Mihoukovice

Mihoukovice
	Mihoukovická cesta a kaplička
Lokalita
Charakter	místní část
Obec	Budišov
Okres	Třebíč
Kraj	Vysočina
Historická země	Morava
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	49°16′12″ s. š., 16°1′45″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	107 (2021)
Katastrální území	Budišov (0 km²)
Nadmořská výška	476 m n. m.
PSČ	675 03
Počet domů	58 (2011)
	Mihoukovice
Další údaje
Kód části obce	15482
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mihoukovice (s předložkou 2. pád do Mihoukovic, 6. pád v Mihoukovicích) jsou vesnice, místní část městyse Budišova. K Mihoukovicím přísluší také osada Rejdůveň, kterou prochází silnice z Budišova na Kamennou. Mihoukovice a Rejdůveň čítají společně 107^[1] obyvatel.

Geografická charakteristika

Mihoukovice (spolu s osadou Rejdůveň) jsou částí Budišova, oddělenou tokem Kundelovského potoka, na východ od vlastního Budišova a na jih od kopce Kněžského (507 m n. m.). Leží jižně od silnice č. II/390, na niž jsou napojeny silnicí č. III/3906, vedoucí od Budišova přes Pyšel na Ocmanice a Náměšť nad Oslavou.

Název

Původ názvu vesnice zatím nebyl uspokojivě vysvětlen (vznik z údajného staršího tvaru Mihulkovice je nepravděpodobný).^[3]

Historie

Jižně od Mihoukovic, poblíž potoka napájejícího rybník Pyšelák bylo nalezeno paleolitické retušované škrabadlo z pazourku.^[4]

První písemná zmínka o Mihoukovicích pochází z roku 1798. Tohoto roku byly založeny na místě lesa jako osada Budišova. Stalo se tak z rozhodnutí Joachyma rytíře Stettenhofen. Ten je pojmenoval podle šlechtického přídomku své manželky Františky z Mihoukovic, svobodné paní z Schoenewitzu. Vedle Mihoukovic založil i další dvě vesnice: Klementice (1799) a Jáchymov (1798).^[5]

Mihoukovická kaplička byla vysvěcena roku 1898. Elektřina byla do vesnice zavedena roku 1926, asfaltová silnice pak v letech 1932–1933. Téhož roku byl v Mihoukovicích ustaven samostatný hasičský sbor; hasičská zbrojnice byla otevřena roku 1936.^[5]

Územněsprávně byly Mihoukovice od roku 1869 vedeny jako osada, resp. část obce Budišova.^[6]

Vývoj počtu obyvatel Mihoukovic^[7]
Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001
Počet obyvatel	185	196	230	229	235	244	209	184	200	202	170	133	124

Osobnosti

Josef Slabý (1911–?), stavitel a vodohospodář
Vlastimil Zejda (Vladislav Zejda, 1934–), pilot a plachtař

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 63, 64.
↑ KOŠTUŘÍK, Pavel; KOVÁRNÍK, Jaromír; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; OLIVA, Martin. Pravěk Třebíčska. Ilustrace Petr Šindelář, Pavel Koštuřík, Josef Špaček. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Západomoravské muzeum v Třebíči, 1986. 282 s. S. 180. Vědecký redaktor Vladimír Nekuda; odpovědný redaktor Jaromír Kubíček.
↑ ^a ^b Budišovský zpravodaj. 1999, čís. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-25. Archivováno 25. 10. 2007 na Wayback Machine.
↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 2. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (624 s.). ISBN 80-250-1310-3. S. 316.
↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587.

Literatura

PALAS, Karel. Joachym rytíř Stettenhofen. In: Vladimír Němeček. Budišov u Třebíče – městečko Vysočiny. Budišov u Třebíče: Místní národní výbor, 1968.

Související články

Římskokatolická farnost Budišov u Třebíče

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mihoukovice na Wikimedia Commons

[9023ab7ef288de47a49355aecfa7c6546e388db9-1] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-2] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[3] Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 63, 64.

[4] KOŠTUŘÍK, Pavel; KOVÁRNÍK, Jaromír; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; OLIVA, Martin. Pravěk Třebíčska. Ilustrace Petr Šindelář, Pavel Koštuřík, Josef Špaček. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Západomoravské muzeum v Třebíči, 1986. 282 s. S. 180. Vědecký redaktor Vladimír Nekuda; odpovědný redaktor Jaromír Kubíček.

[zpravodaj-5] Budišovský zpravodaj. 1999, čís. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-25. Archivováno 25. 10. 2007 na Wayback Machine.

[6] Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 2. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (624 s.). ISBN 80-250-1310-3. S. 316.

[7] Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]