Mechtilde Lichnovská
Mechtilde Christiane Lichnovská (8. března 1879, Pocking, Dolní Bavorsko – 4. dubna 1958, Londýn), celým jménem Mechtilde Christiana Maria zu Arco Zinnenberg Lichnowski, byla německá spisovatelka a hudební skladatelka, manželka knížete Karla Maxe Lichnovského.[2].
| Mechtilda Kristiana z Arco-Zinnebergu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. března 1879 Schönburg |
| Úmrtí | 4. června 1958 (ve věku 79 let) Londýn |
| Povolání | básnířka, spisovatelka, prozaička a dramatička |
| Témata | poezie |
| Ocenění | Literaturpreis der Stadt München (1953) |
| Manžel(ka) | Karel Max Lichnovský (1904–1928) Sir Ralph Peto (1937–1945) |
| Děti | Vilém Lichnovský z Voštic[1] Leonora Lichnovská z Voštic[1] Michael Lichnovský z Voštic[1] |
| Rodiče | Maxmilián z Arco-Zinnebergu[1] a Olga von Werther[1] |
| Příbuzní | Kristiana Lichnovská z Voštic[1], Felix Lichnovský z Voštic[1] a Lucie Lichnovská z Voštic[1] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Mechtilde se narodila jako třetí z devíti dětí, jejími rodiči byli hrabě Maximilián von und zu Arco-Zinneberg a jeho manželka baronka Olga von Werther. Byla praprapravnučkou císařovny a královny Marie Terezie. Dětství prožila v rodovém zámku Schönburg v Rottalu, poté absolvovala klášterní školu v Riedenburgu[3]. Roce 1901 se zasnoubila s Angličanem Ralphem Hardingem Peto, avšak rodina byla proti a sňatek jí nepovolila. Snoubenec nebyl šlechtického původu. V roce 1904 si vzala knížete Karla Maxe Lichnovského. Manželé žili se svými třemi dětmi v hornoslezských statcích v Chuchelné, Hradci nad Moravici a Krzyżanowicích.
V letech 1912–1914 žila se svým manželem v Londýně, kde byl německým velvyslancem. Udržovala úzké kontakty se spisovateli Carlem Sternheimem, Frankem Wedekindem a Rudyardem Kiplingem, dále s divadelním režisérem Maxem Reinhardtem a vydavatelem Kurtem Wolffem. Její manžel se po vypuknutí první světové války stáhl z politiky. Mechtilde se věnovala své literární činnosti (novely, divadelní hry, eseje a novinové články). Skládala hudbu, napsala například klavírní sonátu, také kreslila[4]. Vedla společenský a hudební salón. Hosty na jejich zámku v Hradci nad Moravici byli například: Karl Kraus, Rainer Maria Rilke, Hugo von Hofmannsthal, Siegfried Jacobsohn nebo Oskar Kokoschka[3][5], který ji roku 1916 portrétoval[6].
Byla sběratelkou umění, zejména obrazů Pabla Picassa, které rozšířily zámecké sbírky v Chuchelné. Od 20. let žila sama nonkonformním životem nezávislé umělkyně buď v Berlíně, nebo u své sestry v Mnichově, nebo ve Francii v Cote d'Azur. Spřátelila se například s filozofem Hermannem Kayserlingem nebo se spisovatelem Karlem Sternheimem. V roce 1928 její manžel zemřel. V roce 1933 se v Provenci v letovisku Sanary-sur-Mer zúčastnila iniciativy syndikátů německých a rakouských spisovatelů, který odsoudil německý nacismus[7]. V roce 1937 se provdala za svou dávnou lásku, britského důstojníka Ralpha Herdung Peta.[5] Získala britské občanství. Ještě před vypuknutím druhé světové války pobývala v nacistickém Německu, proto se nemohla vrátit zpět a válku prožila na panstvích nejstaršího syna. Její druhý manžel zemřel v roce 1945 před jejím návratem do Londýna. Setkala se opět se Sidonií Nádhernou, o níž napsala ve svých vzpomínkách. V Londýně žila až do své smrti v roce 1958.
Ocenění
editovatPo roce 1949 byly její tvorba a občanské postoje v Německu ceněny, ale do Mnichova se nevrátila.
- Byla přijata za členku Akademie krásných umění v Mnichově (Akademie der schönen Kunst in München)
- Byla pozvána do Německé akademie pro jazyk a poezii (Deutsche Akademie für Sprache und Dichtung) a do Bavorské akademie pro poezii (Bayerische Akademie der Dichtung)
- V roce 1953 získala literární cenu města Mnichova.
Dílo
editovatV letech 1901–1958 bylo vydáno 15 románů, příběhy o zvířatech, fejetony, vzpomínky a 2 hry. Některé tituly byly velmi populární, např. autobiografický román Der Lauf der Asdur vyšel v letech 1936–1982 desetkrát. Několik titulů bylo přeloženo do angličtiny, norštiny, italštiny a finštiny a několik povídek do češtiny. [8]
- Götter, Könige und Tiere in Ägypten, Lipsko (1914),
- Ein Spiel vom Tod, Lipsko (1915),
- Bett Gott, Lipsko (1918),
- Der Kinderfreund, Berlín (1919),
- Geburt, Berlín (1921),
- Der Kampf mit dem Fachmann Vienna (1924),
- Halb & Halb, Vídeň (1927),
- Zoo Das Rendezvous im Zoo (Querelles d'amoureux), Vídeň (1928),
- An der Leine, S. Fischer Verlag (1930)
- Deläide, Berlín (1935),
- Das rosa Haus, Hamburk (1936),
- Der Lauf der Asdur, Vídeň (1936),
- Gespräche in Sybaris. Tragödie einer Stadt in 21 Dialogen , Vídeň (1946),
- Zum Schauen bestellt, Esslingen (1953),
- Kindheit, Berlín (1934),
- Heute und vorgestern, Vídeň (1958)
Další zajímavosti
editovatV přírodní rezervaci Dařenec (Vřesina, okres Opava) existuje Mechtildin dub a Mechtildin bludný balvan jako upomínka na Mechtilde Lichnovskou.[9]
Jako vzpomínku na Mechtilde Lichnovskou lze spatřit také pamětní kameny na přírodovědné a vlastivědné stezce Hanuše v Hradci nad Moravicí.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Mechtilde Lichnowsky na polské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Mechtilde Lichnowsky: Bůh se modlí. Olomouc [online]. 2015-03-28 [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Archivovaná kopie. gis.fsv.cvut.cz [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-03.
- ↑ Reportáž radia Bayern 2: [1]
- ↑ a b Hradecký slunovrat [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
- ↑ Zámecká galerie v Hradci nad Moravou [2]
- ↑ [3]
- ↑ Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Pětisetletý Mechtildin dub u Hlučína na severní Moravě býval cílem milenců. Ostrava [online]. 2014-10-21 [cit. 2022-01-08]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Michaela Karl: Mechthild Lichnowsky: Die kluge Fürstin. In: Bayerische Amazonen – 12 Porträts. Pustet, Řezno 2004 .
- "Verehrte Fürstin!" Karl Kraus und Mechtilde Lichnowsky, Briefe und Dokumente 1916-1958; editoři Friedrich Pfäfflin a Eva Dambacher, spolupráce Volker Kahmen. Wallstein Verlag Göttingen, 2001; 256 stran, ISBN 978-3-89244-476-3
Externí odkazy
editovat- Mechtilde Lichnovská na Literární mapě německy píšících autorů z Moravy a Slezska
- Dokument Radia Bayern 2: Schriftstellerin, Komponistin, Zeichnerin: https://www.br.de/radio/bayern2/mechtilde-lichnowsky-schriftstellerin100.html (německy)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mechtilda Kristiana z Arco-Zinnebergu na Wikimedia Commons
