Pěnkava jikavec

druh ptáka rodu Fringilla

Pěnkava jikavec (nebo také jíkavec severní či jikavec severní;[2] Fringilla montifringilla) je malý zpěvný pták z čeledi pěnkavovití.

Jak číst taxoboxPěnkava jikavec
alternativní popis obrázku chybí
Pěnkava jikavec - samec ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpěnkavovití (Fringillidae)
Rodpěnkava (Fringilla)
Binomické jméno
Fringilla montifringilla
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

  • Délka těla: 14–17 cm
  • rozpětí křídel: 25–28 cm
  • hmotnost: 22–27 g

Pěnkava jikavec je velká stejně jako její hojnější příbuzná pěnkava obecná. Má štíhlé tělo, poměrně dlouhý ocas a krátký špičatý zobák, který je v zimě slámově žlutý s černou špičkou, v létě černý. Samec ve svatebním šatě má leskle modročernou hlavu, šíji, ramena a pláštík; hrdlo, hruď a malé křídelní krovky jsou rezavohnědé, bez teček; několik tmavých teček je dole na bocích. Břicho a kostřec bílé. Samce lze od samice spolehlivě rozeznat podle souvisle černého zbarvení po stranách hlavy. V prostém šatě je zbarvený podobně jako samice, která má hlavu a hřbet oranžovou s černým skvrněním.[3] Od pěnkavy obecné rozeznáme jikavce spolehlivě díky oranžové hrudi a tmavému hřbetu.

Pěnkava jikavec je zdatný letec, létá vlnovitě, rychle a vytrvale.[4]

HlasEditovat

Vábení v sedě i za letu „djyp“ („jip“), „gegege“ a „kvék“ až typické široké „kvéih“. Zpěv je nevýrazný, vrzavý, přičemž u nás nezpívá; ozývá se v březnu a dubnu.[4][5] Táhnoucí hejno se ozývá často opakovaným tvrdým krátkým a mírně nosovým vábením „jek“.

RozšířeníEditovat

Hnízdí v rozmezí od Britských ostrovů a Skandinávského poloostrova po Estonsko a Kamčatku. Zimuje ve střední a jižní Evropě, severní Africe, Pákistánu, Indii, Číně a v Japonsku. Současná evropská populace čítá zhruba 25–43 miliónů jedinců.[6]

Výskyt v ČeskuEditovat

Na území České republiky nehnízdí, ale pravidelně tu zimuje v počtu 200 000–400 000 jedinců, ovšem stavy viditelně kolísají. Zdržuje se tu od září do dubna.[4]

ProstředíEditovat

Žije především v otevřených jehličnatých, břízových a bukových lesích, na lesních mýtinách a v plevelnatých lokalitách. Vyskytuje se u nás zpravidla v hejnech, často ve společnosti pěnkav obecných, případně dalších druhů. Na noc zapadá na společná nocoviště v jehličnatých lesích. V zimě se vyskytuje nejčastěji na ruderálních plochách na plevelech, při úrodě bukvic v bučinách.[4] Létá i ke krmítkům.

RozmnožováníEditovat

 
Fringilla montifringilla

Hnízdo si staví ve vidlicích větví na stromech, nejčastěji na bříze nebo smrku.[3] Díky maskování lišejníkem a travami je většinou dobře ukryté. Během května až července do něj klade 3–8 bílých vajec s černým skvrněním. Na vejcích sedí po dobu 11–12 dní pouze samice.

PotravaEditovat

Živí se drobným hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, přes zimu vyhledává především semena různých bylin a stromů (zvláště pak bukvice). Potravu hledá na zemi, kde chodí a poskakuje.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12]
  2. BioLib: Biological library. Fringilla montifringilla [online]. [cit. 2018-01-13]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016, s. 376. ISBN 978-80-7291-246-9.
  4. a b c d e DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001, s. 222. ISBN 978-80-200-0927-2.
  5. ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 288. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  6. Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2008-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-14. 

LiteraturaEditovat

  • ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  • BEZZEL, Einhard a KAPIC, Tomáš, ed. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování – 3 znaky. Překlad Tomáš Kapic. 6. vyd. Čestlice: Rebo, 2014. 238 s. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-255-0838-1.
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN 80-200-0927-2.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat