Pavel z Krnova

biskup

Pavel z Krnova (také Paul von Harrach) [1] (* pravděpodobně v Krnově, † 23.31. červenec 1377,[2] Freising nebo Rakousko[3] ) byl v letech 1352 – 1359 biskupem v Gurku a od roku 1359 do 1377 biskupem ve Freisingu.

Pavel z Krnova
Pavel z Krnova na obraze v chodbě biskupské rezidence Freising
Pavel z Krnova na obraze v chodbě biskupské rezidence Freising
Narození2. tisíciletí
Krnov
Úmrtí23. července 1377 nebo 31. července 1377
Freising
Povoláníbiskup
Nábož. vyznáníkatolická církev
RodHarrachové
Funkcediecézní biskup (od 1351)
diecézní biskup (od 1359)
katolický biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Heraldický štít Pavla z Krnova, v knížecí chodbě biskupské rezidence ve Freisingu

ŽivotopisEditovat

Informace o původu biskupa Pavla jsou v literatuře protichůdné. Podle některých zdrojů pocházel z česko-rakouské šlechtické rodiny Harrachů a jeho rodiči byli Theoderich von Harrach, syn Přibyslava z Harrachu[4] a jeho první manželka Kunhuta, jejíž původ není znám.[5] Podle jiných údajů pocházel ze slezské rytířské rodiny, která pocházela z oblasti Krnova. Podle těchto informací byl Pavlovým otcem Petr z Krnova a Lobenštejna[2] a měl syny Bota, Mikuláše a Otta. Byl příznivcem minoritského řádu v Krnově, hradil a pomáhal organizovat řádovou provinční kapitulu v blízké Opavě v roce 1347.[2]

Pavel z Krnova byl jako kaplan na dvoře české královny Anny Falcké titulován iuris peritus, studoval tedy pravděpodobně práva.[2] Od roku 1350 byl vyslancem uherského krále Ludvíka I. Velikého u papeže Klementa VI. v Avignonu. Tato protekce mu údajně zajistila v roce 1351 místo kanovníka v Ostřihomi a arcijáhna v Nitře. Stal se dále kanovníkem ve Vratislavi, farářem v Reisbachu poblíž Řezna a proboštem v Höglwörthu v Horním Bavorsku. Od 22. května 1351 se připomíná s titulem magistr, pravděpodobně tedy dokončil univerzitní studia.

Po smrti gurského biskupa Ulricha II. von Wildhaus v roce 1351 vyvstaly spory mezi papežem a salcburským arcibiskupem Ortolfem z Weissenecku. Z podnětu uherského krále Ludvíka I. Velikého papež Klement VI. jmenoval biskupem v korutanském Gurku 24. října 1351 Pavla z Krnova poté, co si úřad zaplatil.

Biskupu Pavlovi byly svěřeny důležité papežské diplomatické mise. Mimo jiné byl vyslán ukončit spor mezi markrabětem Janem Jindřichem a rakouským vévodou Albrechtem II. Moudrým jako nuncius apoštolské stolice. Společně s rakouským vévodou Rudolfem IV. Habsburským zprostředkoval vyjednávání ve sporu mezi Ludvíkem V. Braniborským a papežem Inocencem VI. Biskupství v Gurku zanechal zadlužené.[6]

Na základě přímluvy císaře Karla IV. se v roce 1359 Pavel přesunul do Freisingu.[2] Vyjednával o navrácení panství přivlastněného místním klášterem, tento spor řešil s papeži a rakouskými vévody. Z důvodu vysokého zadlužení panství postoupil podíl na mýtném mostu v Mnichově. V roce 1365 posvětil nejstarší farní kostel sv. Petra v Mnichově a v roce 1370 klášterní kostel v Ettalu. Po 18 letech vlády zemřel 31. července 1377. Jeho místo smrti a pohřbu je také protichůdné. Zemřel buď ve Freisingu, nebo v Rakousku a jeho tělo bylo pohřbeno buď ve freisinské katedrále, nebo v kartuziánském klášteře Gaming.

OdkazyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul von Jägerndorf na německé Wikipedii.

ReferenceEditovat

  1. Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels vom herren und Ritterstande., Band IV., Wien 1800, s. 147 online
  2. a b c d e Ke středověké historii kláštera minoritů v Krnově | Fresky Krnov. www.fresky.cz [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné online. (česky) 
  3. Manfred Heim v: Neue deutsche Biographie 20, 2001, s. 107; Erwin Gatz: Die Bischöfe des heiligen römisches Reich 1198-1448, 2001, s.200
  4. Sohn des Przibislaus
  5. Genealogie
  6. Jakob Obersteiner: Die Bischöfe von Gurk. 1072–1822, Klagenfurt 1969, s. 168

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Erwin Gatz: Paul von Jägerndorf . In: Erwin Gatz (ed.): Die Bischöfe der deutschsprachigen Länder., Band IV. Die Bischöfe des heiligen römisches Reich 1198-1448. Duncker & Humblot, Berlín 2001, ISBN 3-428-10303-3, s. 200.
  • Manfred Heim: Paul von Jägerndorf, in: Neue deutsche Biographie Berlin 20, 2001, 3-428-00201-6,, s. 107 online
  • Jakob Obersteiner: Die Bischöfe von Gurk. 1072–1822. Verlag des Geschichtsvereins für Kärnten, Klagenfurt 1969, s. 155–163, 168. (= ISSN 0067-0642

Externí odkazyEditovat