Milena Fischerová-Balcarová

Milena Fischerová-Balcarová (25. října 1905 Praha4. března 1945 Rawensbrück) byla česká herečka, recitátorka, lektorka a hlasatelka pražského rozhlasu, spisovatelka.

Milena Balcarová
Narození25. října 1905
Praha
Úmrtí4. března 1945 (ve věku 39 let)
Koncentrační tábor Ravensbrück
Povoláníspisovatelka, herečka, dramaturgyně a dramatička
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Narodila se v rodině Karla Balcara (1874) adjunkta a Miroslavy rozené Maříkové (1883). S manželem Josefem Fischerem (1891–1945) měli dvě dcery: Soňu Novou (1928–2020) a Olgu Babulovou (1930–1999).

Reálné gymnázium vystudovala v Praze, r. 1924 maturovala na obchodní akademii. Divadlo začala hrát ochotnicky v divadle Akropolis na Žižkově, v letech 1936–1939 tam získala i profesionální angažmá. Pohostinsky působila na vinohradské scéně Městských divadel pražských a několik sezon i v Divadle Na Slupi.

V roce 1939, po nástupu fašismu, se na naléhání svého manžela, který byl českožidovského původu, pro ochranu svých dětí nechala rozvést.

Za války pracovala v Československém rozhlase jako hlasatelka, recitátorka, lektorka literárního oddělení a uvedla zde několik svých her a literárních pásem. V časopisech publikovala povídky, napsala román, který vyšel po její smrti.

R. 1941 byla zatčena pro přípravu velezrady za ilegální činnost skupiny PVVZ a odvezena do koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde zahynula v plynové komoře.

Dílo editovat

Drama[1] editovat

  • Babička nekandiduje: veselohra o třech jednáních – Praha: Alois Neubert, 1937
  • Olympijský vítěz: veselohra o třech jednáních – Praha: A. Neubert, 1940

Próza editovat

  • Můj bratr Giulio: román – Praha: Atlas, 1945

Rozhlas editovat

  • Obě
  • Pohádka o zlatém prameni
  • Vdova po živém
  • Jediná
  • Psí historie

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 18–19. 

Externí odkazy editovat