Radobyčice

část města Plzně

Radobyčice jsou část statutárního města Plzeň, nachází se na jihu města. Protéká zde řeka Úhlava a lze zde nalézt knihovnu i hostinec Sokol Radobyčice. V roce 2009 zde bylo evidováno 650 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 570 obyvatel.[4]

Radobyčice
Vesnická usedlost - Dlážděná 20
Vesnická usedlost - Dlážděná 20
Lokalita
Charakterčást města
ObecPlzeň
OkresPlzeň-město
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 476 (2021)[1]
Katastrální územíRadobyčice (5,69 km²)
PSČ301 00
Počet domů300 (2011)[2]
Radobyčice
Radobyčice
Další údaje
Kód části obce20125
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radobyčice je také název katastrálního území o rozloze 5,69 km².[5]

Historie

editovat

Na území vesnice se nacházelo v lokalitě Na Valu pravěké hradiště, jehož existence byla prokázaná nálezy keramiky z pozdní doby bronzové a pozdní době halštatské. Jeho případné pozůstatky byly roku 1930 zničeny výstavbou rodinných domů.[6]

 
Kaplička v Radobyčicích

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1418, kdy zde bylo prvních 15 zemědělských usedlostí. Do roku 1848 byly Radobyčice v majetku bohatého statkáře a poté se Radobyčice staly plnoprávnou obcí. Radobyčice byly přiškoleny a přifařeny spolu s dalšími obcemi k Liticím. V roce 1850 zde bylo 43 domů, z toho 30 kamenných. V roce 1900 zde v 61 domech žilo 423 obyvatel a v roce 1970 již 607 obyvatel v 172 domech.

Již od roku 1866 byla zahájena stavba budovy, která až do roku 1963 sloužila jako základní škola. Jako zakladatel je považován Josef Kůs. Již v roce 1909 však začala výstavba nové školy, která byla dokončena v roce 1910. Od roku 1947 byla ve stejné budově zřízená i mateřská škola, která fungovala až do roku 1986. Základní škola ukončila provoz dříve a to v roce 1963. V roce 1999 začala budova nové školy sloužit jako Domov pro matky s dětmi.

Jednou z nejcennějších staveb je kaplička na návsi z roku 1776. V roce 1924 byl v obci slavnostně odhalen pomník padlým vojínům. Dne 23. března 1927 vypukl ve zdejším mlýně požár. Mlýn byl značně poškozený a samotná mlýnice byla zcela zničená. Pozůstatky požáru jsou patrné dodnes.

V roce 1915 byla obec elektrifikována. Od roku 1923 byla spojena s Plzní pravidelnou autobusovou linkou Plzeň–Předenice a od roku 1953 linkou městské hromadné dopravy. V květnu 1945 zde byl ustaven místní národní výbor, v roce 1949 byly Radobyčice připojeny k Plzni. Od roku 1954 zde byl ustaven samostatný obvodní národní výbor, v roce 1964 byl zrušen a Radobyčice byly připojeny k okresnímu národnímu výboru Plzeň-jih. Po roce 1976 se však opět staly součástí Plzně.

Povodně 2002

editovat

V roce 2002 zasáhla obec povodeň, která se v historii České republiky řadí mezi ty nejničivější. Koryto řeky již nebylo schopné pojmout takové množství vody a Úhlava se vylila do blízkého okolí. Radobyčice byly zasaženy až tzv. druhou povodňovou vlnou spolu se zbytkem Plzně a městy Strakonice, Klatovy nebo Písek. V obci byla kompletně zatopena ulice Pod Skalou, která se nachází takřka souběžně s řekou Úhlavou a z velké části byl zatopen i Valcovský mlýn.

V roce 2012 začala výstavba protipovodňového valu právě v ulici Pod Skalou, která byla v této obci nejvíce zasažena povodní. Protipovodňový val by měl zamezit rozlití řeky Úhlavy i v případě, že se bude jednat o tak ničivou povodeň jako v roce 2002. Jeho stavba byla úspěšně dokončena ještě téhož roku, nebyl však zkolaudován z důvodu technické chyby při samotné stavbě. Val již ukázal, že je zde umístěný oprávněně a hned v roce 2012 zabránil záplavě rodinných domů opět v ulici Pod Skalou.

Zajímavosti

editovat
  • V obci se nachází historicky významná kaple Panny Marie Fatimské, postavená v roce 1776, která je zařazena mezi kulturní památky ČR.
  • Podle archeologů a pracovníků zabývajících se historií dnešní ulice Dlážděná sloužila jako hlavní cesta na hrad Radyně, který nechal postavit Karel IV.
  • Valcovský mlýn, který pochází pravděpodobně již z 15. století
  • Lidová architektura – selská stavení a venkovské usedlosti (některá z nich zapsána jako kulturní památka ČR)
  • V roce 2016 zde zahájil činnost minipivovar[7]

Reference

editovat
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-03. 
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 302, 303, záznam 3-5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. 
  5. Územně dentifikační registr ČR. Katastrální území Radobyčice: podrobné informace [online]. [cit. 2015-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-20. 
  6. ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Radobyčice, s. 271. 
  7. Rodinný pivovar Radobyčice - Minipivovar na okraji Plzně. pivovarradobycice.cz [online]. [cit. 2022-02-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat