Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu

Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu
Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu
	Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu (1710-1773) s Řádem zlatého rouna
Stranická příslušnost
Členství	politik před vznikem politických stran
Narození	4. září 1710; Vídeň ; Habsburská monarchie
Úmrtí	6. února 1773 (ve věku 62 let); Vídeň ; Habsburská monarchie
Rodiče	Leopold I. Pálffy z Erdődu a Marie Antonie Raduitová ze Souches
Děti	Karel Josef Jeroným VIII. Pálffy z Erdődu; Marie Anna Pálffyová z Erdődu
Příbuzní	Rudolf Josef Pálffy z Erdődu a Leopold II. Štěpán Pálffy z Erdődu (sourozenci); Josef František Pálffy z Erdődu a Mikuláš Josef Pálffy z Erdődu (vnoučata)
Profese	aristokrat a politik
Commons	Miklós Pálffy (1710–1773)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu (maďarsky gróf VIII. Pálffy de Erdőd Miklós, německy Graf Nikolaus Pálffy von Erdőd; 4. září 1710 Vídeň – 6. února 1773 tamtéž) byl uherský šlechtic z rodu Pálffyů. Zastával úřady dvorského kancléře a nejvyššího zemského sudího v Uhrách a byl nositelem Řádu zlatého rouna.

Život

Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu s manželkou a dětmi, v loveckém oblečení je nejstarší syn Karel Jeroným Pálffy z Erdődu, obraz Martina van Meytense (Galerie Belvedere)

Mikuláš Pálffy se narodil jako syn plukovníka Leopolda I. Pálffyho z Erdődu (14. prosince 1681 – 27. března 1720) ze starší hlavní linie rodu Pálffyů a jeho manželky hraběnky Marie Antonie Raduitové ze Souches (13. ledna 1683 – 18. srpna 1750). Měl dva bratry Rudolfa Josefa a Leopolda, kteří oba sloužli v císařské armádě.

V roce 1732 zdědil panství Marchegg po svém dědovi, dále vlastnil v Horních Uhrách panství Malacky a Plavecký hrad. Když v roce 1751 zemřel jeho strýc, palatin Jan Bernard Pálffy z Erdődu, zdědil po něm úřad župana Prešpurské župy.

V roce 1745 se hrabě stal tajným radou, 14. března 1758 uherským dvorním kancléřem a 13. listopadu 1759 ^[1] mu císař František I. Štěpán udělil Řád zlatého rouna (č. 751). Mikuláš pak císaře hostil na svém loveckém zámku Marchegg na lovu.

V letech 1751 až 1756 pro něj v Prešpurku pracoval malíř Johann Christian Brand. ^[2]

Uhry v té době zažívaly velmi neklidné období. Zemský sněm v roce 1764 zamítl plány Marie Terezie a po smrti palatina Ludvíka Arnošta Batthyányho nebyl jmenován nový.^[3] Kromě toho byly malé příjmy z daní a administrativa byla nedostatečná. V dubnu 1765 rezignoval nejvyšší zemský sudí (Judex curiae) Josef z Illésházy a Marie Terezie jeho nástupcem jmenovala svého důvěrníka, dvorního kancléře hraběte Mikuláše Pálffyho. Dne 22. srpna 1767 hrabě obdržel velkokříž řádu svatého Štěpána.

Manželství a rodina

Dne 12. ledna 1733 se Mikuláš Pálffy oženil s hraběnkou Marií Annou Sidonií z Althannu (11. května 1715 - † 4. října 1790), dcerou diplomata Jana Michaela z Althannu (1679–1722). Pár měl několik dětí:

Marie Antonie Josefa Johana (22. listopadu 1733 – 8. března 1806) ⚭ markýz František de Los Rios († 19. června 1772), polní maršál-poručík
Karel (IV.) Josef Jeroným (1. října 1735 – 28. května 1816), kníže Pálffy z Erdődu ⚭ 1763 princezna Marie Terezie Anna z Lichtenštejna (1. září 1741 – 30. června 1766)
Marie Anna Josefa Františka de Paula (28. prosince 1747 – 3. června 1799 / 8. března 1806) ⚭ 1771 hrabě Jan Esterházy z Galanty (6. června 1748 – 25. února 1800)
Terezie Josefa Kristýna Františka de Paula (25. května 1749 – 31. května 1749)
Josefa Františka de Paula Sabina Johana (28. října 1750 – 14. června 1753)
Pavel (VII.) Jan Josef František (10. března 1752 – 25. března 1752)
Františka Serafína Marie Johana Josefa Františka de Paula (23. října 1753 – 2. července 1778) ⚭ 1777 princ Ludvík z Batthyány-Strattmann (11. ledna 1753 – 15. července 1806)
Marie Terezie Johana Josefa Františka de Paula Marie Anna (12. ledna 1760 – 3. května 1833) ⚭ 1777 hrabě Štěpán Zichy z Vásonkeő (14. července 1757 – 30. června 1841), syn Štěpán Zichy, politik

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolaus Pálffy von Erdőd (1710-1773) na německé Wikipedii.

↑ Nach BLKÖ:30. November 1767
↑ Deutsche Biographische Enzyklopädie (DBE), Aachen - Braniß, S. 877
↑ Erst 1790 wurde ein Neuer ernannt.

Literatura

Constantin von Wurzbach: Pálffy, Nikolaus (VIII.). In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 21. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1870, S. 215 (Digitalisat).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu na Wikimedia Commons

[1] Nach BLKÖ:30. November 1767

[2] Deutsche Biographische Enzyklopädie (DBE), Aachen - Braniß, S. 877

[3] Erst 1790 wurde ein Neuer ernannt.

[1]

[2]

[3]