Wikipedie

Pavel z Krnova

rakouský kníže-biskup

Pavel z Krnova (také Paul von Harrach, [1] * pravděpodobně v Krnově, † mezi 23. – 31. červencem 1377,[2] Freising nebo jinde na území Rakouska[3]) byl v letech 1352 – 1359 knížetem-biskupem v Gurku a od roku 1359 do 1377 biskupem ve Freisingu.

Pavel z Krnova
Pavel z Krnova na obraze v chodbě biskupské rezidence Freising
Pavel z Krnova na obraze v chodbě biskupské rezidence Freising
Narození2. tisíciletí
Krnov
Úmrtí23. července 1377 nebo 31. července 1377
Freising
Povoláníkatolický kněz a katolický biskup
Nábož. vyznáníkatolická církev
RodHarrachové
PříbuzníOldřich z Harrachu (sourozenec)
Funkcediecézní biskup (od 1351)
diecézní biskup (od 1359)
biskup
biskup elekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Heraldický štít Pavla z Krnova, v knížecí chodbě biskupské rezidence ve Freisingu

Životopis editovat

Informace o původu biskupa Pavla jsou v literatuře protichůdné. Podle některých zdrojů pocházel z česko-rakouské šlechtické rodiny Harrachů a jeho rodiči byli Theoderich z Harrachu, syn Přibyslava z Harrachu[4] a jeho první manželka Kunhuta, jejíž původ není znám.[5] Podle jiných údajů pocházel ze slezské rytířské rodiny, která pocházela z oblasti Krnova. Podle tohoto zdroje byl Pavlovým otcem Petr z Krnova a Lobenštejna[2] (měl syny Bota, Mikuláše a Otta). Byl příznivcem minoritského řádu v Krnově, hradil a pomáhal organizovat řádovou provinční kapitulu v blízké Opavě v roce 1347.[2]

Pavel z Krnova byl jako kaplan na dvoře české královny Anny Falcké titulován iuris peritus, studoval tedy pravděpodobně práva.[2] Od roku 1350 byl vyslancem uherského krále Ludvíka I. Velikého u papeže Klementa VI. v Avignonu. Tato protekce mu údajně zajistila v roce 1351 místo kanovníka v Ostřihomi a arcijáhna v Nitře. Stal se také kanovníkem ve Vratislavi, farářem v Reisbachu poblíž Řezna a proboštem v Höglwörthu v Horním Bavorsku. Od 22. května 1351 se připomíná s titulem magistr, pravděpodobně tedy dokončil univerzitní studia.

Po smrti gurského biskupa Oldřicha II. z Wildhausu v roce 1351 vyvstaly spory mezi papežem a salcburským arcibiskupem Ortolfem z Weissenecku. Z podnětu uherského krále Ludvíka I. Velikého jmenoval papež Klement VI. Pavla z Krnova biskupem v korutanském Gurku 24. října 1351 poté, co si úřad zaplatil.

Biskupu Pavlovi byly svěřeny důležité papežské diplomatické mise. Mimo jiné byl vyslán ukončit spor mezi markrabětem Janem Jindřichem a rakouským vévodou Albrechtem II. Moudrým jako nuncius apoštolské stolice. Společně s rakouským vévodou Rudolfem IV. zprostředkoval vyjednávání ve sporu mezi Ludvíkem V. Braniborským a papežem Inocencem VI. Biskupství v Gurku zanechal zadlužené.[6]

Na základě přímluvy císaře Karla IV. se v roce 1359 Pavel přesunul do Freisingu.[2] Vyjednával o navrácení panství přivlastněného místním klášterem, tento spor řešil s papeži a rakouskými vévody. Z důvodu vysokého zadlužení panství postoupil podíl na mýtném mostu v Mnichově. V roce 1365 posvětil nejstarší farní kostel sv. Petra v Mnichově a v roce 1370 klášterní kostel v Ettalu.

Kníže-biskup Pavel z Krnova zemřel 31. července 1377 po 18 letech vlády. Také údaje o místě jeho úmrtí a pohřbu jsou protichůdné. Zemřel buď ve Freisingu, nebo jinde v Rakousku a jeho tělo bylo pohřbeno buď ve freisinské katedrále Panny Marie a svatého Korbiniána, nebo v Gaminské kartouze.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul von Jägerndorf na německé Wikipedii.

  1. ↑ Franz Karl Wissgrill: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels vom herren und Ritterstande., Band IV., Wien 1800, s. 147 online
  2. ↑ a b c d e Ke středověké historii kláštera minoritů v Krnově | Fresky Krnov. www.fresky.cz [online]. [cit. 2020-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-25. 
  3. ↑ Manfred Heim v: Neue deutsche Biographie 20, 2001, s. 107; Erwin Gatz: Die Bischöfe des heiligen römisches Reich 1198-1448, 2001, s.200
  4. ↑ Sohn des Przibislaus
  5. ↑ Genealogie
  6. ↑ Jakob Obersteiner: Die Bischöfe von Gurk. 1072–1822, Klagenfurt 1969, s. 168

Literatura editovat

  • Erwin Gatz: Paul von Jägerndorf . In: Erwin Gatz (ed.): Die Bischöfe der deutschsprachigen Länder., Band IV. Die Bischöfe des heiligen römisches Reich 1198–1448. Duncker & Humblot, Berlín 2001, ISBN 3-428-10303-3, s. 200.
  • Manfred Heim: Paul von Jägerndorf, in: Neue deutsche Biographie Berlin 20, 2001, ISBN 3-428-00201-6, s. 107 online
  • Jakob Obersteiner: Die Bischöfe von Gurk. 1072–1822. Verlag des Geschichtsvereins für Kärnten, Klagenfurt 1969, s. 155–163, 168 ISSN 0067-0642
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_z_Krnova&oldid=22914690“