Ploukonice
Ploukonice (dříve Načeplukovice a Plavkonice) (německy Plaukonitz) jsou nejzápadnější vesnice okresu Semily,[3] část obce Všeň. Nacházejí se asi 1,5 km západně od Všeně, při levém břehu Jizery a kolem Všeňského potoka zvaného též Ploukonický či Borecký, a spadají do katastrálního území Všeň, které má celé výměru 5,6 km2.[4] Je zde evidováno 46 adres.[5] Trvale zde žije 108 obyvatel.[6]
| Ploukonice | |
|---|---|
 Statek a hostinec U Loudů | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Všeň |
| Okres | Semily |
| Kraj | Liberecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°33′41″ s. š., 15°5′12″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 93 (2021)[1] |
| Katastrální území | Všeň (5,6 km²) |
| PSČ | 511 01 Turnov 1, 512 65 Všeň |
| Počet domů | 45 (2011)[2] |
  Ploukonice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 187241 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovat
Počátky osídlení jsou datovány do dob, kdy slovanský kmen Chorvátů osidloval Pojizeří.[3] Původní název vsi, v místní tradici stále uchovávaný, je Načeplukovice.[7] Jméno nesou po Načeplukovi z rodu pánů ze Všeně, vedlejší větve Markvarticů.[7] Načepluk údajně v Načeplukovicích zbudoval dnes již neexistující tvrz o dvou částech na pozemcích dnešních domů č. p. 8, 28 a 39 na pravém břehu potoka;[3][7] nalezená keramika odpovídá písemným pramenům a 16. století.[7] Na Všeňském potoce byla původně v Ploukonicích soustava čtyř rybníků, nejnižší z nich (již zaniklý) zavodňoval obranné vodní příkopy tvrze.[3][7] V současné době jsou nad vsí na Všeňském potoce již jen tři rybníky, největší a nejhořejší z nich nese název Markův rybník. Za nejstarší zmínku o Načeplukovicích je považována listina Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae z roku 1237, kde je jako svědek jmenován Václav I. Albert, syn Načeplukův.[3][7] Jinde se píše o první zmínce k roku 1410.[8]
Jako samostatný statek jsou Načeplukovice zmiňovány počátkem 16. století, kdy byly manským statkem rohozeckého panství, roku 1507 jej získal do poplatnosti Aleš ze Sovince.[7] Roku 1520 získal Aleš ze Sovince ještě Albrechtice, což znamenalo snížení významu Načeplukovic, které pak patřily k albrechtickému panství.[7] Roku 1628 již Ploukonice k Albrechticím nepatřily.[7] Později snad patřily ke Svijanům a pak byly rozděleny na selské statky.[9]
V 16. století a počátku 17. století je zmiňován v Ploukonicích poplužní dvůr.[7][10][11] Podle svijanského urbáře bylo v Ploukonicích 10 usedlých osob a kromě zemědělských statků a chalup též výsadní krčma, která již v 15. a 16. století byla zmiňována jako výnosná. Urbární akta svijanského panství z roku 1620 uvádějí jména 9 usedlých s koňmi a jméno krčmáře Vavřince Pospíšila.[3] Po vpádu Švédů pod vedením Banéra kolem roku 1640 zpustly usedlosti s dnešními č. p. 15, 18 a 2 a krčma Vavřince Pospíšila (dnes č. p. 4), sousední vesnice Mokrý byla zpustlá zcela; původní příjmení ze vsi vymizela a po třicetileté válce se zde usadily nové rody, přetrvalo zde pouze příjmení rodu Pospíšilů, z poválečných osídlenců mezi nejstarší ploukonské rody patří Hrdinovi.[9] Roku 1660 jsou uvádění 2 sedláci a 6 chalupníků.[8] Roku 1890 bylo uváděno 23 usedlostí.[8]
Původní jméno Načeplukovice bylo již od 15. století zkracováno na název podobný dnešnímu: v roce 1410 Ploukonitz, 1543 Ploukonieze, 1547 Plawkonice, 1559 Ploukonicza, 1657 Ploukowicze, od roku 1854 Plavkonice. Současně však ještě v mapách z roku 1547 a ještě v 16. a počátkem 17. století se používal název Načeplukovice.[3] V roce 1923–1924 byly Plavkonice přejmenovány na Ploukonice.[3]
Načeplukovice bývaly samostatnou vsí a mnohdy neměly se Všení ani společnou vrchnost, až josefínský katastr je roku 1785 spojil v jednu katastrální obec.[9]
Současnost
editovat
Ve vsi je na návsi hostinec U Loudů s několikasetletou tradicí.[12][13] V roce 1926[14] nebo 1938[13] byl k hospodě přistavěn sál. Až do roku 1968 působil v Ploukonicích ochotnický spolek, po roce 1970 se ve zdejší hospodě konaly zábavy pořádané SSM.[13] Stálá prodejna ve vesnici není, zajíždí sem pojízdná prodejna. Do dnešní doby se dochoval původní charakter některých chalup a statků. Na východním okraji vesnice se nachází areál bývalého zemědělského družstva; na blízkém rozcestí stojí historický křížek. Poštou, školou i farou spadají Ploukonice pod Všeň. V Ploukonicích působí sbor dobrovolných hasičů SDH Ploukonice-Břehy, který má základnu na Obecní louce u řeky a byl založen v Břehách roku 1904.[15][16] SDH Plavkonice byl založen roku 1888 a jeho činnost od počátku nebyla zaměřena jen na požáry, ale i na povodně a zejména od roku 1926 i na zábavně-společenské aktivity. Roku 1945 se ploukoničtí hasiči účastnili odzbrojování Němců v Břehách, od roku 1954 soutěží v požárním sportu.[14] Dlouholetý starosta obce Všeň Ivan Herbst je z Ploukonic.
Ploukonicemi prochází silnice III/27920 spojující Všeň a Doubravu. Z Ploukonic vede též cesta na sever do Příšovic, avšak kvůli špatnému stavu mostu přes Jizeru je na ní omezen provoz motorových vozidel.
Na návsi je autobusová zastávka: zajíždějí sem pouze ranní a odpolední spoj v pracovní dny mimo prázdniny, vesnici spojují se Všení a Turnovem (linka 670109). Více spojů jezdí v pracovní dny na turnovsko-vyskeřské lince přes Všeň, pro cesty do jiných směrů nebo mimo pracovní dny je nutno jít na vlak či autobus do 2 km vzdálených Příšovic nebo Doubravy (nádraží Loukov).
V 90. letech či později byla z Příšovic přes Ploukonice na Všeň vyznačena žlutá pěší turistická trasa č. 7318 a cyklistická trasa č. 3048. Na příšovické straně Jizery nedaleko Ploukonic se nachází Velký a Malý Písečák, sloužící dnes rekreaci, hned za Všení se zase nacházejí lesy a skály Českého ráje.
Reference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Jan Václav Egrt: Historické výročí Ploukonic – dopis rodáka a archiváře obce, Obecní noviny Mokrý – Ploukonice – Všeň – Dvůr Borčice[nedostupný zdroj], č. 8, 2007, srpen 2007, str. 5–6
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-26.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2001-03-01 [cit. 2001-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j Pojednání o Ploukonicích z pera Z. Fišery, amatérského historika. Obecní noviny Mokrý – Ploukonice – Všeň – Dvůr Borčice[nedostupný zdroj], č. 11, r. 5, srpen 2008, str. 3
- ↑ a b c Ploukonice, text k obrázku z roku 1940 na titulní straně: PhDr. Jana Schejbalová. Obecní noviny Mokrý – Ploukonice – Všeň – Dvůr Borčice[nedostupný zdroj], r. 4, č. 5–6, červen 2007
- ↑ a b c Petr Matoušek: Z dějin Všeně Archivováno 29. 11. 2010 na Wayback Machine., 1941, web obce Všeň 23. 12. 2005
- ↑ A. Profous: Místní jména v Čechách, 1951, díl III, str. 380
- ↑ Z. Fišera: Ploukonice Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine., Hláska, č. 3/1995, zpravodaj Klubu Augusta Sedláčka
- ↑ Hostinský Josef Louda osmdesátiletý, Obecní noviny Mokrý – Ploukonice – Všeň – Dvůr Borčice[nedostupný zdroj], r. 2, č. 14, 27. října 2005, str. 3
- ↑ a b c Pípa navěky, rozhovor s hostinským Josefem Loudou, magazín Lidových novin, 14. 10. 2005, též Obecní noviny Mokrý – Ploukonice – Všeň – Dvůr Borčice[nedostupný zdroj], , r. 2, č. 14, 27. října 2005, str. 3
- ↑ a b SDH Ploukonice, historie
- ↑ Senátor s mladými hasiči v Ploukonicích Archivováno 21. 10. 2007 na Wayback Machine., Turnovský a Semilský deník, 2. 7. 2007, web PhDr. Jaromír Jermář
- ↑ SDH Ploukonice – Břehy, Historie SDH Břehy
Externí odkazy
editovat
Encyklopedické heslo Plavkonice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ploukonice na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Všeň na webu ČÚZK
