Mostek (Křižovatka)

zaniklá osada u říčky Plesné, dnes na území části Nová Ves obce Křižovatka v okrese Cheb

Mostek (německy Bruck) je zaniklá vesnice na území obce Křižovatka, v k. ú. Mostek u Křižovatky v okrese ChebKarlovarském kraji. Vesnice ležela 4,5 kilometrů severovýchodně od Křižovatky, dva kilometry severně od Mihostova. Roku 1960 bylo území vesnice připojeno k obci Křižovatka. Úředně byla vesnice zrušena v roce 1973.

Mostek
Minerální pramen Mostek
Minerální pramen Mostek
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecKřižovatka
OkresCheb
KrajKarlovarský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel0
Katastrální územíMostek u Křižovatky (1,82 km²)
Nadmořská výška450 m n. m.
Počet domů0
Mostek
Mostek
Další údaje
Zaniklé obce.cz5571
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mostek (Mostek u Křižovatky) je také název katastrálního území o rozloze 1,82 km².

Historie editovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1260, kdy je zmiňována v listině fojta Heinricha z Plavna, kterou daruje desátky waldsassenskému klášteru. V roce 1424 jsou ve vsi zmiňovány tři velké statky, dva půlstatky a jedno malé hospodářství. Vlastnická práva byla rozdělena mezi chebské klarisky a město Cheb. K Mostku také patřila samota Stobitzhof se dvěma statky, které přešly v roce 1850 pod Milhostov. Vlastnická práva v Mostku byla rozdělena mezi chebské klarisky a město Cheb. V roce 1850 se Mostek stal osadou obce Nová Ves, farností spadala pod kostel v Kopanině, do školy chodily děti od roku 1797 do školy v Milhostově. Mostek se stal známým díky houslaři Johannu Adamu Poplovi jako místo počátků houslařství na Chebsku. Jeho viola vyrobená v Mostku roku 1664 je dnes vystavena v muzeu v Norimberku a patří k nejstarším nástrojům z Chebska. Houslařské řemeslo bylo v Mostku provozováno po celé 18. století, jak dokazují signatury dochovaných hudebních nástrojů.[1]

Po druhé světové válce postihl vesnici odsun německého obyvatelstva a po válce došlo jen k částečnému dosídlení. Po nuceném vysídlení německých obyvatel bylo určeno k osídlení pouze šest statků. Čtyři z nich však zůstávaly neosídleny. Obyvatelé Mostku pracovali v relativně dobře hospodařícím družstvu v Nové Vsi. Toto družstvo bylo donuceno se spojit v roce 1960 s hůře pracujícím družstvem v Křižovatce. V tomto roce byla Nová Ves spolu s Mostkem přičleněna ke Křižovatce. To znamenalo pro vesnici Mostek její zánik. Poslední stojící statky se postupně v rukou nových hospodářů proměnily v ruiny a byly srovnány se zemí a v roce 1973 byla vesnice Mostek zrušena. Na místě bývalé vesnice se nachází můstek, stará úvozová cesta a nevyužívaný pramen s minerální vodou.[1]

Obyvatelstvo editovat

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 77 obyvatel, z nichž bylo 76 německé národnosti a jeden cizozemec. K římskokatolické církvi se hlásilo všech 77 obyvatel.[2]

Vývoj počtu obyvatel a domů[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 101 104 86 88 75 77 78 18
Počet domů 14 15 15 13 13 13 13 10

Přírodní poměry editovat

Území zaniklé vesnice se nachází v Chebské pánvi v údolí horního toku říčky Plesná. V nivě říčky Plesné byla v roce 2017 vyhlášena národní přírodní památka Bublák a niva Plesné. V Mostku je zachycen přírodní vývěr minerálky. Až do roku 1959 byl pramen zachycen v dřevěném sudu, v roce 1959 bylo staré jímání nahrazeno betonovou skruží. V minulosti byl pramen sporadicky využíván pro pitné účely.[4]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b BOHÁČ, Jaromír; SALAMANCZUK, Roman. Zmizelé Chebsko. 1. vyd. Cheb: Muzeum Cheb, 2007. 203 s. ISBN 978-80-85018-59-2. S. 108–109. 
  2. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 259. 
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 5. 
  4. KOLÁŘOVÁ, Margita; MYSLIL, Vlastimil. Minerální vody Západočeského kraje. Praha: Ústřední ústav geologický, 1979. 286 s. S. 192–195. 

Externí odkazy editovat