Péróz I. (novopersky Fírúz) byl perský velkokrál z rodu Sásánovců panující v letech 459484.[1] Jeho otcem byl král Jazdkart II., matkou královna Dénak. Péróz měl bratry Hormizda a Valgaše, z nichž první byl jeho předchůdcem a druhý nástupcem na trůně.

Péróz I.
perský velkokrál
Portrét
Pérózova mince
Doba vlády459484
Úmrtí484
Herát
PředchůdceHormizd III.
NástupceValgaš
PotomciKavád I.
Zámásp
Zaré
Pérózducht (dcera)
DynastieSásánovci
OtecJazdkart II.
MatkaDénak
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Převzetí moci editovat

Pérózova cesta k moci nebyla jednoduchá, protože předurčeným dědicem trůnu nebyl on, nýbrž jeho starší bratr Hormizd, místokrál v Sístánu – ten také jako Hormizd III. zasedl po otcově smrti roku 457 na perský trůn. Péróz si musel korunu tvrdě vybojovat v občanské válce, která s přestávkami trvala dva roky (457–459). Podle části pramenů se přitom opíral o domácí síly, v jejichž čele stál Mihránovec Rahhám, podle jiných autorů uprchl k Hefthalitům a s jejich pomocí opanoval říši.

Pérózova vláda editovat

Vláda Péróze I. je všeobecně považována za období vážné krize. Katastrofální sucha, jež trvala sedm let, vyvolala potravinovou nouzi a jen díky maximálnímu nasazení královské správy nepropukl hladomor. K tomu se přidala neúspěšná výprava proti hefthalitskému králi Ašnavázovi, v jejímž průběhu upadl král se svým synem Kavádem do zajetí a propuštěn byl až po příslibu vysokého výkupného (asi roku 469).[2]

Ani v příštích letech se Pérózovi příliš nedařilo, neboť v Arménii a Gruzii vzplály revolty, podnícené královou rigidní náboženskou politikou. Boje se protáhly na několik let, ani jedna strana v nich však nezískala rozhodnou převahu. Nakonec sásánovská vojska z oblasti neslavně odtáhla, protože král potřeboval jednotky k nové válce s Hefthality, k níž se rozhodl počátkem osmdesátých let.

Tato válka, zamýšlená jako odplata za porážku z roku 469, skončila naprostou katastrofou. Při střetnutí poblíž Balchu v dnešním Afghánistánu bylo perské vojsko v roce 484 zničeno a do zajetí padli nejenom královy ženy, jeho dcera Pérózducht a velekněz zarathuštrovské církve, ale i celý perský tábor s panovnickou kanceláří. Sám Péróz v bitvě zahynul.[3]

Koncil v Gundéšápúru editovat

Do dob Pérózovy vlády spadá ještě jedna významná událost, a sice koncil perských křesťanů v Gundéšápúru (Beth Lapat). Konal se roku 484 a bylo na něm rozhodnuto, že nestoriánství je závaznou formou křesťanského učení pro perské věřící.

Poznámky editovat

  1. Agathiův údaj, že Péróz zemřel ve dvaadvacátém roce své vlády, je chybný (viz Agathias, 4, 25, 5).
  2. Podle Roberta Göbla se Hefthalité teprve tehdy ve větší míře seznámili s mincemi a zavedli vlastní ražbu. Viz GÖBL, Robert. Dokumente zur Geschichte der iranischen Hunnen in Baktrien und Indien II. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 1967. S. 220. 
  3. Josua Stylites, Kronika 11. Viz LUTHER, Andreas. Die Syrische Chronik des Josua Stylites. Berlin / New York: de Gruyter, 1997. ISBN 3-11-015470-6. S. 40. 

Literatura editovat

  • KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. 
  • SCHIPPMANN, Klaus. Grundzüge der Geschichte des sasanidischen Reiches. Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft, 1990. viii, 155 s. ISBN 3-534-07826-8. (německy) 

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Hormizd III.
  Perský král
459484
  Nástupce:
Valgaš