Monika MacDonagh-Pajerová
Monika MacDonagh-Pajerová (* 8. ledna 1966 Janov) je česká aktivistka, vysokoškolská pedagožka pražského centra New York University, bývalá diplomatka a studentská vůdkyně sametové revoluce z roku 1989. Od prosince 2022 je členkou a místopředsedkyní Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.
PhDr. Monika MacDonagh-Pajerová | |
---|---|
Členka Rady ÚSTR (od roku 2022 také místopředsedkyně rady) | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 7. prosince 2022 | |
Narození | 8. ledna 1966 (57 let) Janov |
Choť | Peter MacDonagh |
Rodiče | Ota Pajer Olga Sozanská |
Děti | Emma Smetana syn Tomáš |
Příbuzní | Kateřina Bursíková Jacques (sestra) Oskar Pajer (bratr) Jan Roth (praděd) Alan Pajer (strýc) |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | pedagožka, vysokoškolská učitelka a aktivistka |
Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Monika MacDonagh-Pajerová | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Osobní život Editovat
Její otec je fotograf Ota Pajer (bratr fotografa Alana Pajera), mladší sestra je politička Liberálně ekologické strany Kateřina Bursíková Jacques a pradědeček byl kameraman Jan Roth. Její matka Olga Sozanská byla dlouholetou předsedkyní Národního dobrovolnického centra Hestia. Současným[kdy?] manželem její matky je sochař a malíř Jiří Sozanský.
Je vdaná za Ira Petra MacDonagha, spolu mají syna Tomáše. Z předchozího vztahu s Jiřím Smetanou má dceru Emmu Smetana.[1]
Vzdělání Editovat
Rigorózní zkouška v oborech filozofie, angličtina a skandinávská studia (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1991). Z cizích jazyků ovládá angličtinu, francouzštinu, němčinu, švédštinu a ruštinu.
Veřejné působení Editovat
V listopadu 1989 spolupracovala jako reprezentantka organizace STIS (Studentského tiskového a informačního střediska) na FF UK s městským výborem SSM v Praze na přípravě demonstrace na Albertově.[2] Dne 21. listopadu byla jmenována do Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol a vystupovala jako jeho tisková mluvčí.[3] Od roku 1990 pracovala na ministerstvu zahraničních věcí a působila jako kulturní atašé na českém velvyslanectví v Paříži.[3] Patří mezi iniciátory výzvy Děkujeme, odejděte!, zakladatele inciativy Cesta změny a je bývalou předsedkyní politické strany Naděje (politická strana).
V prosinci 2022 ji Senát PČR zvolil členkou Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, ve druhém kole tajné volby získala 43 ze 69 hlasů senátorů. Do této funkce ji navrhly Anglo-americká vysoká škola a Metropolitní univerzita Praha.[4] Ještě tentýž měsíc se stala i místopředsedkyní Rady ÚSTR.[5]
Odkazy Editovat
Reference Editovat
- ↑ MALINDA, Jan: Emma Smetana, Nova televizních zpráv, Magazín Dnes, č. 40, 4. 10. 2012
- ↑ Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 4) - Úloha opozice, [cit. 2009-10-23]. Dostupné online.
- ↑ a b MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 279.
- ↑ V radě ústavu pro studium totalit budou Liška, Mihola a MacDonagh Pajerová. České noviny.cz [online]. 2022-12-01 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online.
- ↑ Zpráva: Rada ÚSTR v novém složení poprvé jednala [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2022-12-20 [cit. 2023-01-24]. Dostupné online.
Externí odkazy Editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Monika MacDonagh-Pajerová
- Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989 http://www.psp.cz/eknih/1990fs/tisky/t1236_05.htm
- Životopis Moniky MacDonagh-Pajerové na stránkách občanského sdružení Ano pro Evropu, poslední dostupná verze na Internet archive
- Společný rozhovor Kateřiny Jacques a Moniky McDonagh-Pajerové pro Lidové noviny