Přemysl Pražák

Narozen 19.3.1908 v Praze, zemřel 27.10.1966 tamtéž. JUDr., knihovník, autor publikací z oboru hudby.

Přemysl Pražák (19. března 1908 Praha27. října 1966 Praha) byl český hudební kritik a publicista.

JUDr. Přemysl Pražák
Narození19. března 1908
Praha nebo Vinohrady
Úmrtí27. října 1966 (ve věku 58 let)
Praha
Místo pohřbeníPraha – Vinohradský hřbitov (50°4′35″ s. š., 14°28′53″ v. d.)
Povoláníknihovník, hudební kritik a publicista
Národnostčeská
StátČeskoslovensko
VzděláníVŠ práva, filosofie, knihovnictví
Alma materUniverzita Karlova Praha
Manžel(ka)Emma Trundová (1914–2000)
DětiRadmila (1945) Bořivoj (1948)
RodičeAlbert Pražák Marie, roz. Pexová
Příbuznísourozenci

MUDr. Jiří Pražák

PHDr. Hana Drábková
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Přemysl Pražák byl nejstarším synem literárního historika Alberta Pražáka. Po absolvování gymnasia v Křemencově ulici v Praze vystudoval na Univerzitě Karlově v Praze práva a současně studoval hru na klavír a hudební teorii. Po roce 1945 ještě vystudoval literární historii a knihovnictví na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po absolvování práv Pražák absolvoval osmnáctiměsíční prezenční vojenskou službu a po ní působil jako právník na Ředitelství pošt krátce v Bratislavě a od roku 1934 v Praze. V roce 1943 se oženil s Emmou, rozenou Trundovou (12. května 1914 Hrušovany u Brna – 30. července 2000 Praha), která si do manželství přivedla dceru Jitku (* 1938) ze svého prvního manželství. S manželkou měl Pražák dvě děti – dceru Radmilu (* 1945) a syna Bořivoje (* 1948). V květnu 1945 byl Českou národní radou pověřen zabráním a prozatímní správou Rudolfina včetně veškerého inventáře, který následně předal vedení Pražské konzervatoře a České filharmonie. Pražák po roce 1945 přešel na Ministerstvo zahraničních věcí, kde vedl odbornou knihovnu. V roce 1958 musel z kádrových důvodů (jako nestraník a kvůli působení svého otce jako předsedy České národní rady v květnu 1945) z ministerstva odejít, a až do konce života pak byl zaměstnán jako knihovník nejprve v Univerzitní knihovně a po reorganizaci knihoven ve Státní knihovně v Praze.

Vedle svého zaměstnání se Pražák od studentských let zajímal o literaturu a hudbu a začal záhy publikovat odborné a populární publikace, zejména o české hudbě a o Bedřichu Smetanovi. Pražákův zájem o Národní divadlo a jeho interprety se mimo jiné projevil redigováním sborníku o tenoristovi Otakaru Mařákovi a následně zorganizováním sbírky, díky které se tento pěvec po svém onemocnění v Americe mohl na sklonku života navrátit do Čech. Podobně byl Pražák redaktorem sborníku věnovaného skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Pražák působil také jako hudební kritik, publikoval v odborných časopisech a v rozhlase. Působil jako referent časopisu Naše doba (1939–1949), pro pražské Národní divadlo psal programy k představením. Od roku 1945 pracoval také jako hudební referent pořadu Československého rozhlasu s názvem Kulturní hlídka. Nějakou dobu též vedl redakci hudebního časopisu Zprávy Bertramky a publikoval v řadě dalších periodik. Po roce 1948 Pražákova činnost ve sdělovacích prostředcích přestávala být z politického a ideového hlediska žádoucí, což vedlo k ukončení jeho působení jako redaktora a kritika. Přes určité překážky ale dále pokračoval v přednáškové a popularizační činnosti, kdy pro veřejnost a pro školní mládež přednášel o osobnostech české a světové hudby. Pražákův odborný zájem, znalost kultury i studium hudby a osobností hudebního světa ústil v napsání a vydání řady publikací s touto tematikou. Na prvním místě stojí čtyřsvazková obsáhlá monografie „Smetanovy zpěvohry“, dále pak monografie „Bedřich Smetana“, vydaná i na Slovensku, monografie „Prodaná nevěsta“, dvoudílná kniha „Osobnosti české hudby“ obsahující portréty hudebníků vydaná na Slovensku, „Malá preludia“ o dětství a mládí velkých skladatelů, „Světoví mistři hudby v naší vlasti“ a další. V Pražákově pozůstalosti zůstaly dva rukopisy, a sice „Dvořákovy zpěvohry“ a kniha s pracovním názvem „… a jako člověk“ zachycující lidskou tvář velkých skladatelů, které již Pražák nestačil do svého předčasného odchodu ze života vydat.

Připomínkou činnosti a díla této osobnosti je Cena Přemysla Pražáka, která je každoročně udělována jako speciální cena v interpretační soutěži Nadace Bohuslava Martinů.

Publikace

editovat
  • Přehled a program politických stran v Československu. Turnov: [s.n.], 1935. 87 s. 
  • Otakar Mařák: sborník statí a vzpomínek. [s.l.]: [s.n.], 1937. 158 s. 
  • Milejší o celé milování. [s.l.]: Museum Králova Dvora, 1941. 108 s. 
  • Neruda o hudbě. [s.l.]: VAPE - Václav Petr, 1941. 31 s. 
  • Smetanovy zpěvohry. [s.l.]: Hudební matice Umělecké besedy, 1948. 
  • Kdo je Ch. Masaryková. [s.l.]: Orbis, 1948. 36 s. 
  • PRAŽÁK, Přemysl; BARTOŠ, Josef; PLAVEC, Josef. J. B. Foerster – Jeho životní pouť a tvorba. [s.l.]: Orbis, 1949. 420 s. 
  • Vítězslava Kaprálová. [s.l.]: Hudební matice Umělecké besedy, 1949. Kapitola 154. 
  • Ludwig van Beethoven. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1957. 20 s. 
  • Světoví mistři hudby v naší vlasti. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1958. 192 s. 
  • Bedřich Smetana: úvod do života a díla. [s.l.]: SNDK 241 s.  (česky 19xx, 1961, 1974; slovensky 1956)
  • Osobnosti českej hudby 1.. [s.l.]: Štátne hudobné vydavateľstvo, 1961. 388 s. 
  • Osobnosti českej hudby 2.. [s.l.]: Štátne hudobné vydavateľstvo, 1962. 334 s. 
  • Smetanova Prodaná nevěsta. [s.l.]: Lidová demokracie, 1962. 329 s. 
  • Jak se kdy koncertovalo. [s.l.]: Státní hudební vydavatelství, 1966. 264 s. 
  • Malá preludia – dětství a mládí slavných skladatelů. [s.l.]: Supraphon, 1969. 366 s. 
  • Malá preludia II – dětství a mládí slavných skladatelů. [s.l.]: Supraphon, 1972. 289 s. 
  • Neruda a Smetana (1940) – Úvod a poznámky ke třem fejetonům Jana Nerudy