Otevřít hlavní menu

Mihály Vörösmarty (1. prosince 1800, Pusztanyék, dnes Kápolnásnyék19. listopadu 1855, Pešť, nyní Budapešť) byl maďarský romantický spisovatel, básník, dramatik a překladatel, společně s Jószefem Bajzou a Ferencem Toldym nejvýznamnější propagátor romantických tendencí v maďarské literatuře.[1]

Mihály Vörösmarty
Barabas-vorosmarty.jpg
Narození 1. prosince 1800
Kápolnásnyék
Úmrtí 19. listopadu 1855 (ve věku 54 let)
Pešť
Místo pohřbení Kerepesi temető, dnes Budapešť
Povolání spisovatel, básník, dramatik a překladatel
Národnost maďarská
Alma mater Královská uherská univerzita
Literární hnutí romantismus
Významná díla Čongor a víla (1831, Csongor és Tünde), Výzva (1836, Szózat)
Manžel(ka) Laura Csajághy
Děti Ilona, Béla, Erzsébet a Irma
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Mihály Vörösmarty
 
Mihály Vörösmarty

Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Maturoval roku 1817 v Pešti a do roku 1821 studoval práva na peštské univerzitě. Po smrti otce se dostal do finančních problémů a proto se živil jako vychovatel, zejména u aristokratické rodiny Perczelů, jejichž dceru Etelku beznadějně miloval, a která se stala první inspirátorkou jeho milostné poezie. Později působil jako právní aspirant, redaktor a nakonec jako samostatný spisovatel. Spolupracoval s Kisfaludyho almanachem Aurora. Od roku 1830 byl členem Uherské akademie věd, pro kterou sestavil stanovy a redigoval její jazykovědné edice. Patřil k zakládajícím členům Kisfaludyho společnosti (Kisfaludy Társaság), což byla literární společnost v Pešti založená roku 1836 a pojmenovaná po dramatikovi Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. Společně s Bajzou a Toldym redigoval do roku 1843 časopis Athenaeum, kde uveřejnil celou řadu divadelních kritik a roku 1837 první systematickou teorii maďarského dramatu Dramaturgiai töredékek (Dramaturgické zlomky). Postupně se stal jednou z nejuznávanějších autorit soudobého maďarského kulturního života. Roku 1843 se oženil s Laurou Csajághy (1825–1882), která byla jeho múzou. Byl stoupencem Lajose Kossutha a proto se po porážce maďarské revoluce roku 1849 musel skrývat a postihla ho tvůrčí a duchovní krize. Zemřel duševně i tělesně vyčerpán a jeho pohřeb v Pešti se stal mohutnou politickou demonstrací za svobodu maďarského národa.[2][3]

Vörösmarty byl nejvýznamnější básník a společně s Károlym Kisfaludym také nevýznamnější dramatik maďarského romantismu. Vyšel z klasicismu, ale i tato díla byla prodchnuta duchem romantismu. Psal monumentální historickou i drobnou epiku s vlasteneckým posláním, reflexivní i osobní lyriku a romantická dramata. Jeho dílo je prodchnuto ideou sociální spravedlnosti, národní svéprávnosti a filosofickým hledáním smyslu života.[4] Jeho báseň Szózat (1836, Výzva) se stala textem neoficiální (tzv. druhé) maďarské hymny.[2] Jako dramatik byl ovlivněn Williamem Shakespearem a Victorem Hugem.[4] Do maďarštiny přeložil Shakespearovy tragédie Julius Caesar (1839) a Král Lear (1854). Překlad Romea a Julie se mu nepodařilo dokončit.[5] Prózu psal jen zřídka, vydával ji časopisecky a v jeho díle je považována za méně významnou.[3][6]

Výběrová bibliografieEditovat

 
Utěk Zalanův (Zalán futása),
1. vydání
 
Čongor a víla (Csongor és Tünde), 1. vydání
 
Rukopis básně Výzva (Szózat)
 
Básníkův hrob v Budapešti

EpikaEditovat

  • Zalán futása (1825, Útěk Zalánův), historický epos v hexametrech s tématem příchodu Maďarů do Karpatské kotliny, stylově klasicistický, ale obsahem romantický.[2]
  • Cserhalom (1825), hrdinský epos s námětem bojů Maďarů s Kumány ve 13. století.
  • A Tündérvölgy (1826, Údolí víl), epická fantasie s lidovými motivy.
  • A Délsziget (1826, Ostrov štěstí), epická báseň o hledání štěstí.
  • Eger (1827), hrdinský epos o bojích Maďatů s Turky v 16. století.
  • Szilágyi és Hajmási (1828, Szilágyi a Hajmási), balada.
  • A rom (1830, Zřícenina), epos o boji Partů za svobodu..
  • A két szomszédvár (1831, Dva sousední hrady), epos s námětem ze středověkých uherských válek s popisem jejich krutostí.[4]
  • Szép Ilonka (1833, Krásná Ilonka), epická báseň.

LyrikaEditovat

  • A hontalan (1835, Bezdomovec), lyrická vlastenecká báseň.
  • Szózat (1836, Výzva), báseň, která se stala textem neoficiální (tzv. druhé) maďarské hymny, česky též jako Vlastenecká..
  • Éj és csillag (1841, Noc a hvězda), milostná lyrická báseň.
  • Ábránd (1843, Přelud), milostná lyrická báseň.
  • A merengőhöz (1843, K zasněné), milostná lyrická báseň.
  • Gondolatok a könyvtárban (1844, Myšlenky v knihovně), symbolizující básně o smyslu lidského života.
  • Himnusz (1844, Hymnus), lyrická vlastenecká báseň.
  • Az emberek (1846, Lidé), pesimistická reflexní báseň spojující lepší budoucnost vlasti s nápravou sociálních křivd.[4]
  • Jóslat (1847, Věštba), báseň předznamenající revoluci.
  • Harci dal (1848, Bojová píseň)
  • Az átok (1849, Kletba).
  • Előszó (1850, Prolog), báseň odrážející stav autorovy mysli po pádu maďarské revoluce.
  • A vén cigány (1854, Starý cikán), jeden z vrcholů maďarské reflexivní lyriky líčící bolest národa způsobenou porážkou boje za nezávislost.[4]

Divadelní hryEditovat

  • Salamon király (1826, Král Šalamoun), drama napsané v duchu Williama Shakepeara.[7]
  • A bujdosók (1830, Vyhnanci), tragédie z doby krále Zikmunda.
  • Csongor és Tünde (1831, Čongor a víla), romantické filozofické pohádkové drama na motivy lidové pověsti ze 16. století o lásce prince Čongora a víly Tünde řešící otázky lidské touhy a smyslu lidské existence.[2]
  • Vérnász (1833, Krvavá svatba), drama napsané v duchu Victora Huga.
  • A fátyol titkai (1834, Tajemství závoje), jediná autorova veselohra.[4]
  • Árpád ébredése (1837, Probuzení Arpádovo), hra napsaná u příležitosti otevření Maďarského národního divadla.[7]
  • Marot bán (1838, Bán Marot), romantická tragédie pomsty a vášní ze středověku.
  • Czillei és a Hunyadiakat (1844, Czillei a Huňadovci), historické drama o boji dvou mocných uherských rodů v 15. století, ve kterém se objevují již silné realistické prvky.[4]

PrózaEditovat

  • Holdvilágos éj (1829, Měsíční noc), romantická povídka s fantastickými motivy ovlivněná E. T. A. Hoffmannem.
  • A kecskebőr (1834, Kozí kůže), humorná povídka o dvou hledačích pokladů.
  • Orlay (1837), historický příběh.[8]

Filmové adaptaceEditovat

České překladyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. RÁKOS, Petr, a kol. Slovník spisovatelů - Maďarsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 386 s. cnb000160225. S. 365. [Dále jen Rákos]. 
  2. a b c d Rákos, S. 366.
  3. a b Rákos, S. 368.
  4. a b c d e f g Rákos, S. 367.
  5. Vörösmarty, Shakespeare fordítója
  6. HEGEDÜS, Géza. A magyar irodalom arcképcsarnoka on Magyar Elektronikus Könyvtár, S. 141-143
  7. a b A drámaíró Vörösmarty
  8. Vörösmarty Mihály - Arcanum

Externí odkazyEditovat