka ad honorem, Opera Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis, Historia et historia artium, Vol. 5, Praha 2006, ISBN 80-903600-9-2
  • Godehard Hoffmann, Das Gabelkreuz in St. Maria im Kapitol zu Köln und das Phänomen der Crucifixi dolorosi in Europa, Arbeitsheft der rheinischen Denkmalpflege 69, 2006
  • Pavel Kalina: Giovanni Pisano, the Dominicans, and the Origin of the crucifixi dolorosi, in: artibus et historiae, Nr 47 (XXIV), 2003, pp.81-101
  • Ulrike Bergmann (ed.), Neue Forschungen sur gefassten Skulptur des Mittelalters. Die gotischen Crucifixi dolorosi, Kölner Beitrage zur Restaurierung und Konservierung von Kunst- und Kulturgut, Bd. 14. Köln 2001
  • Kyzourová I (ed.), Přemyslovský krucifix a jeho doba, kat. výstavy, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha 1988, s. 27-29
  • Pavel Kalina, The "Přemyslovský" Crucifix of Jihlava. Stylistic Character and Meaning of a Crucifixus dolorosus, Wallraf-Richartz-Jahrbuch LVIII, 1996, s. 35-64
  • Monika von Alemann-Schwartz, Crucifixus dolorosus. Beitrage sur Polychromie und Ikonographie der rheinischen Gabelkruzifixe, Diss. MS, Bonn 1976
  • Géza de Francovich, L’origine e la diffusione del crocifisso gotico doloroso, in. Kunstgeschichtliches Jahrbuch der Bibliotheca Hertziana, 2, 1938, pp.143-263
  • I. Zahradník, Kříž Přemyslovský v Jihlavě, Památky archeologické a místopisné 19, 1900-1901, s. 491-496

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat