Wikipedie

Muhammad Džavád Báhonar

(přesměrováno z Muhammad Džavád Bahonar)

Muhammad Džavád Báhonar (persky محمدجواد باهنر‎; 5. září 1933 Kermán – 30. srpna 1981 Teherán) byl íránský ší'itský teolog a politik, který byl v srpnu 1981 necelý měsíc předsedou vlády.[1] Bahonar a další členové vlády Muhammada Alí Radžáího byli zavražděni Lidovými mudžáhedíny.[2]

Muhammad Džavád Báhonar
48. předseda vlády Íránu
Ve funkci:
4. srpna 1981 – 30. srpna 1981
PrezidentMuhammad Alí Radžáí
PředchůdceMuhammad Alí Radžáí
NástupceMuhammad Rezá Mahdaví Kaní
ministr školství
Ve funkci:
10. srpna 1980 – 10. srpna 1981
PrezidentAbú al-Hasan Baní Sadr
Předseda vládyMuhammad Alí Radžáí
PředchůdceMuhammad Alí Radžáí
NástupceAlí Akbar Parvareš
poslanec Islámského poradního shromáždění
Ve funkci:
28. května 1980 – 10. srpna 1980
Volební obvodTeherán, Rej, Šemíranát, Eslámšahr a Pardís
Většina1 385 197 (64,8 %)
člen Shromáždění pro závěrečné přezkoumání ústavy
Ve funkci:
15. srpna 1979 – 15. listopadu 1979
Volební obvodprovincie Kermán
Většina205 765 (80,2 %)
Stranická příslušnost
ČlenstvíIslámská republikánská strana
Narození5. září 1933
Kermán, Íránský císařský stát
Úmrtí30. srpna 1981 (ve věku 47 let)
Teherán, Írán
Příčina úmrtívýbušné zařízení
Místo pohřbeníBehešt-e Zahrá
PříbuzníMuhammad Rezá Bahonar (bratr)
Alma materTeheránská univerzita
Profesepolitik a učitel
Náboženstvíší'itský islám
PodpisMuhammad Džavád Báhonar, podpis
CommonsMohammad-Javad Bahonar
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raný život editovat

Narodil se 3. září 1933 v íránském Kermánu.[3] Jeho otec byl prostý obchodník a měl malý obchod v Kermánu.[4] Byl druhým dítětem z devíti a jeho rodina byla velmi chudá. Jako dítě se učil Korán a také se učil číst a psát persky. Studoval v semináři. Současně mohl získat titul ze starověké školy.

Vzdělání editovat

Absolvoval základní školu v Kermánu. V roce 1953 nastoupil do semináře v Qomu a navštěvoval třídu vůdce íránské islámské revoluce Rúholláha Chomejního.[2][5][6] Získal titul Ph.D. na Teheránské univerzitě.[5] Také byl členem fakulty Teheránské univerzity a vyučoval hodiny náboženství a teologie.[2][5][7]

Revoluční aktivity editovat

Před íránskou islámskou revolucí editovat

Byl odpůrcem dynastie Pahlaví a vyvíjel aktivity proti Muhammadovi Rezá Pahlavímu, které vedly k jeho uvěznění v letech 1963,[3] 1964 a 1975.[2][7] V roce 1963 byl uvězněn za odpor proti Pahlavího Bílé revoluci.[3] Také během Chomejního exilu v Iráku a ve Francii pokračoval ve své revoluční činnosti a byl vlivným členem mezi Chomejního stoupenci.[2][5][7][8]

Po íránské islámské revoluci editovat

Po propuštění z vazby se do další činnosti zapojil až poté, co se Chomejní stal faktickým vládcem Íránu. Za své zásluhy o revoluci se stal v roce 1981 ministrem kultury a byl zodpovědný za cenzuru všech médií, která neschvalovali muslimští vůdci v Teheránu. Řídil také očistu íránských univerzit od veškerého sekulárního vlivu.[3]

Stal se také zakládajícím členem Islámské republikánské strany.[9] Byl také členem Shromáždění znalců.[7] Spolu s Muhammadem Alí Radžáím očistil íránské univerzity od západních kulturních vlivů, což je známé jako islámská kulturní revoluce.[2][5] Po zavraždění Muhammada Beheštího 28. června 1981 byl jmenován generálním tajemníkem strany, kde byl také členem ústředního výboru.[2][9] Od března 1981 do srpna 1981 zastával funkci ministra kultury a islámského vedení za vlády Muhammada Alí Radžáího. Když se Radžáí 5. srpna 1981 stal prezidentem, vybral Bahonora za svého premiéra.[10]

Atentát editovat

Byl zavražděn spolu s Radžáím a dalšími členy Islámské republikánské strany, když 30. srpna 1981[11] vybuchla v kanceláři strany v Teheránu bomba.[3][10][12][13] Bomba byla odpálena, když jedna z obětí otevřela kufřík. Kufřík nesl na schůzi bezpečnostní pracovník Islámské republikánské stran Mas'úd Kešmírí. O týden později byl Kešmírí oznámen jako osoba odpovědná za plánování a provedení atentátu.[6] Kešmírí byl označen za agenta Lidových mudžahedínu, které podporoval Saddám Husajn.[2][3] Pokusil se zavraždit Radžáího a Bahonara 22. srpna, když Rádžaí představil svůj kabinet Rúholláhu Chomejnímu. Zemřel týden před svými 48. narozeninami.

Íránské úřady oznámily, že za útok je zodpovědný Mas’úd Kešmírí. Kešmírímu, o němž se předpokládalo, že zahynul při výbuchu, „byl uspořádán mučednický pohřeb“ a byl „pohřben vedle Rádžaího a Bahonara“.[14][15][16] Došlo k mnoha zatčením a popravám členů Lidových mudžahedínů a dalších levicových skupin.[6]

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mohammad-Javad Bahonar na anglické Wikipedii.

  1. ↑ WRIGHT, Robin B. The Iran Primer: Power, Politics, and U.S. Polic. [s.l.]: US Institute of Peace Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-60127-084-9. S. 221. 
  2. ↑ a b c d e f g h Mohammad Javad Bahonar [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f NEWTON, Michael. Famous Assassinations in World History: An Encyclopedia. [s.l.]: ABC-CLIO, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-61069-286-1. S. 27–28. 
  4. ↑ An index of memories of Mohammad Javad Bahona [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné v archivu. 
  5. ↑ a b c d e Joint Crisis: Supreme Defense Council of Iran, 1980 [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné v archivu. 
  6. ↑ a b c MOIN, Baqer. Khomeini: Life of the Ayatollah. [s.l.]: I.B. Tauris ISBN 978-1-85043-128-2. S. 242. 
  7. ↑ a b c d LORENTZ, John H. The A to Z of Iran. [s.l.]: Scarecrow Press, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4617-3191-7. S. 44. 
  8. ↑ GANJI, Manouchehr. Defying the Iranian Revolution: From a Minister to the Shah to a Leader of Resistance. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0-275-97187-8. S. 26. 
  9. ↑ a b ASAYESH, Hossein. Political Party in Islamic Republic of Iran: A Review. Journal of Politics and Law [online]. 2011-03-01 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. DOI 10.5539/jpl.v4n1p221. 
  10. ↑ a b CURTIS, Glenn E.; HOOGLUND, Eric. Iran: A Country Study. [s.l.]: Government Printing Office, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-8444-1187-3. S. 63. 
  11. ↑ Nepál má nového krále. iDNES.cz [online]. 2001-06-04 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. 
  12. ↑ The Pearson General Knowledge Manual 2010. [s.l.]: Pearson Education India Dostupné online. ISBN 978-81-317-2790-4. S. 1. 
  13. ↑ N. NIKOU, Semira. Timeline of Iran's Political Events [online]. 2021-08-10 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. 
  14. ↑ DORSEY, James. Iran's rebels getting bolder day by day [online]. 1981-09-15 [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. 
  15. ↑ Iran: Secret agent was bomber. news.google.com [online]. [cit. 2022-11-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ HIRO, Dilip. Iran Under the Ayatollahs (Routledge Revivals). [s.l.]: Routledge, 2013. ISBN 978-1-135-04381-0. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Muhammad_Džavád_Báhonar&oldid=23287681“