Otevřít hlavní menu

Miroslav Štěpán

český člen České národní rady a politik
Tento článek je o komunistickém politikovi. O generálním řediteli Hasičského záchranného sboru ČR, narozeném roku 1950, pojednává článek Miroslav Štěpán (hasič).

Miroslav Štěpán (5. srpna 1945 Louny23. března 2014 Praha) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Během sametové revoluce byl jedním ze symbolů normalizačního režimu. Po roce 1989 byl generálním tajemníkem ultralevicové Strany československých komunistů.

Ing. Miroslav Štěpán, CSc.

1. Generální tajemník SČK / KSČ
Ve funkci:
22. dubna 1995 – 23. března 2014
Nástupce Jiří Vábr

Poslanec České národní rady
Ve funkci:
23. října 1976 – 5. června 1981

Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
7. června 1981 – 22. května 1986
Ve funkci:
24. května 1986 – 13. prosince 1989
Stranická příslušnost
Členství KSČ
SČK/KSČ (1995–2014)

Narození 5. srpna 1945
Louny
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 23. března 2014 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnost Češi
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Původním povoláním byl zemědělský inženýr. Za normalizace v letech 1974 až 1977 působil jako tajemník Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze. Od roku 1977 do roku 1986 vykonával funkci předsedy prorežimní organizace s názvem Mezinárodní svaz studentstva. Od roku 1986 pracoval jako tajemník a od dubna 1988 coby vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze. Působil též jako náčelník pražských Lidových milicí.[1][2][3]

Dne 9. dubna 1988 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období duben–říjen 1988 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ a od října 1988 do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ.[4]

Ve volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady.[5] Zasedal pak v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1981 usedl za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 8 – Praha 6-jihozápad, hlavní město Praha). Mandát získal i ve volbách roku 1986 (obvod Praha 2-Praha 4). Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[6][7][8]

Ve funkci vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze se profiloval jako dynamický, reformně orientovaný politik ovlivněný sovětskou perestrojkou, zároveň byl zastáncem ostrého kurzu proti politické opozici. Jsou mu připisována rozhodnutí, která vedla k brutálnímu potlačování občanských demonstrací v roce 1988 až 1989, včetně posledního ze dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze.[9] Pro českou veřejnost se stal symbolem násilnického způsobu vlády KSČ před listopadem 1989.[1] První prohlášení, které hned po svém vzniku 19. listopadu 1989 přijalo Občanské fórum, obsahovalo v jednom z bodů požadavek odchodu zkompromitovaných politiků a výslovně zmiňovalo Miroslava Štěpána.[10]

Během sametové revoluce se ještě zpočátku pokoušel o politické manévrování. 23. listopadu 1989 navštívil továrnu ČKD v Praze a před zaměstnanci vystoupil s projevem, v němž mimo jiné prohlásil: „v žádné zemi, ani v rozvojové ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo“. Posluchači ovšem jeho projev přerušovali skandováním a výkřiky: „my nejsme děti“. Projev musel být po necelých třech minutách ukončen.[1][11]

Koncem listopadu 1989 byl v důsledku politických změn donucen složit všechny své stranické funkce. Dne 7. prosince[10] 1989 byl vyloučen z tehdejší KSČ. Dne 22. prosince roku 1989 byl zatčen a posléze obviněn z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustil tím, že v průběhu Palachova týdne nařídil použít proti demonstrantům vodní děla a slzný plyn. Odsouzen byl ke čtyřem letům vězení, tento trest mu byl později snížen na dva a půl roku.[12] V říjnu 1991 byl z vězení podmínečně propuštěn na svobodu.

V roce 1993 se vrátil do české politiky tím, že založil extrémní levicové uskupení Lidová unie národní a sociální záchrany. V roce 1995 se stal generálním tajemníkem ultralevicové extrémistické Strany československých komunistů, která se stále hlásí k ideám marxismu, leninismu a stalinismu. V letech 1996 a 1998 neúspěšně kandidoval do senátu na Bruntálsku.[13][14]

Zemřel ve věku 68 let na rakovinu v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.[15]

SpisyEditovat

  • 1991 Zpověď vězně sametové revoluce
  • 2013 Můj život v sametu aneb Zrada přichází z Kremlu

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Miroslav ŠTĚPÁN [online]. totalita.cz [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. 
  2. Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Červen 1981, roč. 61, čís. 135, s. 3. Dostupné online. 
  3. Seznam vedoucích tajemníků a tajemníků krajských a okresních výborů strany, předsedů KKRK a OKR duben–květen 1988 [online]. ustrcr.cz [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. 
  4. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. 
  5. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. 
  8. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 33/1981 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-08]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  9. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 2) – Úloha mocenských orgánů, [cit. 2009-05-09]. Dostupné online.
  10. a b Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 566–567. 
  11. Projev Miroslava Štěpána v ČKD na Youtube.com
  12. BOHÁČ, Lubomír. Vlastizrádci věrní zákonům a jiné případy. Listy. Roč. 2006, čís. 1. Dostupné online. ISSN 1210-1222. 
  13. Výsledky senátních voleb v roce 1996 na volby.cz
  14. Výsledky senátních voleb v roce 1998 na volby.cz
  15. Zemřel komunista Miroslav Štěpán na novinky.cz

Externí odkazyEditovat