Wikipedie

Námluvy (Boháč)

opera Josefa Boháče

Námluvy je komická opera o jednom dějství a devíti výstupech českého skladatele Josefa Boháče na vlastní libreto podle stejnojmenného dramatického žertu Antona Pavloviče Čechova.[1][2][3]

Námluvy
Žánrkomická opera
SkladatelJosef Boháč
LibretistaJosef Boháč
Počet dějství1
Originální jazykčeština
Literární předlohaAnton Pavlovič Čechov: Предложение
Datum vzniku1967
Premiéra18. března 1971, Praha, Divadlo DISK
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik, charakteristika a historie editovat

 
Anton Pavlovič Čechov

Námluvy jsou první a měřeno počtem inscenací nejúspěšnější opera Josefa Boháče. Jejím námětem je oblíbená hříčka A. P. Čechova, která byla několik let před vznikem opery zpopularizována oceněnou televizní inscenací Martina Friče. Libreto si z překladu Pavla Papáčka upravil skladatel sám.

I přes nízký počet pouhých tří postav se nejedná o komorní operu, orchestr je plně obsazen, ale instrumentace je velmi průhledná a skladatel využívá často sólové nástrojové výstupy (např. tuby, pikoly, bicích nebo klavíru) ke zdůraznění groteskních momentů. Muzikolog Ladislav Šíp charakterizuje Boháčův hudební styl v Námluvách jako „hledání nových možností při respektování požadavku sdělnosti“. Hudba prozrazuje smysl pro humor a grotesku a současně pro charakterizaci postav i situací, v nichž se nacházejí (Lomovovy rozpaky, neohrabanost, tvrdohlavost a „bušení srdce“, Nataljinu vznětlivost, úlisnost i strach, Čubukovovu rozšafnost a strojenou kultivovanost, která dokáže rychle spadnout). Operu uvádí vtipná předehra, a protože Námluvy jsou podle Josefa Boháče „komedii plná hádek“, je základním kamenem jejich hudební dramaturgie sled dramaticky účinně gradovaných duetů a tercetů. Přestože se jedná o veselohru ryze konverzační, hudba není pouze recitativem nebo deklamací, nýbrž obsahuje řadu kratších i rozvitějších melodických úseků.[4]

Premiéru Boháčových Námluv uvedlo 18. března 1971 pražské Divadlo DISK při Hudební fakultě Akademie múzických umění, a to v kombinaci s operami Klíč Ivo Jiráska a Bastien a Bastienka W. A. Mozarta.[5] Přijetí kritikou i obecenstvem bylo velmi příznivé. Ideální kombinaci Námluv s další čechovovskou groteskou Medvěd Ivo Jiráska uvedlo brzy poté Státní divadlo Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem (premiéra 15. prosince 1972)[6] a pak i Národní divadlo v Praze (premiéra 9. března 1978) [7]. Národní divadlo svou inscenaci představilo i na festivalu Smetanova Litomyšl[8] a převzala ji i Československá televize[9], na jejím základě vyšla i gramofonová deska, ke Natalju zpívá skladatelova manželka, sopranistka Marie Boháčová. Stejnou kombinaci s Medvědem uvedlo i Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (premiéra 3. listopadu 1979)[10], zatímco dosud poslední inscenace, kterou uvedla na scéně Komorní opery Hudební fakulta brněnské JAMU, zkombinovala Boháčovy Námluvy s operou Václava Jedličky Maximův problém (premiéra 7. března 1982)[11].

Osoby a první obsazení editovat

osoba hlasový obor premiéra (18. března 1971)[5]
Stěpan Stěpanovič Čubukov, statkář bas Miroslav Kratochvíl
Natalja Stěpanovna, jeho dcera, 25 let soprán Jitka Slavíčková
Ivan Vasiljevič Lomov, statkář, jejich soused, 35 let tenor Luděk Löbl
Dirigent: Ivan Pařík
Režie: Inge Švandová
Scéna: Boris Halmi

Děj opery editovat

Ke Stěpanu Stěpanoviči Čubukovovi přichází na nečekanou návštěvu, slavnostně vyoděný, jeho soused Ivan Vasiljevič Lomov. Čubukov ho vítá a nejdříve se z jeho obřadné a nejasné řeči domnívá, že si Lomov chce půjčit peníze; pak se ale ukáže, že se přišel ucházet o ruku Čubukovovy dcery Natalji. Čubukov se raduje (Natalju nebude snadné provdat) a odchází pro dceru, zatímco Lomov přemítá: není nijak zamilován, ale Natalja Stěpanovna je dobrá hospodyně a on přichází do kritického věku na ženění, navíc ho trápí srdeční slabost…

Natalja přichází a dává se s hostem do hovoru. Otec jí nesdělil účel Lomovovy návštěvy a nápadník je v rozpacích. Vezme své důvody zeširoka, hovoří o dávném přátelství a dobrém sousedství obou rodů a zmiňuje, že například jeho Volí loučky sousedí s březinou Čubukovových. Natalja Stěpanovna se ozve: to je mýlka, Volí loučky jsou přece jejich. Lomov jí to vyvrací a hovor se rychle změní v prudkou hádku. Ta přivolá Čubukovova, který potvrzuje svůj nárok na loučky. Dojde na nejrůznější vzájemné urážky a Lomov nakonec rozhořčeně spěchá pryč. Čubukov si oddechuje: takový člověk se chtěl ženit s jeho dcerou! Když Natalja zjistí, že si Lomov přišel pro ni, pokoušejí se o ni mrákoty a nařizuje otci, aby souseda za každou cenu přivedl zpátky.

To se podaří a Natalja je chvíli na Lomova jako med. Vyhýbá se hovoru o loučkách a zavede raději řeč na lov. Lomov se zmíní o tom, za kolik koupil svého psa Ugadaje, a Natalja míní, že přeplatil: vždyť jejich Otkataj přišel laciněji a je lepší. Toto povážlivé tvrzení nemůže Lomov nechat bez odpovědi a hovor se opět zvrtne v urputnou hádku, do níž se zapojí i Čubukov. Lomov, který si stále stěžuje na bušení srdce, nakonec z rozčílení padne do mdlob. Chvíli trvá, než si toho rozdurdění Čubukovovi všimnou. Pak ho ale Natalja něžně křísí. Čubukov využívá klidnější chvíle a rychle vyhlásí zasnoubení, než se Natalja a Lomov stačí dát do další rozepře.

Instrumentace editovat

Dvě flétny, hoboj, dva klarinety, fagot, tři lesní rohy, dvě trubky, pozoun, tuba, tympány, bicí souprava, celesta, klavír, smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).[1]

Nahrávka editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Josef Boháč: Námluvy [online]. Praha: Dilia [cit. 2017-12-15]. 
  2. ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 172. 
  3. ↑ SOBOTKA, Mojmír. Boháč, Josef. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2015. Dostupné online. Archivováno 10. 6. 2020 na Wayback Machine.
  4. ↑ K celému odstavci: ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Josef Boháč, s. 342–344. 
  5. ↑ a b Námluvy, Klíč, Bastien a Bastienka [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2017-12-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ Námluvy, Medvěd [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2017-12-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Námluvy, Medvěd [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2017-12-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ VANDAS, Zdeněk. Historie festivalu Smetanova Litomyšl (7) [online]. Festival Smetanova Litomyšl, 2008-05-17 [cit. 2017-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-25. 
  9. ↑ WEIMANN, Mojmír. Dvě únorová operní jubilea. S. 3. Opera+ [online]. Opera Plus z. s., 2014-02-23 [cit. 2017-12-18]. S. 3. Dostupné online. 
  10. ↑ Námluvy, Medvěd [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2017-12-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ Maximův problém, Námluvy [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2017-12-13]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Josef Boháč, s. 342–344. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 172. 
  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 1048. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Námluvy_(Boháč)&oldid=23007617“