Wikipedie

Patience Wright

americká sochařka voskových figur (1725–1786)

Patience Wright (1725 New York – 23. března 1786 Londýn) byla sochařka voskových figurín a první uznávaná sochařka amerického původu.[1]

Patience Wright
Narození1725
Oyster Bay, New York
USAUSA USA
Úmrtí23. března 1786 (ve věku 60–61 let)
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Příčina úmrtísmrt pádem
Povolánísochařka a umělkyně
RodičePatience Lovell
DětiPhoebe Hoppner
PříbuzníHenry Parkyns Hoppner, Lascelles Hoppner a Belgrave Hoppner (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

 
Busta Benjamina Franklina od Patience Wright

Patience Lovell se narodila v Oyster Bay v New Yorku do farmářské rodiny Kvakerů. Když byly Patience čtyři roky, rodina se přestěhovala do Bordentownu v New Jersey.[2] V 16 letech opustila rodný dům a odešla do Filadelfie, kde se v roce 1748 provdala za Josepha Wrighta, který byl o mnoho let starší. Často bavila sebe i své děti modelováním tváří z tmelu, chlebového těsta a vosku.

Když její manžel v roce 1769 zemřel, byla těhotná se čtvrtým dítětem a hledala způsob, jak uživit rodinu. Ve spolupráci se svou sestrou Rachel Wellsovou, která v té době byla také vdovou, proměnila svůj koníček v zaměstnání na plný úvazek.[3] Sestry založily obchod s galerií portrétů z tónovaného vosku, což byla populární forma umění v koloniální Americe, a za vstup vybíraly vstupné.[4] V roce 1770 se staly natolik úspěšnými, že si otevřely dům voskových figurín v New Yorku a svou práci vystavovaly i ve Filadelfii a Charlestonu.[1] Doktor Solomon Drowne ve svých časopisech psal i o návštěvě výstavy voskových figurín.[3]

Sochy Patience Wright byly postavy nebo poprsí v životní velikosti se skutečným oblečením a očima ze skla. Byly modelovány podle žijících osob a byly považovány za velmi přesné.[4] Sochy byly často součástí živých obrazů, které zobrazovaly činnost, kterou se skutečná portrétovaná osoba zabývala.[1]

Poté, co bylo mnoho jejích soch zničeno při požáru v červnu 1771, se Wrightová přestěhovala do Londýna.[1][3] Sestra Benjamina Franklina, Jane Mecom, pomohla Patience Wrightové vstoupit do londýnské společnosti.[2] Ta se usadila na West Endu a pořádala oblíbené přehlídky historických tablo a voskových figurín celebrit. Byla poctěna pozváním vytvořit voskový portrét krále Jiřího III. a dalších členů britské královské rodiny včetně vysoké šlechty.[1] Ačkoli je dokumentováno nejméně 55 jejích soch, dochovala se pouze její socha Williama Pitta, hraběte z Chathamu.[5]

 
Voskový portrét Williama Pitta, hraběte z Chathamu, Patience Lovell Wright, 1779

Popularita editovat

Patience Wrightová se v londýnské společnosti proslavila svými rustikálními americkými způsoby, které byly zdrojem fascinace i skandálu. Nosila dřevěné boty, líbala na pozdrav příslušníky obou pohlaví a všech tříd a becně se neřídila současnými pravidly očekávanými od někoho z její třídy nebo jejího pohlaví.[2] Tvrdilo se, že dokonce nazývala krále a královnu křestními jmény, což bylo nehorázné porušení dvorské etikety.[1] Její pověst vedla k přezdívce „The Promethean Modeler“ (narážka na poloboha Prométhea, zejména na jeho vzpouru proti bohům, kreativitu a inovativnost.) a v Londýně 18. století jí získala proslulost.[2] Wrightové se podařilo nesmiřitelně urazit manželku druhého amerického prezidenta Johna Adamse paní Abigail Adams svou přílišnou familiérností a nedostatkem skromnosti ohledně jejích schopností. Adamsová poslala domů pohrdavý dopis popisující jejich setkání a popsala ji jako „královnu děvek“.[1]

Špionka americké revoluce editovat

Wrightová údajně pracovala jako špión během americké revoluce a posílala informace zpět do kolonií ukryté uvnitř svých voskových figurín.[2] Přesnost této legendy byla zpochybněna.[6][4] Je známo, že si během války dopisovala s Benjaminem Franklinem, posílala dopisy informující o zdravotním stavu jeho nemanželského syna Williama a hájila válečné zajatce.[7][8][9] Psala také dopisy Johnu Dickinsonovi s popisem příprav britské armády v Anglii.[4]

Nakonec upadla do nepřízně u dvora, především pro svou otevřenou podporu Američanů v koloniální válce, zvláště poté, co údajně nadávala králi a královně po bitvách v Lexingtonu a Concordu.[2] Byla otevřeným patriotem a založila fond na podporu amerických válečných zajatců držených v Británii.[9] Skupina proamerických aktivistů, včetně lorda George Gordona, Benjamina Westa a Anthonyho Pasquina, se scházela v její londnské dílně k diskusím na toto téma.[10][11]

V roce 1780 se Wrightová přestěhovala do Paříže, kde vytvořila bustu Benjamina Franklina.[1]

Po válce a smrt editovat

Do Anglie se vrátila v roce 1782 a usadila se se svou dcerou Phoebe a jejím zetěm, malířem Johnem Hoppnerem v jejich domě na Charles Street na St. James's Square.[1][12] V roce 1785 se rozhodla vrátit do New Jersey. Během příprav na cestu však nešťastně upadla a zlomila si nohu. Zemřela o týden později, 23. března 1786. Její sestra Rachel se pokusila získat finanční pomoc na úhradu nákladů na pohřeb, a to jak od prominentních amerických občanů, tak od kontinentálního kongresu, ale bez úspěchu. Patience Wrightová byla pohřbena v Londýně. Její hrob je na hřbitově St John’s Wood v Londýně.[2]

Ačkoli Wrightová získala souhlas George Washingtona, aby jí seděl na portrétování, zemřela dřív, než mohla sochu vytvořit.[1] Podobná žádost zaslaná Thomasovi Jeffersonovi zůstala bez odpovědi.[2]

Dílo editovat

Patience pomocí tělesného tepla udržovala vosk na teplotě nutné pro jeho tvarování tím, že rozpracovaný portrét vkládala pod zástěru, což bylo diváky skandalizováno a dokonce bylo parodováno v novinových karikaturách.[13] Vosk jako médium samo o sobě byl formou „nízkého umění“ a byl považován za podřadný ve srovnání s bronzem či kamenem.[14]

 
Satirická novinová karikatura Patience Wrightové

Možná používala tuto veřejnou produkci vytváření svých soch jako způsob, jak přivést diváky do své dílny a vtipně využít novináře k získání publicity.[1]

Křehkost jejího média znamená, že se dochovalo jen málo jejích prací.[4] Postava Williama Pitta, dokončená po jeho smrti, stále stojí ve Westminsterském opatství.[15] Je jí přisuzován basreliéfový profil admirála Richarda Howea ve sbírce newarského muzea.[1]

Wrightová kromě sochy premiéra Williama Pitta vytvořila také sochu Lorda Lytteltona, Thomase Penna, syna Williama Penna a Charlese Jamese Foxe. Mezi její patrony patřili Benjamin Franklin, Deborah Sampson, anglický král a královna a William Pitt.[1]

Odkaz editovat

Syn Patience Wrightové Joseph Wright (1756–1793) byl známý portrétista, který navrhl americký Liberty Cap Cent. Její dcera Phoebe se provdala za britského malíře Johna Hoppnera; jejich syn Henry Parkyns Hoppner se stal důstojníkem královského námořnictva a arktickým průzkumníkem.

Její domov na 100 Farnsworth Avenue v Bordentownu v New Jersey stále stojí.[16][17]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Patience Wright na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m RUBINSTEIN, Charlotte Streifer. American Women Artists. Boston, MA: G.K. Hall & Co., 1982. Dostupné online. S. 23. 
  2. ↑ a b c d e f g h [1] Archivováno 3. 1. 2014 na Wayback Machine. The Madame Tussaud of the American Colonies Was A Founding Fathers Stalker, Smithsonian.com Weekly Newsletter (29 December 2013)
  3. ↑ a b c GOODFRIEND, JOYCE D. New York City in 1772: The Journal of Solomon Drowne, Junior. New York History. 2001, roč. 82, čís. 1, s. 25–52. JSTOR 42677751. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e BULLION, J. L. Review of Patience Wright: American Artist and Spy in George III's London. The William and Mary Quarterly. 1978, roč. 35, čís. 3, s. 584–586. DOI 10.2307/1921677. JSTOR 1921677. (anglicky) 
  5. ↑ KATHLEEN, Dabbs, Julia. Life stories of women artists, 1550-1800 : an anthology. Farnham, England: [s.n.], 2009. ISBN 9780754654315. OCLC 317824669 S. 422. 
  6. ↑ Encyclopedia Britannica. Patience Wright | American artist. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SLETCHER, Michael. Domesticity: The Human Side of Benjamin Franklin. OAH Magazine of History. 2006, roč. 20, čís. 2, s. 47–52. DOI 10.1093/maghis/20.2.47. JSTOR 25162034. (anglicky) 
  8. ↑ BAETJER, Katharine. Benjamin Franklin's Daughter. Metropolitan Museum Journal. 2003, roč. 38, s. 169–11. DOI 10.2307/1513106. JSTOR 1513106. S2CID 191370507. (anglicky) 
  9. ↑ a b DAVIS, Robert S. A Georgian and a New Country: Ebenezer Platt's Imprisonment in Newgate for Treason in "The Year of the Hangman," 1777. The Georgia Historical Quarterly. 2000, roč. 84, čís. 1, s. 106–115. JSTOR 40584229. (anglicky) 
  10. ↑ MCCALMAN, Iain. Mad Lord George and Madame La Motte: Riot and Sexuality in the Genesis of Burke's Reflections on the Revolution in France. Journal of British Studies. 1996, roč. 35, čís. 3, s. 343–367. DOI 10.1086/386111. JSTOR 175918. (anglicky) 
  11. ↑ PALUMBO, Anne Cannon. Averting "Present CommotionsPenn's Treaty". American Art. 1995, roč. 9, čís. 3, s. 29–55. DOI 10.1086/424251. JSTOR 3109206. S2CID 153489437. (anglicky) 
  12. ↑ BAETJER, Katharine. British Portraits: In the Metropolitan Museum of Art. The Metropolitan Museum of Art Bulletin. 1999, roč. 57, čís. 1, s. 1–72. DOI 10.2307/3258857. JSTOR 3258857. (anglicky) 
  13. ↑ WALSH, Megan. Review of Shaping the Body Politic: Art and Political Formation in Early America. Journal of the Early Republic. 2012, roč. 32, čís. 3, s. 512–515. DOI 10.1353/jer.2012.0051. JSTOR 23315169. S2CID 144490756. (anglicky) 
  14. ↑ BJELAJAC, David. Confessions of a Survey Writer. American Art. 2002, roč. 16, čís. 2, s. 7–10. DOI 10.1086/444662. JSTOR 3109380. S2CID 191563309. (anglicky) 
  15. ↑ New Collaboration to Reveal Secrets of Nelson and Pitt Effigies [online]. May 2017 [cit. 2017-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Local Events, Restaurants & Shopping: Bordentown, NJ: Downtown Bordentown Association [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Wright House Historical Marker [online]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • Burstyn, Joan N. Past and Promise: Lives of New Jersey Women (Syracuse University Press, 1997)
  • Kerber, Linda K. Toward an Intellectual History of Women: Essays (Univ. of North Carolina Press, 1997)
  • Lepore, Jill. Book of Ages: The Life and Opinions of Jane Franklin (Knopf, 2014)
  • Mays, Dorothy. Women In Early America: Struggle, Survival, and Freedom in a New World (ABC-CLIO, 2004)
  • Sellers, Charles Coleman. Patience Wright: American Artist and Spy in George III's London (Wesleyan University Press, 1976)
  • To George Washington from Patience Lovell Wright (8 December 1783), Founders Online, National Archives
  • To Thomas Jefferson from Patience Wright (14 August 1785), Founders Online, National Archives
  • The Papers of Benjamin Franklin, The American Philosophical Society and Yale University

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Patience_Wright&oldid=23730043“