Wikipedie

Deborah Sampson

bojovnice v americké armádě (1760-1827)

Deborah Sampson Gannett (17. prosince 1760, Plympton, Massachusetts – 29. dubna 1827, Sharon), Massachusetts) známá jako Deborah Sampson, byla žena z Massachusetts, která se vydávala za muže aby mohla sloužit v Kontinentální armádě během americké revoluční války.[2] Je jednou z řady žen s dokumentovanými záznamy o vojenských bojových zkušenostech v této válce.[3] Sloužila 17 měsíců v armádě pod jménem „Robert Shirtliff“ (v různých zdrojích se také uvádí jako Shirtliffe a Shurtleff)[4][5] z Uxbridge, Massachusetts. Byla zraněna v roce 1782 a byla čestně propuštěna ve West Pointu v New Yorku v roce 1783.

Deborah Gannett
Rytina Deborah Sampson, Voják americké revoluční války
Rytina Deborah Sampson, Voják americké revoluční války
Rodné jménoDeborah Sampson Gannett
Narození17. prosince 1760
Plympton, Massachusetts
Úmrtí29. dubna 1827 (ve věku 66 let)
Sharon, Massachusetts
Národnostamerická
Povoláníučitelka, tkadlena,vojačka, lektorka, farmářka
RodičeJonathan Samson a Deborah Bradford
Manžel(ka)Benjamin Gannett
Děti3 děti, Earl, Mary, Patience Sampson
PříbuzníHarriet Gilbert[1] (vnučka)
Známá jakovojákyně 4. Massachusettského regimentu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Deborah Sampson se narodila 17. prosince 1760 v Plymptonu ve státě Massachusetts do rodiny se skromnými prostředky. Její otec se jmenoval Jonathan Sampson (nebo Samson) a její matka se jmenovala Deborah Bradford.[6] Její sourozenci byli Jonathan (nar. 1753), Elisha (nar. 1755), Hannah (nar. 1756), Ephraim (nar. 1759), Nehemiah (nar. 1764) a Sylvia (nar. 1766).[6] Její matka byla pravnučkou Williama Bradforda, guvernéra kolonie Plymouthu.[7] V její rodině byli i další cestující na lodi Mayflower.[6]

Jako dítětí jí řekli, že její otec s největší pravděpodobností zmizel na moři, ale důkazy naznačují, že ve skutečnosti opustil rodinu a přestěhoval se do Lincoln County v Maine.[6] Tam se oženil, měl dvě nebo více dětí a vrátil se do Plymptonu v roce 1794, kde se věnoval obchodu s realitami.[6] V roce 1770 byl někdo v Maine jménem Jonathan Sampson obviněn z vraždy, ale není jisté, zda tato osoba byla jejím otcem, protože neexistují žádné záznamy obsahující biografické údaje o obžalovaném v této kauze.[6]

Když její otec opustil rodinu, matka nebyla schopná uživit děti a umístila je do domácností přátel a příbuzných, což byl běžný postup v Nové Anglii 18. století.[6] Deborah byla umístěna do rodiny příbuzných z matčiny strany. Když její matka krátce nato zemřela, byla Deborah poslána k vdově po reverendu Petru Thatcherovi Mary Prince Thatcherové (1688–1771), které bylo tehdy osmdesát. Historici se domnívají, že Deborah se naučila číst, když žila s vdovou Thatcherovou. Ta možná chtěla, aby jí dívka četla z Bible.

Po smrti vdovy byla dívka poslána žít s rodinou Jeremiaha Thomase v Middleborough, kde v letech 1770 až 1778. pracovala jako služebná bez platu ( osoba je zaměstnána bez platu po určitý počet let. Smlouva je v angl. nazývaná indentured servitude). Bylo s ní zacházeno dobře, přesto nechodila do školy jako Thomasovy děti, neboť Thomas nebyl zastáncem vzdělávání žen. Deborah však dokázala překonat Thomasův odpor k vzdělání pro ženy, učila se od jeho synů, se kterými sdílela jejich školní práce. Dokázala se zřejmě rychle učit, neboť když jí v 18 letech skončila doba služby, živila se během léta 1779 a 1780 jako učitelka a v zimě pracovala jako tkadlena. Byla vysoce kvalifikovaná a pracovala pro Sproat Tavern i pro rodiny Bourne, Morton a Leonard.[6]

Deborah byla také manuálně zručná. Pletla košíky a zvládla i jednodušší truhlařinu, jako stoličky či sáňky. Zkušenosti měla také s výrobou drobných předmětů ze dřeva, např. cívky na nitě, které prodávala od dveří ke dveřím.

Fyzický vzhled editovat

Deborah byla přibližně 5 stop 9 palců vysoká,[6] ve srovnání s průměrnou výškou žen té doby, která byla asi 5 stop, a průměrnou výškou muže, která byla 5 stop 6 palců[8] až 5 stop 8 palců.[9] Její životopisec Hermann Mann, který ji osobně znal mnoho let, naznačoval, že není hubená, a v roce 1797 napsal, že „její pas by se koketě nemusel líbit.“ [10] Rovněž uvedl, že její prsa byla velmi malá a ona si je ovazovala lněným hadříkem, aby je mohla pod uniformou skrýt. Mann napsal, že „rysy jejího obličeje jsou pravidelné; ale ne takové, aby mohla být označena za krásnou“[10]

Sousedka, která znala Deborah v pozdějších letech, uvedla , že je „osobou jasných rysů“.[10] Její vzhled – vysoká, širokých ramen, silná a nijak jemně ženská – přispěl k jejímu úspěchu při předstírání, že je muž.[6][7]

Služba v armádě editovat

Na začátku roku 1782 si Deborah obstarala mužské šaty a připojila se k jednotce armády v Middleboroughu v Massachusetts pod jménem Timothy Thayer.[11] Z pozdějších dotazů u velitele roty vyplynulo, že Deborah místní lidé znali v době kdy vstoupila do armády. Po odhalení jejího podvodu vrátila část peněz jež dostala od armády a které neutratila alejink ji armáda za její podvod nepotrestala.[12] Když se Baptistická církev dozvěděla o jejím počínání, vyloučila ji. V praxi to znamenalo, členové církve se s ní nesměli stýkat, dokud se neomluvila a nepožádala o odpuštění.[13]

V květnu 1782 Deborah narukovala znovu, tentokrát do Bellinghamu v Massachusetts pod jménem „Robert Shirtliff“ (v některých pramenech se také píše jako „Shirtliffe“ nebo „Shurtleff“). Přidala se k lehké pěchotě 4. Massachusettského pluku[14] pod velením kapitána George Webba (1740–1825). Tato jednotka, skládající se z 50 až 60 mužů, byla nejprve ubytována v Bellinghamu v Massachusetts a později se spojila ve Worcesteru se zbytkem pluku, kterému velel plukovník William Shepard. Lehké pěší roty byly elitní jednotky, pro které byli vybírání vysocí muži silnější než průměr.[15] Jejich úkolem bylo zajistit postupující pluky, jejich křídla i zadní voj a vpředu provádět průzkum. Protože se připojila k elitní jednotce, měl její převlek větší šanci uspět, nikdo pravděpodobně nehledal ženu mezi vojáky, kteří byli speciálně vybíráni pro svou výšku a vynikající fyzické schopnosti.[6]

Zúčastnila se několika potyček. Během své první bitvy, 3. července 1782 u Tarrytownu v New Yorku, byla zasažena dvěma střelami do stehna a měla ránu na hlavě. Prosila spolubojovníky, aby ji neodvezli k lékaři ze strachu, že bude odhaleno její pohlaví, ale jeden z vojáků jí posadil na koně a odvezl do nemocnice. Lékař jí ošetřil poranění hlavy, ale ona opustila nemocnici dříve než se mohl věnovat její noze. Sama odstranila jednu z kulek kapesním nožem a šicí jehlou, ale druhá kulka byla příliš hluboko, aby na ní dosáhla. Zůstala jí v noze po celý život a její noha se nikdy zcela nezhojila.[16] Dne 1. dubna 1783 byla převelena a sedm měsíců sloužila jako číšník generála Johna Patersona.

Válka byla považována za ukončenou po bitvě u Yorktownu, ale protože neexistovala žádná oficiální mírová smlouva, Kontinentální armáda nebyla rozpuštěna. Dne 24. června prezident Kongresu nařídil Washingtonovi, aby poslal do Filadelfie kontingent vojáků pod velením generála Patersona. Měli za úkol potlačit povstání amerických vojáků protestujících proti průtahům při vyplácení jejich žoldu a propouštění z armády. Deborah v létě 1783 ve Filadelfii onemocněla a staral se o ní doktor Barnabas Binney (1751–1787). Svlékl jí uniformu aby ji mohl ošetřit a objevil její ovázaná prsa. Neprozradil Deborah armádním úřadům, vzal ji do svého domu, kde se o ni starala jeho manželka, dcery a zdravotní sestra.

V září 1783, po podpisu Pařížské smlouvy, bylo datum 3. listopad stanoveno jako datum rozpuštění armády. Doktor Binney požádal Deborah o doručení zprávy generálu Patersonovi o odhalení jejího pohlaví. V ostatních případech byly ženy, které předstíraly, že jsou muži, aby mohly sloužit v armádě pokárány, ale Paterson jí dal propustil s několika radami a dal jí dostatek peněz na cestu domů. Byla čestně propuštěna ve West Pointu v New Yorku, 25. října 1783, po roce a půl služby.[5]

Oficiální záznam služby Deborah Sampson Gannetové jako „Roberta Shirtliffa“ od 20. května 1782 do 25. října 1783 je v seznamu „Massachusetts Soldiers and Sailors of the Revolutionary War“ svazek 14 s. 164.[17]

Sňatek editovat

Deborah Sampson se 7. dubna 1785 provdala ve Stoughtonu v Massachusetts za Benjamina Gannetta (1757–1827), farmáře ze Sharon, Massachusetts. Měli tři děti: Earl (nar. 1786), Mary (nar. 1788), a Patience (nar. 1790). Přijali také sirotka Susanna Baker Shepardovu. Hospodařili na půdě, která byla po generace v Gannettově rodině; jejich farma byla malá a půda nebyla příliš úrodná.

V lednu 1792 Deborah požádala zákonodárce státu Massachusetts o žold, který armáda jako ženě zadržela. Zákonodárce její žádosti vyhověl a guvernér John Hancock ji podepsal. bylo jí přiznáno 34 liber plus úroky zpět za propuštění z roku 1783.[18] V roce 1797 byl vydán její The Female Review: Life of Deborah Sampson, the Female Soldier in the War of Revolution od Hermana Manna.

V roce 1802 začala Sampsonová přednášet o své válečné službě. Poté, co vychvalovala ctnosti tradičních rolí žen, odešla z jeviště a vrátila se oblečená ve své armádní uniformě. Poté přistoupila k provedení komplikovaného a fyzicky namáhavého vojenského cvičení.[5] Vystupovala jak jednak pro vydělané peníze a také jako ospravedlnění svého předstírání že je muž. Ale ani tak nebyla schopna zaplatit všechny své výdaje. Často si musela půjčovat peníze od své rodiny a od svého přítele Paula Revereho. Revere také jejím jménem psal dopisy vládním činitelům se žádostí, aby jí byl přiznán důchod za její vojenskou službu a válečné zranění.

V roce 1804 napsal Revere žádost o důchod jménem Sampsonové americkému zástupci Williamovi Eustisovi z Massachusetts´. Vznikl problém, vojenský důchod pro ženu nebyl nikdy požadován. Revere napsal: „Zkoumal jsem její situaci a povahu, opustila mužský zvyk a uniformu vojáků; pro slušnější oblečení jejího vlastního pohlaví ... lidskost a spravedlnost mě zavazují říci, že každý člověk se kterým jsem o ní hovořil, a není jich málo, mluvil o ní jako o talentované ženě s dobrými mravy, svědomité manželce a milující matce.“[19] Dne 11. března 1805 Kongres schválil její nárok a zapsal Deborah na seznam válečných invalidů s důchodem čtyř dolarů za měsíc.

22. února 1806 Deborah ještě jednou napsala Revereovi žádost o půjčku ve výši deseti dolarů: „Moje vlastní indispozice a mí synové mě přiměli znovu požádat o vaši dobrotu v náš prospěch, i když s vděčností přiznám, že to ve mně vzbuzujete něžný pocit. Červenám se při pomyšlení na to, že dostanu devadesát a devět vytáček – moje situace přesto vyžaduje, abych se zeptala.“ Poslal deset dolarů.

V roce 1809 poslala do Kongresu další petici se žádostí, aby její důchod jako propuštěného vojáka byl upraven tak, aby začínal jejím propuštěním v roce 1783. Kdyby byla její petice schválena, byla by jí přiznána zpětná platba 960 USD (48 USD ročně po dobu 20 let) – přibližně 13 800 $ v roce 2016). Její petice byla původně zamítnuta, ale když se v roce 1816 znovu dostala před Kongres, byla jí schválena částka 76,80 $ ročně (asi 1 100 $ v roce 2016). S touto částkou dokázala splatit všechny své půjčky a vylepšit rodinnou farmu.

Zemřela na epidemii žluté zimnice ve věku 66 let 29. dubna 1827[20] a byla pohřbena na hřbitově Rock Ridge v Sharonu v Massachusetts.[21]

 
Socha Deborah Sampsonové před veřejnou knihovnou ve městě Sharon

Závěr života editovat

V lednu 1792 Sampson požádal zákonodárce státu Massachusetts o výplatu, kterou jí armáda zatajila, protože byla žena. Zákonodárce její petici vyhověl a guvernér John Hancock ji podepsal. Zákonodárce jí přiznal 34 liber plus úroky zpět za propuštění z roku 1783. [20] V roce 1797 následoval životopis, The Female Review: Life of Deborah Sampson, the Female Soldier in the War of Revolution od Hermana Manna.

V roce 1802 začala Sampson přednášet o své válečné službě. Poté, co vychvalovala ctnosti tradičních genderových rolí pro ženy, odešla ze scény, aby se vrátila oblečená ve své armádní uniformě, a poté přistoupila k provedení komplikovaného a fyzicky namáhavého vojenského cvičení a obřadu. [4] Vystupovala jak pro výdělek peněz, tak pro ospravedlnění svého zařazení, ale ani s těmito řečnickými závazky nebyla schopna zaplatit všechny své výdaje. Často si musela půjčovat peníze od své rodiny a od svého přítele Paula Revereho. Revere také jejím jménem psala dopisy vládním činitelům se žádostí, aby jí byl přiznán důchod za její vojenskou službu a její zranění.

V roce 1804 napsal Revere jménem Sampsona americkému zástupci Williamovi Eustisovi z Massachusetts. Po ženě nebyl nikdy žádán vojenský důchod. Revere napsal: „Byl jsem nucen prozkoumat její situaci a povahu, protože opustila mužský zvyk a uniformu vojáků; pro slušnější oblečení jejího vlastního pohlaví ... lidskost a spravedlnost mě zavazují říci, že každý člověk se kterým jsem o ní hovořil, a není to málo, hovořil o ní jako o ženě s krásným talentem, dobrými mravy, svědomitou manželkou a milujícím rodičem. “[21] 11. března 1805 Kongres schválil požádal a umístil Sampsona na Invalidní penzijní lístek Massachusetts ve výši čtyř dolarů za měsíc.

22. února 1806 Sampson ještě jednou napsal společnosti Revere a žádal o půjčku ve výši deseti dolarů: „Moje vlastní indispozice a moje syny způsobují, že znovu žádám o vaši dobrotu v náš prospěch, i když s vděčností přiznám, že to vzbuzuje každý něžný pocit. a červenám se při pomyšlení na to, že dostanu devadesát a devět dobrých obratů – moje situace vyžaduje, abych se zeptal na setinu. “ Poslal deset dolarů.

V roce 1809 poslala do Kongresu další petici se žádostí, aby její důchod jako neplatného vojáka byl upraven tak, aby začínal jejím propuštěním v roce 1783. Kdyby byla její petice schválena, byla by jí přiznána zpětná platba 960 USD (48 USD ročně po dobu 20 let) – přibližně 13 800 $ v roce 2016). Její petice byla původně zamítnuta, ale když se v roce 1816 znovu dostala před Kongres, byla schválena odměna 76,80 $ ročně (asi 1 100 $ v roce 2016). S touto částkou dokázala splatit všechny své půjčky a vylepšit rodinnou farmu.

 
Deborah Sampson Gannett House

Sampsonová zemřela na žlutou zimnici ve věku 66 let 29. dubna 1827[20] a byla pohřbena na hřbitově Rock Ridge v Sharonu v Massachusetts.[21]

Památníky editovat

Město Sharon jí postavilo sochu před veřejnou knihovnou, pojmenoval park Deborah Sampson a město také opatruje dům „Deborah Sampson Gannett House“, který je v soukromém vlastnictví a není přístupný veřejnosti. Zemědělská půda kolem domu je chráněna, aby nedošlo k žádnému poškození historické usedlosti.

V roce 1906 položilo město Plympton v Massachusetts do městské zeleně kámen s bronzovou plaketou s jejím jménem.[22]

Během druhé světové války byla na její počest pojmenována loď „Liberty Ship SS Deborah Gannett“ (2620). Byla spuštěna na vodu 10. března 1944 a sešrotována v roce 1962..[23] Jak 2000, městská vlajka Plymptonu zahrnuje Sampsonovou jako oficiální hrdinku společenství Massachusetts.

Odkazy v kultuře editovat

  • Portrait of Deborah: A Drama in Three Acts (1959), Charles Emery, premiéra Camden Hills Theatre, Camden, Maine, 19. února 1959.[24]
  • I'm Deborah Sampson: A Soldier of the Revolution (1977) Patricie Clapp, smyšlený popis mládí Deborah a jejích zkušeností v revoluční válce.
  • Sampsonová jako Robert Shurtless, jeden z komiků The Rebel Mess in The American Revolution (1999), autor: Kirk Wood Bromley.[25]
  • Whoopi Goldberg, portrét Sampsonové v „Deborah Sampson: Soldier of the Revolution“ (2003), epizoda 34 Liberty's Kids.
  • Alex Myers, potomek Deborah, publikoval Revolutionary (2014), o jejím životě [26]
  • Historička a novinářka Alison Leigh Cowan předtsvila Sampsonovou v projevu: „Deborah Sampson: Continental Army soldier, v kostele “Saint Paul's Church„, National Historic Site, Vermont, dne 7. července 2016.[27]
  • Meryl Streep jmenovala Sampsonovou ve svém projevu na Demokratickém národním shromáždění roku 2016 spolu s dalšími ženami, které se zapsaly do historie.[28]
  • Její příběh vyprávěný Pagetem Brewsterem byl znovu uveden v premiéře páté sezóny Drunk History, kde Sampsonovou hrála Evan Rachel Wood.[29]

Jiné ženy v americké válce za nezávislost editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Deborah Sampson na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Geni.com.
  2. ↑ HOWAT, Kenna. Mythbusting the Founding Mothers [online]. 2017-07-14 [cit. 2018-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ WEATHERFORD, Doris. American Women's History. [s.l.]: Prentice Hall, 1994. Dostupné online. ISBN 9780671850289. 
  4. ↑ SOLOMON KLASS, Sheila. Soldier's Secret: The Story of Deborah Sampson. New York, NY: Henry Holt and Company, 2009. Dostupné online. ISBN 9780805082005. 
  5. ↑ a b c BRONSKI, Michael. A Queer History of the United States. Boston, MA: Beacon Press, 2011. ISBN 978-0807044650. S. 51. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k YOUNG, Alfred F. Masquerade. New York: Vintage, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0679761853. 
  7. ↑ a b MYRICK, Carolyn E. Roots and Branches, The Extended Family of Gertrude and Rodney Monk. [s.l.]: Carolyn Myrick, 2005. 
  8. ↑ KIRSCHKE, James J. Gouverneur Morris: Author, Statesman, and Man of the World. New York, NY: St. Martin's Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-312-24195-7. S. 285. 
  9. ↑ BASELER, Marilyn C. "Asylum for Mankind": America, 1607–1800. Ithaca, NY: Cornell University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-8014-3481-5. S. 106. 
  10. ↑ a b c MANN, Hermann. The Female Review: Life of Deborah Sampson: The Female Soldier in the War of Revolution. Bedford, MA: Applewood Books, 1916. Dostupné online. ISBN 9781429017220. S. 97. 
  11. ↑ ROOM, Adrian. Dictionary of Pseudonyms: 13,000 Assumed Names and Their Origins, 5th ed.. [s.l.]: McFarland, September 20, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-7864-4373-4. 
  12. ↑ WAYNE, Tiffany K. Women's Rights in the United States: A Comprehensive Review of Issues, Events, and People. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO, LLC, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-61069-214-4. S. 163. 
  13. ↑ MANN, Herman. The Female Review: Or, Life of Deborah Sampson, the Female Soldier in the War of the Revolution. New York, NY: William Abbatt, 1916. Dostupné online. ISBN 9781429017220. S. 21. 
  14. ↑ Deborah Sampson. How She Served as a Soldier in the Revolution—Her Sex Unknown to the Army. [online]. October 8, 1898 [cit. 2013-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ ANDERSON, Dale. Soldiers and Sailors in the American Revolution. Milwaukee, WI: World Almanac Library, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-8368-5929-4. S. 15. 
  16. ↑ COWAN, Alison Leigh. The Woman Who Sneaked Into George Washington's Army. The New York Times. 2019-07-02. Dostupné online [cit. 2019-07-02]. (anglicky) 
  17. ↑ MASSACHUSETTS OFFICE OF THE SECRETARY OF STATE. Massachusetts soldiers and sailors of the revolutionary war. A compilation from the archives [online]. Boston, Wright and Potter Printing Co., State Printers, February 17, 1896. S. 164. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ DEBORAH SAMPSON [online]. [cit. 2017-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-26. (anglicky) 
  19. ↑ REVERE, Paul. Letter to William Eustis [online]. February 20, 1804. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b Vital records of Sharon, Massachusetts, to the year 1850 [online]. Boston, Stanhope Press, F. H. Gilson Company, 1907 [cit. 2018-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ a b FREEMAN, Lucy; BOND, Alma H. America's First Woman Warrior: The Courage of Deborah Sampson. St. Paul, MN: Paragon House, 1992. Dostupné online. S. 128, 206. 
  22. ↑ Self Guided Walking Tour Of The Plympton Village Historic District [online]. [cit. 2017-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-07. (anglicky) 
  23. ↑ Launching and Christening of S.S. Deborah Gannett, Bethlehem-Fairfield Shipyards, Baltimore, Maryland, 04/10/1944 [online]. United States Navy, April 10, 1944 [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ EMERY, Charles. Portrait of Deborah: A Drama in Three Acts. [s.l.]: Samuel French, Inc., 1959. 
  25. ↑ NYC Verse Playwright Bromley to Stage American Revolution, July 4-24 [online]. 1999-07-04 [cit. 2019-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ MYERS, Alex. Revolutionary. [s.l.]: Simon & Schuster, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1451663327. 
  27. ↑ COWAN, Allison L. Deborah Sampson: Continental Army soldier [online]. Mount Vernon, NY: July 7, 2016 [cit. 2018-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ AL-SIBAI, Noor. Transcript of Meryl Streep's DNC Speech Calls For The “Grit And Grace„ That Hillary Clinton Embodies. periodikum??. Dostupné online [cit. 2017-03-11]. (anglicky) 
  29. ↑ MALONE, Michael. Fifth Season of 'Drunk History' Starts on Comedy Central Jan. 23 [online]. Broadcasting & Cable, 28 November 2017 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • Bohrer, Melissa Lukeman. Glory, Passion, and Principle: The Story of Eight Remarkable Women at the Core of the American Revolution. New York: Atria Books, 2003. ISBN 0-743-45330-1 OCLC 52097551
  • Michals, Debra. “Deborah Sampson„. National Women's History Museum. 2015.
  • Klass, Sheila Solomon. Soldier's Secret: The Story of Deborah Sampson. New York: Henry Holt, 2009. ISBN 9780805082005
  • Leonard, Elizabeth D. All the Daring of the Soldier: Women of the Civil War Armies. New York: W.W. Norton & Co, 1999. ISBN 0-393-04712-1 OCLC 40543151
  • McGovern, Ann, and Harold Goodwin. The Secret Soldier: The Story of Deborah Sampson. New York: Scholastic Inc, 1975. ISBN 0-590-32176-5 OCLC 13190829 Intended for juvenile audiences.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Deborah_Sampson&oldid=23093849“